Only One Deserve Kiss |SMTV| fanfikce

✨ Nemocnice ✨

Omlouvám se ale nikdy jsem v nemocnici dlouho nebyla. Nemám tušení jak to probíhá a znám to asi nejvíc z modrého kódu tak na to prosím berte ohled. 😂🤷‍♀️

Skoro jsem zapomněla na moje rány najednou a možná bych zapomněla úplně, ale najednou začaly strašně štípat a já zaječela bolestí. Sam a Matyáš ke mě okamžitě přiběhli. ,,Jsi v pohodě?" Ptal se okamžitě maty. ,,Jo dobrý, nebojte se" řekla jsem a šla jsem si sednout na postel. Jenže okamžitě přistála i druhá vlna bolesti. Mé břicho se začalo nebezbečně smrskávat a bolest byla nesnesitelná. Skácela jsem se k zemi a zařvala:,,Zavolejte někdo záchranku prosím!" Moje bolesti přetrvávaly a já jen poslouchala co se děje dál. Domča volal záchranku. ,,Dobrý den naše kamarádka se svíjí v bolestech a drží se za břicho. Prosím pomozte nám!" Pak mě uklidňovali do příjezdu záchranky. Ani nevím jak dlouho jsem se tam svíjela bolestlí a naříkala, ale konečně přijela záchranka. Naložili mě. Potom mi jenom dělali nějaký věci a ptali se mě otázky typu: kolik ti je? nebo jak se jmenuješ? Po příjezdu do nemocnice mě položili do nějakého pokoje, kde mi začali dávat na břicho tu mastičku která se dává těhotným ženám. ,,Má tam uvolněnou tekutinu. Musí na sál" řekl snad jediný česky-mluvící doktor v nemocnici. Pak mě vzali na nějaký pokoj a tam mi příjemná paní vpíchla jehlu do ruky a vstříkla mi tam jakousi tekutinu. Pak už se mi jenom zatmělo před očima a nic si nepamatuju. Probudila jsem se až na lůžku, kde seděl a smutně se koukal do země Sam. Podívala jsem se na něj a lehce zakašlala. Okamžitě se zvednul a šel ke mě. ,,Kde jsou kluci?" Řekla jsem trochu unaveně.  ,,Išli pre niečo k jedlu." Řekl a náhle přišel doktor. ,,Dobrý den, já jsem pan Tuček a musím vám říct něco o vašem zdravotním stavu." Řekl, podíval se na Sama a ten odešel z místnosti. Já jen trochu zděšeně kvikla:,,Dobře, povídejte. Krvácela jste do břicha lechce řečeno. Vaše tělo bylo celé poškrábané a při operaci jsme si všimli i velké modřiny, která opravdu nevypadala hezky. Takže teď mi vy řekněte, kde jste přišla k těm poraněním." Mě bylo jasné že musím buď tomuhle doktorovi anebo potom policii říct, že to byl on. Vypadlo ze mě něco jako: ,,Jo byl to můj táta.",,A bylo to poprvé?" Začal na mě chrlit otázky jednu za druhou. ,,Jo, nikdy mi nic neudělal, až doteď." ,,dobře. Jak už jsem říkal, vašich zad jsme si taky všimli a tak jsme vám je alespoň namazali. Já vám sem pošlu policii a všechno spolu dořešíte." Po jeho odchodu už jsem jenom čekala než někdo příjde a začne se mě ptát na můj depresivní život. Po dlouhé době konečně přišel starší pán s knírem a pleškou. Ptal se na takové ty věci jak se táta jmenuje, kde bydlí a jestli už se to někdy stalo. Po všech otázkách jenom dodal, že doktor říkal že můj stav se lepší a že budu moci zase domů. Nebo alespoň k Samovi.

Jedna kratší část 💝. Děkuju vám protože je nás tu už 100! Moc si toho vážím. Děkujuuuu!!! Můžete mi psát do komentářů co se má dít dál a možná právě vy ovlivníte celý děj příběhu!