🦋Opět nás vyrušil🦋

2.8K 181 11
                                    

Najednou se otevřely dveře, v nich stál Domča a v ruce držel ten hrníček, který mi udělala Martina k narozeninám. S přivřenýma očima jsem se dívala na to, jak zareaguje. Jeho první reakce byl potichý záchvat smíchu a následné kroky k Samově posteli. ,,Dobré ráno pane Samueli." Chrochtal pobaveně, ačkoli byly asi dvě ráno. Byli jsme přikrytí až ke krku, ale stejně si myslím, že bylo Dominikovi jasné, co se dělo (nebo co se mělo dít). Sam Vystrčil nohu z pod deky, aby dal Dominikovi najevo, že jsme oblečení. ,,Aniko, tohle jsem našel v tvé kapse." Nechápu, proč se mi hrabal ve věcech, ale teď jsem to rozhodně nechtěla řešit. ,,Jo, dej mi to zpátky, díky." Řekla jsem otráveně. Domi se už radši na nic neptal a vycouval z pokoje. Najednou jsem uslyšela zvonit telefon, Sam se postavil, zvednul telefon. ,,Na chvíli odejdu, Ani," odešel. Tak super, teď budu muset hledat to triko které Sam někam odhodil. Nakonec jsem ho našla hozené na černé poličce, vedle knížky s názvem: ,,bez tebe bych nepřežil." Navlékla jsem si triko a odešla ze Samova pokoje. Vyšla jsem z pokoje a uviděla Sama jak si venku s někým telefonuje. Na konci chodby byly totiž kromě dveří ke studiu i veliké skleněné dveře, takže nebyl problém zjistit, kde je. ,,Anika?" Nejdřív jsem si myslela, že mě oslovil, on byl ale stále otočený a ani si mě nevšiml. ,,Je super, sexy a navyše, myslím si, že už je moje.  Len čakám, aby to nebolo divné keď jej po troch dňoch čo jej poznám poviem že jej milujem. Chápeš nie?" Bylo dobře, že si o mě myslí věci v dobrém. Byla jsem za něj ráda. Dál už jsem tam radši nebyla, aby si nevšimnul, jak ho špehuju. S  krásným pocitem jsem šla opět do bíle-natřeného pokoje, kde seděl Dominik. Se zvláštním výrazem se na mě zadíval ale stále nic neřekl. Sedla jsem si na postel proti němu a zeptala se ho;,,Proč jsi mi prohrabával věci?"
,,Já ani nevím. Prostě se to stalo."
,,Proč jste všichni tak zvláštní?"
,,nevím."
,,Já to nechápu"
Dominik se jenom odmlčel tak jsem se konečně rozhodla jít spát. Lehla jsem si, zavřela oči a myslela na všechno, co se dneska stalo.

Dobře, dobře... omlouvám se že je tenhle díl kratší, protože jsem tenhle díl psala na rychlo. Opět vám tu musím děkovat, protože 600? To je opravdu velké číslo. Omlouvám se všem Slovákům kteří tohle čtou, protože při psaní Samových částí mi pomáhá jenom google překladač, tak to prosím skousněte. Děkujiiiii

Only One Deserve Kiss |SMTV| fanfikce Kde žijí příběhy. Začni objevovat