Robin Book One Beginning

Prolog

*Robin*

Tentokrát jsem v cele byla sama. Sebastian a Simon byli na misi - jak jinak. Poslední dobou se s nimi vůbec nevídám. Přemýšlím, za jak dlouho by se kluci mohli vrátit, když v tom uslyším obrovskou ránu. Jsou tu jen tři možnosti co se mohlo stát. Buď se jim nepovedl další experiment, v tom případě výborně! Orangutani. Nebo se kluci vrátili a začali se zase prát. Anebo nás napadli. Podle zvuku alarmu a červených světel všude kolem, nás napadli.

Do cely vtrhly dvě gorily, aby mě odvedli na jinou základnu, zase. Pokaždé když nás někdo napadne se chci zapojit do boje, ale nenechají mě. Ani vlastně nevím kdo nás napadá.

Gorily mě vedli pro mě známou chodbou nahoru na střechu. Všude kolem byl vidět kouř a z vrchu šlehali nějaké paprsky. Podívala jsem se odkud jdou a viděla tam poletovat plechovku od Coca-Coly. Moment proč se na mě ta plechovka dívá a míří na mě?! Přemetem jsem se dostala ze sevření goril a utíkala pomoct, jak tomu tady říkají "kolegům", já je spíš beru jako zrůdy.

Ale jak mám rozeznat Hydráky od narušitelů?

Přiběhnu do jedné z hlavních řídících místností. Zjistila jsem situaci. Takže jedna vlajka, liška, kladivo a Robin Hood - super. Hydráci jako vždy prohrávali, že já se někdy divím, a pokud nás napadají vždy oni, tak to potěš koště.

Z myšlení mě vytrhl šíp, který mi proletěl těsně kolem ucha. Koukla jsem na lukostřelce. Usmíval se, to mu nedaruju. Podívala jsem se mu do očí a vnutila bolest. Okamžitě se začal svíjet na zemi. Ostatní karikatury se podívali na něj a pak na mě. Proč jsem si až teď všimla, že všichni mí "kolegové" leží na zemi? Takže jsem na ně sama. Zkusíme to na ně prozatím bez schopností. Lukostřelce se musím nějak zbavit. Nepotřebuju, aby mě zabil šíp. Ta zrzka má glocky, dobře ta jde taky ze hry. Oba jsem uspala. Zbyla tu tedy vlajka a viking.

,,Dva na jednu to pořád není fér, co takhle postupně hoši?" ušklíbla jsem se.

,,Abys toho potom nelitovala." podívala se na mě ta vlajka.

,,Já? Nikdy!"

,,Tak pojď, ať to je za námi, nejste jediná základna."

Jo tak takhle, nu možná se ty schopnosti budou hodit. Vlajka se proti mně rozběhla a já proti ní. Vyskočila jsem mu za krk a svalila ho na zem. Během sekundy jsem, ale byla pod ním. Je dobrej a taky silnej. To bude ještě sranda. Kopla jsem ho do břicha a postavila se do bojové pozice. Zneviditelnila jsem se a dostala se za něj. Kopla jsem ho do zad. Zapotácel se, ale nespadl. Začala jsem kolem něj běhat a dávat mu pěsti kam jen to šlo. Nic. Prostě nic, ani to s ním nehlo. Zkusím ho praštit do krku. Pokud ani tohle nezabere budu muset použít tu novou schopnost, což ale nechci ještě ji neumím tak dobře ovládat, jako ty ostatní.

A jsem v háji ani si toho nevšiml. Stoupla jsem si před něj a zviditelnila se.

,,Máš výdrž." koukl na mě.

,,Ty taky, ale pořád jsem lepší." klekla jsem si a dala dlaně na zem. Podlaha se začala třást a já cítila nával energie. Představila jsem si pod vlajkou a vikingem propast. Jak jsem doufala oba dva se propadli. Energie mě opustila a já se zapotácela a spadla na zadek. Au tak tam budu mít modrák ještě dlouho. Najednou mě zezadu někdo praštil do hlavy. Poslední co jsem slyšela bylo jak někdo říká ,,Vemte ji sebou". Potom už jsem se propadla tmě.

          _________________________

Nazdárek existence😎😉🖤, tohlek je moje první kniha a chci vám jen říct, že doufám aby se vám líbila.
Budu se snažit vydávat každý týden (a dávám velký důraz na snažit).
Tak se uvidíme u další kapitoly společně s Robin.
P.S. chtěla bych poděkovat dvoum úžasným autorkám, díky kterým jsem se rozhodla tento příběh napsat❤️❤️😘 a to přesněji: softParkerP a KateStarkRogers

Děkuji

P.P.S. omluvte mé chyby