Robin Book One Beginning

6. Rogers a tunový hroch

*Robin*

,,Fury souhlasí," ozval se ode dveří Furyho hlas.

,,Vy jste nás celou tu dobu poslouchal?" otočila jsem se na něj se zamračeným ksichtem.

,,Nemějte mě za špeha Grentová," pokáral mě Fury.

,,I když špehům velíte?" mrkla jsem na něj. Na to mi nic neřekl a do našeho rozhovoru se vložili i ti dva simulanti.

,,Moment slyšel jsem správně, že vám nevadí, když se staneme agenty S.H.I.E.L.D.u?" zeptal se Sebastian. Vždycky byl takový štěně, co nic nechápalo a ještě když do toho nahne hlavu na bok tak TA DAA máme tu štěně.

,,Ano slyšel jste správně pane Grente, byl bych dokonce i rád. Tedy až po výcviku," na Furyho tváři byl vidět menší úsměv.

,,To si ze mě děláte mrkev? My a agenti S.H.I.E.L.D.u? Po těch letech v Hydře, že bysme se jí zbavili a pomohli k jejímu zničení," vytřeštil oči Sie.

,,Pokud už jste skončil pane Dawisi, tak do vašich pokojů jsem nechal zaslat uniformy a rozvrhy tréninků."

,,My máme vlastní pokoje," řekli kluci zároveň. Ani se jim nedivím v Hydře jsme totiž každý svůj vlastní pokoj neměli. Měli jsme společnou jednu "celu". Bylo to docela nechutné. Hlavně pro mě. No dokážete si to představit. Jsou to takový prasata. Furymu však úsměv pohasl a nahradil ho zamračený výraz.

,,Ale nejdříve vás oba musíme vyslechnout."

,,To nebude problém," řekl sebevědomě Seb.

,,Dobrá, tak pane Grente začnu s vámi, pojďte se mnou," řekl Fury a ukázal na dveře.

,,Vy pane Dawisi, se mezitím můžete s pomocí agentky Grentové přesunout do vašeho pokoje. Pokud se nemýlím, tak vás dnes měli propustit."

,,A-ano pane," vykoktal ze sebe Sie. Vypadal překvapeně. Asi na něj Fury udělal dojem. Zabouchli se dveře a my tam se Siem zůstali sami.

,,Tak pojď ty marode. Možná, že ti i do toho pokoje pomůžu. Máš tu nějaké věci nebo jsi na tom stejně jako jsem byla já," ušklíbla jsem se na něj. Někdy si tak říkám, že jestli se takhle budu šklebit pořád, tak mi to jednou zůstane. No co, se dá dělat. Co se má stát stane se, ale teď zpátky k tomu simulantovi.

,,Sice netuším, jak jsi na tom byla, ale asi jsem na tom teď opravdu stejně," zasmál se.

,,Dokážeš vstát?" zvážněla jsem. No co, neberte mě za slovo, ale tak přece jenom se mi jako moc nechce ho tahat, tak daleko na zádech. Kdo by taky chtěl mít na sobě tunovýho hrocha? Možná tak Rogers, aby měl konečně pořádnou činku. Nad tou představou jak Rogers zvedá hrocha jako činku, Thor na něj hladově kouká a drží v ruce vidličku a nůž, Stark si dělá s hrochem selfie a Clint s Natashou se vsází jestli ho ten hroch zamáčkne nebo ne, jsem se musela zasmát. Ale tohle nebylo takový to roztomilý chi chi co dělaj středoškolačky, když se jim líbí kluk a nechcou se před ním smát jako opice. Tohle byl pořádnej smích až jsem se já i Sie lekli, co to ze mě vyšlo.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Sie.

,,Jo jen znáš přece moje myšlenkové pochody s trumpetama," uklidnila jsem se.

,,No právě, že znám a o to víc se bojím, co jsi si zase představila. Doufám, že jsi mě nevzala za slovo a neudělala si ze mě ve tvém mini mozečku opravdu mrkev," uchechtl se.

,,Hele to by oproti tomu, co jsem zase vymyslela bylo nic a teď už pojď nebo tam na tebe Fury bude čekat a to nechceš. Je to pořádnej bručoun," pomohla jsem mu vstát a vydala se s ním do jeho pokoje. Ještě, že ty pokoje jsou pojmenovaný. Myslím si, že by třeba Clint nebyl rád, kdybych mu tam vpadla s tunovým hrochem a hodila mu ho na postel. No zavedla jsem ho tedy do pokoje, kde na tabulce vedle dveří bylo napsané  SIMON DAWIS.