Robin Book One Beginning

7. Jeden úkol za druhým

*Robin*

Když jsem se vrátila do Toweru bylo už po sedmé ráno. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tak dlouho běhala. No je pravda, že jsem si těch koleček dala deset a nejsem Sonic, kterej by to měl uběhlí tak za 5 sekund. Nikdo nikde nebyl. Asi všichni ještě spali, což mi třeba u Rogerse nesedí. Šla jsem tedy do pokoje a rovnou do sprchy, přece na té zkoušce nemusím smrdět jak stará ponožka. I když by to mé nepřátele zaručeně porazilo, ale Fury by asi moc nejásal radostí. Převlékla jsem se a vyrazila si udělat snídani. Vypadá to, že se nám někdo z těch spáčů probudil. Slyšela jsem totiž zvuk kávovaru.

,,Udělej mi taky prosím jednu," zakřičela jsem do kuchyně. Jediné, co se ozvalo bylo tříštění porcelánu. Tak jaký nemehlo tu je dnes? Tony? To bych do něj neřekla, že bude tak brzy ráno vstávat.

,,Co, že jsi vzhůru tak brzo?" zeptal se.

,,To bych se měla spíš ptát já tebe. Byla jsem si zaběhat ať jsem na tu zkoušku pořádně rozhýbaná, ale u tebe není zrovna časté tě tu takhle brzy po ránu vidět, stalo se něco?"

,,Aaaaale jen telefonát. Docela mě vystresovali, tak už jsem nemohl usnout," opáčil když sbíral ze země střepy od talíře.

,,Copak dobrého sis chtěl udělat?" nadzvedla jsem obočí.

,,Míchaná vajíčka," řekl a vytáhl pánvičku.

,,Tak to ne!" řekla jsem a vytrhla mu pánvičku z ruky, ,,za A by sis to jídlo udělal jen pro sebe a za B by ses z toho leda tak přiotrávil," řekla jsem se zadržovaným smíchem, protože to byla pravda a nepodstoupili bychom to poprvé. Tony se na mě jen zamračil a otočil se ke kávovaru. Protočila jsem nad tím jenom oči a šla vytahovat ingredience.

Když byla vajíčka hotová šla jsem prostírat stůl. Teď když jsem se na tu porci tak dívám, tak Thor by ji dokázal sníst jako předkrm. Nad tím jsem se jen pousmála a šla vzbudit ostatní. To by však nebyl Tony kdyby to neudělal dřív. Po celém patře se rozezněl zvuk jako budíku a Jarvis začal hlásit: ,,Na Tower míří atomová bomba se znakem Hydry, prosím opusťte budou. Prosím opusťte budovu. Prosím opusťte budovu." Do obyváku se všichni nahrnuli ještě v pyžamech a rozhlíželi se všude kolem. Koutkem oka jsem zahlédla Tonyho, jak je fotí na mobil a následně se válí po zemi smíchy. Neudržela jsem to a začala se smát taky. Tím, že Tonyho neviděli, protože byl schovaný za rohem, se na mě všichni otočili s tázavými, a pak zamračenými výrazy. To Tonyho rozesmálo ještě víc, až se vykutálel ze svého úkrytu. Zmáčkl nějaké tlačítko na ovladači a Jarvis zmlkl.

,,Toho blázna na zemi si nevšímejte a pojďte si dát snídani než vám vychladne. Pak si to s ním můžete vyřídit," řekla jsem a pokynula pyžamovým lidem, aby se šli najíst.

Po jídle jsme se šli všichni převléct a vydali se na cestu do základny S.H.I.E.L.D.u. Tam už jsem byla docela nervózní a nejen, protože mě všichni hned při první možné odbočce opustili. Kráčela jsem tedy chodbou sama a psychicky se připravovala na část s chemií. Kéž by na světě byl někdo, kdo by mi to dokázal vysvětlit. Své hlasité kroky jsem zastavila před velkými dveřmi. Tak jo Robin nádech a výdech tohle zvládneš. Řekla jsem si v duchu a otevřela je. Vešla jsem do velké tělocvičny, kde přede mnou stálo deset agentů. Snad je nebudu muset přeprat všechny najednou.

,,Slečno Grentová, vítám vás. Tito agenti budou vaši lektoři ve zkoušce. Budou vám říkat co udělat, splnit," při Furyho prvním slově jsem sebou trochu cukla, protože jsem ho nikde neviděla. Pak jsem zahlédla nahoře u stropu skleněnou místnost, kde byli všichni co se mnou přijeli a povzbudivě se na mě dívali. To mě, ale znervóznilo ještě víc. To zvládnu. To zvládnu. Z řady vystoupili dva agenti a jeden z nich se ujal slova.