Neighbor

39.

"Proč si nezavolal policii dřív chlapče?"
"Bál jsem se... že by mi nevěřili. A že by pak začal na mém bratrovi. A kdyby mi uvěřili, musel bych zpět do Busanu, ale máma..."
Jimin se schoulil do klubíčka a už zase začal brečet.
Všichni tři jsme ho začali jako blázni objímat a policistka po nás házela soucitné pohledy.
Jeho bratr u stolu chroupal sušenku a vyhýbal se mu pohledem.
"Asi bychom měli zavolat mamince a pak vás zavést na policejní stanici. Vás ostatní chci poprosit, abyste ho už nechali."
Kousek jsme s Jungkookem ucouvli, ale Yoongi se na Jimina ještě více nalepil.
"Ani nápad."
"Ty pojedeš do nemocnice." Zamračila se na něj a Yoongi chytl Jimina silněji. Ten se zasmál a taky se ho chytl.
"Nic mi neudělal."
Žena nakrčila obočí.
"Možná se mnou nebo o barák. Asi mi dal pěstí. Jo asi do mě kopl. A taky tam pásek. Nic mi není."
Žena si povzdechla a usmála se na nás.
"Ti dva to zvládnou. Běžte."
"Dobrý Jimine?" Zeptal jsem se a on vytřeštěně kývl.
"Dej vědět. Co nejdříve."
"Jo taky je mi fajn, díky za optání. Neumíráme, takže přesteň dělat fňuknu." Zavrčel ironicky Yoongi a Jimin se hlasitě zasmál.
Jungkook mě vzal za ruku a slabě se mnou zatáhl směrem ke dveřím.
Naposledy jsou se podíval na Jimina s Yoongim, ale oči měli jenom pro sebe.
Otočil jsem se a vyšel ven.
Venku jsme došli stále ruku v ruce k mému domu.
Pak jsme se zastavili a já čekal, co Jungkook řekne, s pohledem upřeným na naše ruce.
"Ehm. To byl nečekaný konec dne."
"Všechno v tomhle dni bylo nečekané."
"A já myslel, že už si to tušil."
"Že Jimina znásilňuje táta?"
Jungkook se rozpačitě zabodnl pohledem do země.
"Ne, to ne, já myslel to, že... no tak, pomož mi."
Rozbušilo se mi srdce.
Samozřejmě, že jsem věděl co myslí.
Dokázal jsem ale něco vypustit z pusy?
"Já... myslím, že potřebuju více času."
Jungkook ke mě rychle zvedl pohled a vyvalil oči.
"J-Jakže?"
Měl jsem sto chutí zakřičet "ale nic, dej mi pusu" ale to jsem neudělal.
"Potřebuju více času."
Jungkookův lesk v očích najednou naprosto zmizel. Veliké oči se přihmouřily a koutky rtů poklesly.
"Dobře... asi... chápu. Jdu domů."
Pustil moje ruce a já se bránil nutkání se po něm natáhnout zpět.
Když se jeho záda vzdalovala, měl jsem pocit, jakoby mě sním opouštěli ještě cosi uvnitř mě.
Najednou jsem si vzpomněl na to, jak mě dostal z párty domů, jak jsme spolu u nás tančili, jak jsem ho poprvé viděl, jak se mnou ochotně šel kamkoliv. Na Yeontana. Na dnešek.
A když nasedá do autobusu a odjíždí, ani se na mě nepodívá.
Z vedlejšího domu vyšel Jimin s Yoongim. Yoongi kulhal, ale přesto podpíral Jimina a otevíral mu dveře od policejního auta.
Jimin mu dal pusu na tvář.
A v tu chvíli jsem se rozbrečel a vběhl do domu.
Najednou jsem se ani nedokázal dostat do pokoje.
Sesunul jsem se zády opřený o dvěře domu na zem a vzlykal mezi botami a pověšenými kabáty.
Ani jsem nevěděl nad čím jsem brečel.
Nad tím, že jsem si neuvědomil co ke mě Jungkook cítil?
Že jsem si neuvědomil, co jsem k němu cítil já?
Nad tátou a mámou a strejdou, kteří jsou vlastně kvůli nám v nemocnici? Nad tím, ze když jsem od Jimina slyšel křik, nezamyslel jsem se nad tím?
Nad tím, že jsem špatný člověk. Každý pro mě dělal první poslední a já jako sobecký pitomec ani nehl prstem.
A asi nejvíce nad tím, že jsem přes všechno co jsem kdy řekl a udělal gay. Buzna, teplouš, zkrátka to, co jsem měl Jinovi s tátou za zlé.
"Ježíši na kříži, cos dělal, neválej se u bot." Ozvalo se vedle mě. Nešlo mi vidět do tváře, takže Jin nemohl vědět, že brečím. Hlasitě jsem vzlykl.
"Ajaj."
Zvedl mě do náruče a postavil na nohy. Podlomily se pode mnou.
Chytil mě a přitiskl na hruď.
Ucítil jsem jeho ruku ve vlasech.
"Ššš. Ták. Klid, je to dobrý, je to dobrý."
A na chvíli mi vážně uvěřím a zklidním dech.
"Je mi to hrozně líto, já se ti omlouvám, já, já-"
"No počkeeej, tohle si chci vyslechnout pořádně."
Odvedl mě na gauč a přede mě postavil horkou čokoládu.
Roztřesenýma rukama jsem uchopil hrneček a horká tekutina v žaludku mě trochu uklidnila.
"Nejdřív se ti chci omluvit. Za všechno. "
"Omluva se přijímá, nejsem fiflena, hlavně mluv dál, co se stalo."
Zvědavě se na mě usmál jako puberťačka a já se trochu chraplavě zasmál.
"Asi jsem se zamiloval."
"Jé a která je ta krásná žena? Ta Misun?"
"Ne. Misun se miluje s TaeYeon."
"Ou. Aha."
"Já se asi zamiloval do Jungkooka."
"Kluk?"
"...jo."
A Jin vybuchl smíchy. Nevím, jestli je to správná reakce, ale mě to pomohlo. Smál jsem se taky.
"Panebože, to je ironie. Omlouvám se. Ale-" otře si slzu a začne se smát znovu.
"Je to nejmilejší kluk planety. Udělal pro mě piknik na vrcholu kopce. Pořídil Yeontana."
"To byl on?"
"Jo. A já mu před chvílí řekl, že potřebuju více času."
Jin se na mě chvíli díval a pak si povzdechl.
"Kluku. Já nevěděl, že má Namjoon rodinu."
Překvapeně jsem zamrkal.
"Ani jsem s ním neplánoval být. Ale po několikátém sexu-"
"Fuj."
"Po několikátém sexu, jsem se opravdu zamiloval. To, že si mu řekl, že potřebuješ čas, je sice hezké, ale ty nejsi holka, co může otěhotnět a život máš před sebou a jestli není Jungkook ten pravý, nevadí. Ale jestli jo, musíš se to aspoň pokusit zjistit."