Neighbor

11.

Po tom, co se stalo v ložnici, jsem chtěl být co nejdříve doma a probrat to s Yoongim.
Jenomže Yoongi se zúčastňoval orgií, které nevypadaly, že by chtěly končit.
Proto jsem mu napsal textovku, že jdu domů.
Rozloučil jsem se s Misun a vydal se najít Hoseoka, abych se mohl rozloučit i s ním, když jsem uviděl dvě postavy na gauči.
Tu blonďatou kštici bych poznal kdekoliv.
Vyhoupl se na toho druhého jako levná děvka a já si všiml, kdo se pod ním nacházel.
Taehyung, který na něj házel vyděšený pohled a vrtěl hlavou.
Rychle jsem si to nakráčel k nim a první věc co mě napadla, bylo Jimina vzít a hodit ho na zem.
"Co to doprdele děláš?!"
Překvapeně na mě hleděl.
"Špatně se to vysvětluje."
Zvedl se a upravil si crop-top.
"Domů!" Zakřičel Tae ze sedačky.
Vypadalo to, že jeho pleť je až zelená, tak moc špatně mu bylo.
"Musíme ho odtud dostat."
Vzal jsem ho pod paží a zvedl.
"Uá!" Zasmál se a zaklonil hlavu, jeho kolena se podlomila.
"Pomož mi buzno!"
Zařval jsem na Jimina, když mi Tae málem spadl na zem.
Jimin okamžitě přiskočil a vzal si jeho druhou ruku kolem ramen.
"Jdeme." Poručil jsem a vrávoravou chůzí se pomalu dostali k východu.
Taeho nohy se motaly a sotva na nich stál.
"Hej, Kooku!"
Hoseok.
Pokusil jsem se otočit hlavu.
"Vše v poho?" Zeptal se a já kývl.
"Dostaneme ho domů, trochu to přehnal."
Hoseok kývl a usmál se.
"Tak běžte, ať to tady nepoblije, to by byl průšvih."
Úsměv jsem mu oplatil a vyšli jsme ven.
Tae sebou škubl a pokusil se nám vyvléknout, když jsme ho ale nepustili, vyblil se přímo před nás na chodník.
Jimin ho pohladil ve vlasech a já se zamračil.
"Řekni, o co ses to tam pokoušel?"
Jimin se zahanbeně podíval do země.
"To bylo nedorozumění." Pak ke mně vzhlédl pohledem a zamračil se.
"A kam si ty šel s tou holkou?"
Teď jsem se cítil zahanbeně já.
"A kde máš Yoongiho?"
Páni, vypadal dost naštvaně.
"To tě nemusí zajímat."
"Ale jo, proč by sis vedl nějakou holku směr ložnice, huh?"
Štval mě tón hlasu, kterým to pronášel. Štvalo mě jak se na mě díval, jak se oblíkal...
"Nemusí tě to zajímat, děvko buzerantská!" Zakřičel jsem na něj a hned na toho zalitoval.
Jiminovi se v očích objevily slzy.
Vzal Taeho a udělal krok vpřed, pohled odvrácený ode mě.
Chvíli jsme šli v tichu, ale pak se Jiminovi vyhrnul z hrdla zoufalý vzlyk.
"Jimine, já nechtěl..."
"Nemluv na mě buzerante." Kník.
Já nejsem buzerant.
Chtěl jsem mu říct, ale už jsem nevěděl kde je pravda. Možná bude lepší, když si bude myslet, že s Yoongim opravdu chodím. Možná bude prostě lepší, když v jeho očích budu taky buzerant, dokud nezjistím, co jsem.
Došourali jsme se k autobusové zastávce a koši, kam Tae začal zvracet.
Sakra, jak přežije cestu busem?
Vzpomněl jsem si na igelitku, co mi dal Yoongi a vytáhl ji z kapsy kalhot. Krabička uvnitř byla rozsedlá, ale to už mi mohlo být jedno.
Krabičku jsem vrátil do kapsy a igelitku si připravil pro stav v nouze do ruky.
"Jak se vlastně jmenuješ?" Promluvil Jimin roztřeseným hlasem.
"Jungkook."
"Jungkook?" Zamumlal Tae a zase hodil šavli do koše.
"Tak fajn Jungkooku. Tae říkal, že jste sousedi. Můžu se spolehnout, že ho bezpečně dostaneš domů?"
Kývl jsem a poplácal Taeho po zádech.
Bez dalšího slova Jimin přešel cestu a vydal se na cestu domů pěšky, na opačnou stranu, než směřoval autobus.

Bylo dobře, že jsem tu igelitku měl, poněvadž se Tae několikrát neudržel a naplnil ji až téměř k prasknutí.
Nemluvil, nebyl toho schopný. Upřímně mi ho bylo líto.
Možná si ani neuvědomoval, kdo mu teď pomáhá.
Když jsme seděli vedle sebe, opřel si hlavu o moje rameno. Krásně mu voněla vlasy.
Náhle ke mě vzhlédl a navázali jsme oční kontakt. Byl tak blízko, že jsem si mohl všimnout pihy na jeho nose.
Cítil jsem, jak mi vyschlo v ústech, ale celý okamžik zkazil jeho dech páchnoucí po zvratkách.
"Díky." Opět se zhroutil mé na rameno.
"Nenene, vystupujeme!" Byla tíha ho zvednout a jediní dva lidé co jeli s námi tímhle téměř prázdným autobusem se divně dívali, ale nepomohli.
Odvlekli jsem ho ke dveřím, ze kterých jsme téměř vypadli a vydali se na cestu k domu.
"Strkáte si to s Yoongim do zadečku?" Pronesl Tae a začal se smát.
Divil jsem se, že je v tomhle stavu si zapamatovat Yoongiho jméno a říct něco takového.
Každopádně mi z těch slov zacukalo v kalhotech. To jakým způsobem pronesl "zadeček"...
Doprdele.
"To mi řekl Jimin." Hlava mu přepadla dopředu a pak dozadu.
"To je hezký Tae."
Konečně jsme se dostali k domu a Tae se mi chtěl vyškubnout a dostat se do plastového domku, ale já ho nepustil a přemýšlel o tom, jak ho dostanu dovnitř.
Podíval jsem se na otevřené okno.
"Sedni a zůstaň."
Tae se svalil do trávy a spokojeně se schoulil do klubíčka.
Vyskočil jsem do toho okna a vzepřený o parapet si prohlédl pokoj.
Jop, tipl jsem si že tam bydlí Tae, což bylo super, protože jsem ho mohl strčit dovnitř, aniž bych musel jeho rodičům vysvětlovat, proč je na sračky.
"Tak, vstáváme princezno."
"Eště ne mami." Našpulil pusu a když ho tráva pošimrala ve tváři, usmál se jeho krásným...
Usmál se.
Byl roztomilý, to říkám jako fakt co jsem čirou náhodou zaregistroval.
Najednou jsem si začal uvědomovat, že mi nevadí se na něj koukat.
S velkou námahou se mi ho povedlo zase zvednout, vyzdvihnout do vzduchu a vsunout do pokoje, kde jsem uslyšel hlasitou ránu, jak spadl na zem.
Rychle jsem vskočil do jeho pokoje za ním.
"Tae, ví tvoji rodiče, že jsi byl venku?"
Tae zakroutil hlavou a znovu se na zemi zkroutil do klubíčka.
Doprčic.
Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že ho převléknu do pyžama, ale pak jsem ho jen sebral ze země a hodil do postele.
Rychle jsem se otočil na patě a vylezl z okna, když Tae zakřičel.
"Jungkookiee!"
Snad ho tátové neuslyší.
Rychle jsem vyskočil z okna, dopadl na trávu, přešel k hlavnímu vchodu a poté vklouzl do bezpečí vlastního bytu.

*

"Neviděl někdo moji náušnici?" Zeptal jsem se ostatních, když jsem si oblékal kalhoty.
"Počkej, možná ji mám v prdeli... ne, sorry."
Povzdechl jsem si. Tu už nenajdu.
Vypochodoval jsem z ložnice a vytáhl mobil z kapsy. Dvě zprávy od Kooka.
Jdu domů, ty si užívej :) To napsal před asi hodinou, ale byla tu ještě jedna, nová.
Jsem na půdě. Potřbuhu si promllvit. Je na půdě a potřebuje si promluvit. Očividně když odcházel, byl ještě docela v pohodě, ale doma musel najít ještě něco k pití.
Už běžím.
Odepsal jsem a vydal se k ledničce. Nenápadně jsem se rozhlédl kolem, poté z ledničky vytáhl láhev a utekl ven.
Kráčel jsem na autobusovou zastávku a po cestě upíjel, abych se vyrovnal úrovni Jungkookovy opilosti.