Neighbor

40.

"Jungkooku!"
Bušil jsem na dveře Jungkookova bytu a snažil se ignorovat můj, prázdný být naproti jeho.
Otevřely se mi dveře a z nich vyšel naštvaný muž.
"Nebudu tu s tebou! Už nikdy!" Křičí dovnitř bytu a podíval se na mě.
"Dam ti radu kluku, neber si takovou píču jako já!"
Zmateně jsem se za ním díval a vešel do bytu, kde na gauči seděla Jungkookova máma, se slzami v očích.
"Jste v pořádku?"
Zeptal jsem se opatrně a ona se usmála.
"Ano. Teď už jo. Jungkook je u sebe v posteli. Pláče."
Polkl jsem a nechal ji tam sedět. Byla naprosto mimo.
Zaťukal jsem na černé dveře.
"Kookie?"
Otevřel jsem dveře.
Na posteli se krčil balíček pod peřinou.
"Ach Kookie."
Rychle jsem si k němu sedl, a obejmul tu hroudu peřiny.
"Tak, kde je Jungkookie?"
"Není. Čeká, až se velevážený Taehyung rozmyslí co chce."
"Velevážený Taehyung se už rozmyslel, děkuji pěkně."
"Jaký je jeho verdikt? Vytrhneš mi srdce z hrudi, nebo ho propíchneš, nebo..."
"Hmmm, to zní zajímavě. Radši bych si ale vytrhl svoje srdce a rozdupal ho, než něco provedl s tím tvým."
Konečně se zpod přikrývky objevila rozcuchaná hlava.
"Cooo?"
Než jsem si stihl nasrat nervozitou do kalhot, přitiskl jsem, stále nejistě a rozhodně ne nadšeně, svoje rty na jeho.
A pak jsem se nedokázal odtáhnout.
Cítil jsem z nich nudle, což bylo nechutné, ale nevadilo mi to.
Tělem jsem se převalil na postel a vylezl si na jeho peřinou zabalené tělo.
Najednou jsem pocítil nikdy neprožité vzrušení.
Usmál jsem se do polibku a odtáhl se.
Jungkook se taky usmíval, na obličeji měl všude rozmatlané nudle a já se se smíchem svalil vedle něj, nohu přehozenou přes jeho tělo.
"Takže... začali jsme u toho, že si mým tátům nadával do buzerantů a teď jsme tady?"
"Jo. Divný. Jsem rád, že jsem buzna."
"Já..." povzdechl jsem si.
"...ne. Ale tebe mám rád. A možná tě můžu milovat."
"Jakže?"
"Ale to musíme zjistit. Jestli jsme ti praví."
"Praví. Pro sebe?"
Kývnu a hlavu zabořím do hrudi.
"Máš pravdu. Měli bychom to zjistit."
Leželi jsme vedle sebe a klidně oddechovali.
Měli jsme spoustu času.
Nehodlali jsme nikam pospíchat, ať už ke konci, nebo k začátku.

•••

Líbám se s Taem před jeho domem.
V autobuse.
Před školou.
Ve škole.
Držíme se za ruce.
A pak přišel Yoongi a roztrhl naše spojené ruce.
"Odjede do Busanu! Za mamkou! Včera si pro něj jela!"
"C-co-" chtěl jsem se zeptat, ale Yoongi křičel dál.
"Chtěl jsem tam zůstat, ale vyhnali mě a pak jsem je zbil a byl jsem na záchytce a přijela pro mě máma a já před ní políbil Jimina a ona mi dala pohlavek a táta mě střískal a já utekl a spal jsem v parku a páchnu a brečím!" Popotáhl a já si všiml, jak strašně vypadal. Měl tmavé kruhy pod očima, monokl, roztrženou tvář, mastné vlasy a vážně páchl.
"Yoongi... jdi domů..." řekl jsem mu a on se na mě zoufale podíval. Pak na Taeho, který uhýbal pohledem.
A pak mě obejmul. A plakal.
Nikdy přede mnou neplakal.
Objal jsem ho taky.
"Já ho vážně m-miluju... nérežiju bez něj, Jungkooku, co mám dělat?"
"Ššš. Jestli byl Jimin ten pravý, najdete si k sobě cestu-"
Tae mě zatahal za rukáv.
"Tae teď ne."
"Ale-"
"Tae co chceš."
Odlepil jsem od Yoongiho vlasů tvář a podíval se, kam ukazuje.
Prázdnou chodbou si k nám kráčeli tři postavy.
Jedna v růžovo černém oblečení, druhá v kostkované košili a džínech a třetí...
Kalhoty měl do pasu, zelené, s leopardími skvrnami. Do nich měl zastrčené duhové triko.
Na uších měl tuny naušnic a usmíval se.
"Yoongi."
Pohladil jsem ho po zádech.
"Ne... už v hrudi nemám srdce. Chci umřít. Ne-"
"Yoongi."
"Co kurva, právě brečím, nemůžeš-"
Otočil hlavu tam kam jsem ukazoval a aniž by řekl cokoliv dalšího, rozběhl se k Jiminovi.
TaeYeon s Misun vyděšeně ruku v ruce ucouvli a ti dva se na sebe vrhli.
Yoongi Jimina obejmul. A brečel dál.
"Fuuj, panebože! Co to kurva... páchneš! Jak to vypadáš?"
"Jimine já tě milujuuuu-"
Jimin se na nás vyděšeně podíval.
"Jimine! Nejsi v Busanu?"
Usmál se Tae a rozběhl se k němu.
Yoongi Zavrčel a Tae vylekaně couvl.
"Vůbec nám nedošlo, že by si měl odjet do Busanu." Divil se Tae a pak se lekl.
"Nepřišel ses rozloučit, že ne?"
"Bože, nechte ho mluvit." Odfrknla si TaeYeon a hodila po Taem neviditelný... cosi.
"Děkuji. Takže, ano, máma pro mě přijela a nepřijela sama. Vezla i babičku. Zjistilo se, že dům patří jí. Táta byl zadkužený idiot a máma se ho bála. Nechala ho tam po rozvodu bydlet. Teď... tu bydlím. S mámou, bráchou a hlavně ještě pořád s babičkou."
Jimin se usmál a Yoonhi začal znovu brečet.
"Myslím, že ho odvedu domů."
Položil jsem mu ruku na záda, ale on začal křičet.
"Nikam nejdu, nejdu!"
"Má horečku." Zamumlal Jimin a stále se usmíval.
"Sereme na školu." Misun do pusy hodila oříšky a popadla Tae a Taeho za ruce.
Nikdo z nás jsme se nebránili.
Šli jsme chodbou.
Bůhví kam.
Jimin a Yoongi, kterej v polovině cesty omdlel.
Misun a TaeYeon, které se našly. Byly ty pravé.
A já a Tae. Možná nebudeme mít to, co Misun s TaeYeon, nebo to, co Jimin s Yoongim, ale možná jo a možná něco úplně jiného.
Usmál se na mě a stiskl moji ruku.