Neighbor

33.

Jungkook
Yoongi se s Jiminem ve škole neukázali.
Tae mi po škole nenápadně strčil do ruky klíče od domu jeho mamky a odtáhl Tae do cukrárny.
Já s Misun jsem letěl do toho domu.
Když jsem odemkl a uviděl ten bordel co tam maj, musel jsem se ušklíbnout. Prej že já mam bordel v pokoji mami.
"Musíme tu uklidit. Doufám že máš ty kelímky a girlandy a-"
"A chlast." Usmál jsem se a ze země sebral špinavou ponožku.
"No jo ale co s tímhle?"

"Kurva Yoongi konečně si to zvedl. Kde do prdele jste? My už to tady máme nachystaný a vy nikde!"
"Klídek. Za pár minut jsme tam."
"Kde jste vůbec byli?"
"Po tý pařbě sem fakt neměl náladu na školu. Jimin taky ne."
A típl to.
Tělem mi otřásl vztek. Od ty doby co se tu objevil Jimin mam chuť ho zabít.
Možná prostě žárlím.

Za pár minut na dveře skutečně někdo zaklepal.
Rychle jsem otevřel a oddechl si, když jsem uviděl Jiminovo růžový triko a Yoongiho znuděnej ksicht.
"Za chvíli jsou tady vy volové." Zatáhl jsem je dovnitř velmi silně, aby poznali jak jsem ve stresu.
"Klid, buď v klidu. Třeba jako Misun. Ahoj!" Zamával na ni Jimin.
"Hhhj." Zamumlala Misun s plnou pusou muffinů.

Zazvonil zvonek.
Všichni jsme zalapali po dechu.
"Jsou tady. Jsou tady!" Křičím na Misun, která už sežrala polovinu muffinů.
Běžěl jsem ke dveřím.
"Na tři. Raz, dva..."
"Tři!"
Zakřičel Jimin a otevřel dveře.
"Překvapení!" Zakřičeli jsme všichni a TaeYeon šokoveně stála na místě.
Nastalo ticho.
Nervózně jsme se na sebe všichni podívali a pak ze sebe Tae začala jekotem vyblejvat plíce.
"To je kurva pro mě?"
Poorvé jsme slyšeli ji říct něco takového.
Nečekala na odpověď a vrhla se k muffinům.
"Jsou Spálený." Poznamenala.
"Dělala jsem je já, nediv se."
"Jsou naprosto suprácký Misun! Tak. A teď dárky nezdržujte to!"

Taehyung
Jakmile se Tae dostatečně vyječela a všechny oblízala a řekla jim jak je miluje a shrábla všechny dárky na hromadu, Jungkook se nervózně zvedl a řekl, že se vrátí.
Zabouchl dveře a ve mně z nějakého důvodu pohasla jistá jiskra.
"Nemrač se a oddivuj mé nádherné šatičky!" Zaječela na mě TaeYeon a já se jí leknutím uklonil.
"Jsem rád, že se ti líbí." Usmál se Jimin a štětečkem dotáhl poslední tah světle růžového laku.
Yoongi někde sehnal miliardu odstínů růžového laku, hodil k tomu par černých a celé to dal TaeYeon v krabici od Winx lego
stavebnice.
Misun byla podivně zamlklá. Nepřítomně sledovala TaeYeon, jak povídá o... o bůh ví čem.
Najednou se otevřely dveře.
"Jsem zpět. A hele koho jsem našel."
Jungkook se ve dveřích usmíval jako sluníčko.
Vyhrnul si triko a na zem dopadla hrouda chlupů.
Ne počkat.
Ono to mělo nohy! A oči!
"PANEBOŽE PEJSEK!" Doslova jsme zařvali s Tae a vrhli se k němu. Ihned jsem se podíval jestli je to kluk.
"To je tvůj pes? Jak se jmenuje?" Zeptala se Tae, zatímco jo drbala a on ji lízal ruku.
"Myslím, že by jste se mu měli podívat na obojek."
Řekl a mrkl na mě. Mrkl na mě.
Oslnivě se usmál a sedl si k nám do tureckého sedu.
Teď už byl pes obklíčen v kruhu těl, kteří dělali, ťuťuťu, až na Yoongiho ten dělal: ezus mauja ti si ťakovej pupíček ňuňuňu.
Rychle jsem se u podíval na obojek, na kterém byla cedulka.
Ahoj! Nyní patřím do rodiny Kim. Jak se jmenuju?
Cedulku jsem předal TaeYeon a dlouze se zadíval na Jungkooka, který se usmíval.
"Bude to... Yeon-Tae."
"To zní divně.... YEONTAN!"
Dohadování se ostatní, ale já Jungkooka odtáhl stranou.
"Děláš si srandu?"
Zakroutil hlavu.
"Věděl jsem, že vám udělá radost."
Ani neví co udělal.
Podíval jsem se na svoji sestru, která plakala. Plakala štěstím.
Najednou jsem se rozbrečel a padl mu do náruče.
Nemohl jsem přestat brečet.
Bylo toho najednou moc.
Moje srdce se mnohonásobněkrát nafouklo, myslel jsem, že pukne štěstím.
"P-pokď ven- ppp-pprosím."
Jungkook mě šokovaně odvedl ven k bazénu. Vzduch už byl chladnější a skrz slzy jsem viděl, jak západ slunce barví obzor do ruda.
Sedli jsme si na kraj bazénu.
Opláchl jsem si obličej a spustil nohy do vody, bylo mi jedno, že mám mokré oblečení.
Jungkook nemluvil. Neobjímal mě. Nevyptával se. Ale byl tady a držel mě za ruku. A to bylo přesně to, co jsem potřeboval.
"TaeYeon se dostala skrz rakovinu. Měla být... mrtvá. Ale teď je tady a má největší radost jejího života. Díky tobě, díky vám. A já taky. Když se vyléčila a táta se rozhodl se na ni s mamkou vykašlat, bylo to všechno tak na hovno. A teď máme s Tae vás."
Jungkook nic neříká.
Usmál jsem se a stiskl jeho ruku.
"Je mi s tebou dobře. Díky Kookie."
Jungkook se usmál a prstem mi setřel slzu.
Dívali jsme se na západ slunce a mlčeli.
A bylo to lepší než tisíce slov.