Step brother

1.

Právě jsou prázdniny, sobota ráno a moje milovaná maminka na mě volá ať už vstávám, protože je 11 hodin.

"Ano mami, už vstávám." Povzdechnu si a s nechutí vylezu z mé krásně zahřáté postýlky.

Jinak asi bych se vám měla představit. Jmenuji se Beatrice Green, je mi 17 let. Jsem hubená bruneta, mám tmavě hnědé oči a měřím okolo 165 cm. Miluju zpěv, tanec, hru na klavír a prostě vše co je spojené s hudbou.
S mojí mamkou bydlíme v Portlandu. Máme tu takový malý skromný baráček. Sice je malý, ale i přesto ho mám strašně ráda, nejen kvůli tomu, že jsem tu vyrůstala, ale prostě má své kouzlo. Taky tady chodím na střední, kam půjdu po prázdninách do třeťáku.

Moje matka se jmenuje Rose Green, je jí 40 let a je právnička.

Můj otec se jmenuje Jeremy a to je vše co o něm vím, jelikož nás opustil když jsem byla malá. Nikdy víc se o nás už nezajímal tak proč bych se měla zajímat já.

Jinak tu mám také spoustu kamarádů které mám strašně ráda. Nejradši mám Jessicu, ale říkám jí Jess, je to moje nejlepší kámoška. Známe se už od školky a chodíme spolu do třídy.
No a to by bylo o mně asi vše takže se vraťme k tomu jak vstávám.

Hned potom mířím do koupelny kde provedu ranní hygienu, učešu si vlasy a udělám si drdol. Poté jdu zpátky do svého pokoje kde se obléknu do černého obyčejného trička a šedivých tepláků. Když jsem oblečená, jdu do kuchyně kde mi mamka chystá snídani.

"Dobré ráno zlatíčko." Usměje se na mě mamka a podává mi talíř se snídaní.

"Dobré mami." Také se na ní usměju a sedám si ke stolu.

Když mám vše snědené odnesu talíř do myčky a jdu do pokoje, když v tom na mě mamka promluví "Beatrice?" Tak tohle je špatný, protože takhle mi říká jen když jde o něco důležitého nebo když je na mě naštvaná.

"Mami?" Odpovím nazpět. "Dneska v sedm k nám přijde návštěva, je to někdo koho ti chci představit tak se hezky obleč a chovej se slušně." Řekne s vážnou tváří, ale potom nahodí ten její milý úsměv.

"Ok." Odpovím jednoduše. Dělá, jak kdybych se neuměla chovat slušně když máme návštěvu. Protočím oči a už si to štráduji do pokoje.

-

Je půl šesté a já se začínám připravovat. Jako první se jdu do koupelny vysprchovat a udělat všechny další potřebné věci které asi nemusím zmiňovat. Když vylezu ze sprchy, osuším se a jdu si do pokoje obléct spodní prádlo. Mimochodem spodní prádlo je další věc kterou miluju. Mám ho tolik, že to snad nejde ani spočítat, od střihu až po barvu mám snad od všeho nejméně jeden kus, taky proto zabírá jeden obří šuplík. Poté se vracím zpátky do koupelny, zapínám žehličku a začínám se malovat. Je to takové lehké líčení. Pouze korektor, pudr, řasenka a matná světlounce hnědá rtěnka. Když to mám, šáhnu po žehličce a vyžehlím si vlasy. Tak a hotovo, nechám je tak jak jsem je vyžehlila a jdu do pokoje ke skříni kterou otevřu a začínám hledat.

"Mám to." Řeknu nahlas, což dělám celkem často, že mluvím sama v pokoji. Asi bych toho měla nechat, protože je to divný ale tak co. Pousměju se a už vytahuji krásné bílé letní šaty do půly stehen a hned si je opatrně oblékám.

Kouknu se do zrcadla co mám v pokoji a musím se pochválit, protože mi to opravdu sluší.

Přejdu ke stolu kde mám položený mobil a zrovna když se chci podívat na čas někdo zazvoní. Je mi jasné, že je to ta návštěva. Proto jdu ke dveřím, kde už vidím stát mamku s pohledným chlapem v jejím věku možná trochu starším. Hned si ho prohlížím a musím uznat, že je fakt pěkný. Vduchu nad ním v dobrém slova smyslu pokývu hlavou.

Z prohlížení mě vyruší mamky hlas. "Jéé Tris, ty už jsi tu." Usměje se na mě mamka. Já se na ní také usměju a v hlavě mi proběhne: tak ne asi mami. Pohled ale zpátky přesměřuji na toho chlapa a mamka najednou spustí.
  
    
Ahoj, chci tě poprosit aby jsi knížce dala šanci. První 4 kapitoly jsem psala před třemi roky, takže jsem byla mladší. Bylo mi asi 14, takže snad chápeš, co tím myslím.
Každopádně doufám, že se ti lehce předělaná část líbí.
Užij si den.
Nala xx 🌸