Step brother

8.

Brade. Honí se mi hlavou jeho jméno. Když najednou, no jasný, Brad, to bude stopro její brácha. Vždyť říkala že se jmenuje Brad. Mohlo mi to dojít hned, ještě k tomu když je jí docela podobný. Nejradši bych se plácla do čela nad svou blbostí, ale to nemůžu, ne před nimi.

"Beo, posaď se ne?" Řekne Lex. Já jen nervózně přikývnu a sednu si vedle ní. Kouknu na všechny kluky a oni na mě. Začnou se mile usmívat a představovat se mi.

Jako první se představí přítel Lex. Má tmavě hnědé vlasy i oči. Je celkem pohledný, ale není to můj typ.
"Já jsem Markus, těší mě." Usměje se na mě a dál se začne věnovat konverzaci s Lex.

"Já jsem Sammy." Mrkne na mě moc hezký kluk se špinavě blond až světle hnědými vlasy. Má krásné velké oči hnědé jako hořká čokoláda s odleskem barvy medu. V uších má náušnice a po levé ruce se mu táhne tetování. Je šíleně sexy asi tak jako všichni kluci u tohohle stolu.

Jako předposlední se představí Brad. "Jak už jsi mohla slyšet zlato, jsem Brad. Brácha týhle šílený zrzky. Velice rád tě poznávám." Mrkne na mě svůdně a usměje se. Joo, tak ten je ještě víc sexy než Sammy. Má tmavě hnědé skoro až černé vlasy, oči jako Lex které mu rámuje svůdné husté obočí, krásně ostře řezané čelisti a všude po rukách tetování. Ten je z nich všech snad nejvíc sexy.

No a jako poslední Cameron. Ten se ale nemá vůbec ke slovu, a proto do toho vstupuji já. Zajímalo by mě, jestli kluci ví, že jsme nevlastní sourozenci. Ale podle toho, že nic neříkají, tak to asi neví.

"Taky mě těší kluci, já jsem Beatrice." Usměji se na ně a oni mi úsměv oplatí. Největší nahodí Brad, který mě celou dobu sleduje těma jeho úžasnýma očima.

"Hej Came a ty se nepředstavíš?" Drkne do něj přes stůl Lex.

"Jo jasně, jen jsem čekal až se představí ona." Ušklíbne se na mě.

"Jsem Cam." Sladce se na mě usměje.

"No já..." Ani nestačím doříct, že se známe a že jsme nevlastní sourozenci, protože mi do řeči skočí Cameron.

"Moc mě těší, Beatrice." Pohraje si s mým jménem na jazyku, jako do teď nikdo jiný. Znovu se usměje a dál se věnuje svému jídlu. Jo, tak tohle bylo divný. To jako nechce, aby to věděli. No nebudu to řešit a zeptám se ho na to až doma.

Také se pustím do svého jídla a poslouchám konverzaci mezi kluky a Lex. Když v tom najednou na mě začne mluvit Brad.

"No a pověz, odkud vlastně jsi, krásko? Protože odtud rozhodně ne. Tady tak krásné holky nemáme." Hodí po mě zářivý úsměv.

Trochu se začervenám a odpovím. "Jsem z Portlandu." Usměji se na něj také. Celý oběd mě nenechává v klidu a skládá mi samé komplimenty. Cameron nad tím jen protáčí oči a já dělám, že si ho nevšímám. S komplimenty se občas zapojí i Sammy, ale rozhodně ne tak jako Brad.

"Notak vy nadrženci, nechte jí se aspoň v klidu najíst." Zasměje se na mě Lex. Hodím po ní děkovný pohled a pokračuji v jídle.

-

Po obědě se s nimi rozloučím a vydám se na cestu ke skříňce, na rozdíl od nich, protože všichni už jsou u dveří a vychází ven ze školy. Camerona neřeším a proto si dál vykračuji ke své skříňce.

Lex za mnou ještě doběhne a poprosí mě o telefoní číslo. S radostí jí ho nadiktuju a ona potom s pozdravem vybíhá před školu, aby dohnala kluky.

Už jsem u skříňky, když v tom mě na ni někdo prudce narazí a upevní jeho svalnaté ruce vedle mé hlavy. Ten někdo je Cam. Je na mě tak nalepený, že cítím jeho tělo na svém. Jsem z toho nervózní, že nemůžu skoro ani dýchat. On ale zhluboka dýchá a kouká na mě zvláštním výrazem. Vůbec to nehcápu. Nenechá mě ani nic říct a najednou promluví tajemným hlasem.

"Tak poslouchej sestřičko, ani jednomu z nich neřekneš, že jsme nevlastní sourozenci. Je ti to jasné?" Hodí po mě úšklebek.

Napřímím se a provokativně se ho zeptám. "A to jako proč, bratříčku?" Skousnu si svůdně ret. Doufám tedy, že svůdně.

On se na mé rty zaměří a ty své skousne také. Tkže počítám, že to aspoň trochu zapůsobilo. Nakloní se k mému uchu a pošeptá mi do něj. "Protože kdyby to věděli, nemohl bych tě šukat tak, jak to mám v plánu už od začátku, co jsem tě poprvé viděl, sestřičko." Vydechne vzduch na můj krk a já se potom všem ošiju a na krku se mi objeví husina. Řekla bych, že Cameron si toho moc dobře všiml, protože hned poté skřivil svá ústa do jeho typického úšklebku.

Nestihnu se nadechnout a ani mu nic odpovědět, protože se otočí na patě a odkráčí pryč ze školy.

Až teď se nadechuji a uvědomuji si, co se to stalo. Nemůžu to ale vůbec pochopit. On je tak zatraceně drzý. Jak si to vůbec dovoluje. S tím zapomínám na svou skříňku a také se vydávám domů. Cama nikde před sebou nevidím, ale přesto celou cestu přemýšlím nad tím co se stalo u té zasrané skříňky.
  
  
Je to tadyy. Cameron se začíná projevovat a já jsem z toho nadšená. Nevím teda jak ty, ale já jo, protože mě prostě baví tyhle přisprostlý, sprostý a perverzní hlášky. Vždycky jsem se za to styděla, ale prostě když chceš psát takovouhle knížku, musíš se tomu poddat. Navíc řekla bych, že je to prostě lidský, ikdyž se to někomu teda zdá třeba nevhodné. A pokud ano, tak bohužel, ale tahle kniha není pro tebe.
Užij si den.
Nala xx 🌸