17 letá Beatrice žije jen s matkou, protože když byla malá, otec je opustil. Jednoho dne za ní přijde matka s nepříjemnou zprávou, že se budou stěhovat do LA k jejímu příteli, který má čirou náhodou 18 letého syna Camerona.
Co se stane? Bude ho Beat...
Už usínám, když se zase přichytím myslet na něj a jeho horký dech na mém krku. Ježiiiiš, asi se zblázním. Musím už spát, jinak zítra do školy nevstanu. Proto se přetočím na břicho a snažím se usnout. Stále ale s myšlenkami na toho ďábla.
Čtvrtek Ráno vyskočím z postele půl hodiny před tím, než mi zazvoní budík. Nechápu jak se to stalo, protože vstávám spíš až po budíku.
Všechno dneska dělám tak tisíckrát rychleji než obvykle. A až teď mi to dochází. Já chvátám kvůli Cameronovi abych ho nepotkala.
Přímo vlítnu do koupelny, tam vykonám ranní hygienu, učešu si vlasy, z kterých udělám culík, namaluju se a jdu zpět do pokoje.
Ve skříni hledám oblečení, které si dnes obleču. Beru si černé krajkové kalhotky a černou braletku, protože vyhrává žlutý svetr s lehce spadlými rameny, proto si ji beru, protože chci aby byla vidět. K tomu černé jeany rozthané na kolenou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už oblečená s batohem na zádech scházím dolů do kuchyně, kde je zatím díky bohu jen mamka. Pozdravím ji a jdu si připravit snídani. Už piji čaj, když mamka promluví.
"Tris? S Danem musíme jet na týden na služební cestu. Nebude ti vadit když vás tady necháme?" Optá se mile.
Málem se z té otázky poliji čajem. No sakra, jen to ne. Týden sama s Cameronem.
"Ne, v pohodě mami. Už jsme velký." Nuceně se na ni usměji a pokračuji v jídle.
"Dobře, já věděla, že to pochopíš. S Camem jsme to už včera řešili a ten taky souhlasil. Prý rád dohlídne na svou malou sestřičku." Vesele se mamka zasměje a pokračuje dál. Asi se jí to zdá roztomilý, když o mně mluví jako o sestřičce. No ale mně to tak rozhodně nepřijde.
"No doufám ale, že neuděláte žádné blbosti jako party třeba. Dan říkal, že je toho Cam schopný, ale já si to nemyslím. Je milý a vypadá slušně, viď Tris." Zkonstatuje mamka a mě znovu málem zaskočí čaj.
"Jojo, to on je." Také se usměji, ale falešně. Kdybys jen věděla maminko. Pomyslím si a už se zvedám od stolu. Loučím se s ní s tím, že odcházím do školy. Ona chvíli remcá, že je brzo a mám ještě půl hodiny. Já si ale včera cestou ze školy všimla jedné kavárny, tak se tam chci stavit pro kafe. To jí vysvětlím a odcházím se obout. Camovo boty dole nebyly, takže hádám, že už je dávno pryč. To jsem chvátala úplně zbytečně.
Obuji si své nejmilejší vans slip on checkerboard a vycházím z domu. Do uší si nasadím sluchátka a vykračuji si za doprovodu mé oblíbené písničky "Trampoline" mě už známou cestou.
-
Už jsem u kavárny, když před ní zahlídnu postávat Cama a kluky. Můj plán nepotkat ho ráno tím pádem padá. Jen z pohledu na něj strašně znervózním a znovu si vzpomenu na včerejšek. Všcihni kluci kouří a baví se mezi sebou. Jojo mami, je milý a vypadá slušně. Tvá věta ho přesně vystihuje.
