Step brother

7.

Rozloučím se s Danem a vystupuji z auta. Mířím si to ke škole a cítím na sobě několik pohledů, jako v blbym americkym filmu. No nic, musím se k tomu dobře postavit. Škola zatím vypadá fajn, je moc hezká, tak snad budou fajn i lidé a učitelé.

Chytám kliku a vcházím do školy. Všechny pohledy se opět stáčí na mou osbou. Rozhlížím se po chodbě a hledám někoho, kdo vypadá mile a poradil by mi kde najdu ředitelnu. Bohužel ale vidím jen několik skupinek lidí. Je to opravdu jak v nějakym filmu. Skupinka zmalovaných umělých holek, které na mě nenávistně koukají. Pak emaři, šprti no a nakonec skupinka několika kluků mezi kterými zahlédnu Camerona, ale dělám že si ho nevšímám, protože on dělá to samé. Jsem si ale na 100% jistá, že o mně ví.

Hned je mi jasný, že patří mezi nějakou vyšší vrstvu téhle školy, protože všchni ti kluci vypadají podobně jako on. Krásní, namakaní, namachrovaní a hlavně drzí. Už jen z pohledu na ně to poznáte. Přesně takovej ten typ "bad boys".

Když se po nich znovu podívám, vidím, že na mě také koukají. Proto radši odvrátím pohled zpátky před sebe.

To jsem ale dělat neměla, protože do někoho omylem narazím. Je to mile vypadající dívka. Je to štíhlá, vysoká zrzka. Je moc hezká, má husté kudrnaté vlasy, pihy po tvářích a krásně hnědé oči.

Hned se jí začnu omlouvat. Ona nad tím jen mávne rukou a usměje se na mě.

"Jsi tu nová viď? Ještě jsem tě tu totiž neviděla." Usměje se na mě.

"No jo jsem." Nervózně se usměji.

"Jsem Alexandra, ale kamarádi mi říkají Lex. A ty vypadáš mile a ztraceně. Takže hádám, že by se ti nějaká kámoška hodila." Mrkne na mě s úměvem.

"No to máš pravdu. Já jsem Beatrice, ráda tě poznávám." Rozpačitě prohodím a usměju se na ní.

"Nápodobně, vypadáš fakt mile a hlavně skromně ne jako támhlety." Kývne znechuceně hlavou směrem ke skupince již zmiňovaných holek.

"Tak děkuji. Řekla bych, že máš na ně podobný názor a za to jsem ráda, protože ty už je znáš." Zasměji se a ona semnou.

Najednou tleske rukama a prohodí "Takže, asi potřebuješ ukázat ředitelnu co?" A než stihnu odpovědět bere mě za ruku a táhne néznámo kam chodbou.

Lex na mě počká před ředitelnou než si všechno zařídím. Když mám vše potřebné jako rozvrh, učebnice a klíčky od skříňky s jejím číslem tak mě k ní Lex vede. Zjišťujeme, že má svou kousek ode mě z čeho jsme obě nadšené.

Už je hodina takže je chodba úplně prázdná. Taky jsem stihla zjistit, že je Lex stejně stará jako já, takže budeme spolu ve třídě. Díky tomu si učebnice které dnes nepotřebuji dám do skříňky a společně jdeme ke třídě.

Zaklepeme, Lex se omluví za spoždění, řekne že mi musela ukázat ředitelnu a jde si sednout na své místo v poslední lavici u okna. Povzbudivě se usměje a mrkne na mě. Učitel kývne a pohled přesměřuje na mě.

"Zdravím tě nová tvářičko. Mohla by jsi se nám představit? Jinak já jsem Raul Peters, váš třídní učitel a zároveň učitel matematiky a chemie." Zazubí se a je úplně jiný než když jsme sem přišli. Hned je takový veselý a milý. Pan Peters je moooc hezký, bude mu určitě okolo 35, má tmavě hnědé až černé vlasy na patku a v podobné barvě i oči s malými jiskřičkami v nich. Jeho tvář zdobí lehké strniště, které působí velice sexy mužným dojmem a můžu vám s klidem říct, že kdybych byla starší, tak jdu po něm.