Step brother

5.

"Noo, já si ještě musim jít vybalit, tak zatím." S lehkou nervozitou v hlase mu to oznámím a už se otáčím, když v tom cítím plesknutí přes můj zadek.

Hvízdne si. On si prostě hvízdnul a... "Hmm, dobrá prdelka. Táta říkal, že jsi pěkná, ale že až tak. Hlavně se teda vůbec nezmínil o týhle luxusní prdelce." Sjede mě pohledem od shora dolů a zpátky se přemístí na můj obličej a přitom si zkousne ty jeho krásné plné rty. Co to říkam proboha. V duchu se plesknu do čela. Je to můj nevlastní bratr. Ten debil to prohodil s úšklebkem jak kdyby to byla normální věc. Jako sice to byla lichotka, ale co si to vůbec dovoluje.

"Jak tohle vůbec můžeš říct? Jsme nevlastní sourozenci sakra." Nakloním hlavu s lehce nasraným výrazem. Nechápu ho, fakt ne.

"Přesně tak sestřičko, nevlastní." Dá velký důraz na slovo sestřičko a nevlastní. Přiblíží se ke mně, jeho horký dech ucítím na svém krku a jeho ruka se lehce dotkne mého zadku. Tak to ne chlapče. Znovu ne.

Odstrčím ho od sebe a s přehnaně milým úšklebkem na něj mrku. "Ano, nevlastní a tak to taky zůstane, bratříčku." Také dám důraz na slovo nevlastní a bratříčku. S tím se otáčím a nechám ho stát vyjeveného na chodbě. Třísknu za sebou dveřmi a pouštím se do vybalování.

Debil. Fakt ukrutnej idiot. Co si jako myslí? Čekala jsem, že naše první setkání bude úplně jiné.

-

Po 5 nekonečných hodinách mám vybaleno a už jen ležím v posteli a odpočívám. Mamka mě tu za tu dobu byla už nekolikrát zkontrolovat jestli jsem v pořádku a tak. Pokaždý jsem se na ní jen usmála a řekla, že je vše v pohodě, ale o Cameronovi jsem se jí vůbec nezmínila a ani nehodlám.

Z mého povalování mě vytrhne můj kručící žaludek. Proto se zvednu z postele a přesouvám se dolů do kuchyně se najíst.

Dole nikdo není, mamka, Dan a ani Cam. V klídku si připravím všechny potřebné věci na toasty. Když je mám hotové, chce se mi strašně čůrat a tak musím své jídlo na chvíli opustit a skočit si na záchod. Zalezu do koupelny, vykonám potřebu a jdu si umýt ruce. V tom najednou uslyším dupot po schodech dolů, pak zas nahoru a nakonec třísknutí dveří. Jen otráveně pokroutím hlavou a pomyslím na toho idiota, protože nikdo jiný to být nemohl.

Vrátím se zpátky do kuchyně a pohled přesměřuji na místo kde byly mé toasty, ale oni nikde. Hned je mi jasné kde jsou. Nasraně proto vyletím po schodech nahoru.

"Cameroneeee." S tím buším do dveří a lomcuju s klikou, protože má zamčeno. Z jeho pokoje slyším jen smích. Tak tímhle to posral ještě víc. Ať si mě nepřeje. Jde sice o blbé toasty, ale sakra moje toasty. Úplně mě na ně z toho všeho přešla chuť.

-

Je deset večer, jsem umytá a zalezlá v posteli. Všichni už jsou doma. Od toho incidentu s toasty jsem se s Cameronem neviděla a ani nehodlám.

Už jsem po dnešku strašně unavená, a tak jen mamce napíšu rychlou zprávu s popřátím dobré noci jí i Danovi a usínám s myšlenkami na toho debila a novou školu, do které jdu ve středu. Což je už pozítří, jelikož dnes je pondělí.

Ahojky, tak je tu další kapitolka. Při dopsání mi došlo, že ty dny moc nevychází, ale tak snad to nevadí, protože už se mi to nechce přepisovat.
Užij si den.
Nala xx 🌸