Step brother

13.

Přišel mi snap od "cam". Nervózně koukám jestli je to opravdu pravda. Otevřu si ho a vykoukne na mě Cameronova fotka.

"Božee." S tím pokládám mobil a usínám už druhý den s myšlenkami na něj.

Pátek
“No jo, no joooo sakra.” Ráno se neprobudím na zvuk budíku, ale na vyzvánění mého telefonu. Rozespale šahám po mobilu na noční stolek, na kterém svítí nápis “mamka”.

“Ano?” Stále ospale zadrmolím.

“Ahoj Tris, vzbudila jsem tě co?” Zasměje se.

“No jo, ale tak, stejně bych za chvíli vstávala.” Povzdechnu si a přetočím se na záda.

“No a právě kvůli tomu volám. Dneska do školy nejdete. Psali nám, že se ve škole opravuje topení, takže jste od dneška až do středy doma.”

“Faakt? Tak super.” Nadšeně vystřelím do sedu.

“No to nevím, když si právě nastoupila do školy.” Zní ustaraně, ale poté pokračuje. “No mohla by jsi to dojít říct Camovi? Ať nemusíme volat i jemu, máme toho totiž hodně.”

Nee, povzdechnu si ale odpovím kladně. “Jasně mami, tak ahoj a pozdravuj Dana.”

“Ahoj beruško, vyřídím. Papa.” A telefon ohluchne.

S ne moc velkou radostí se zvedám a mířím ke Cameronově pokoji. Zlehka zaťukám, ale nic se neozývá. Proto potichu otevřu dveře a naskytne se mi pohled na klidně oddechujícího Cama.

Leží na břiše, jednu ruku má pod polštářem a druhou na něm. To samé jeho nohy a peřina. Vlasy mu trčí do všech stran a jeho rty jsou lehce pootevřené.

Přejdu k posteli a chvíli na něj koukám. Je tak krásný když spí. Teda ne jenom když spí, ale teď vypadá tak klidně a zároveň roztomile. Prohlížím si jeho bezchybnou tvář.

“Baví tě to?” Do prdele. Ten jeho chraplák po ránu je sexy. Má zavřené oči a přesto vycítil můj pohled. Trošku nadskočím, protože jsem to nečekala.

“Co? Promiň já, já.” Jsem v rozpacích. Co mám sakra říct.

“To je v pohodě, vim že jsem neodolatelnej.” Znovu ten hlas. Božee. Otevře jedno oko a kouká na mě. Pak je zas zavře, promne si je prsty a znovu otevře, ale už obě.

“Co potřebuješ Bee?” Skousne si ret a znovu mě osloví Bee. Vlastně on mi ani nijak jinak neříká.

“Volala mamka, že ode dneška do středy nejdeme do školy, protože se ve škole opravuje topení. Takže můžeš spát dál.” Pronesu jakoby nic a už se otáčím k odchodu.

“No tak to nám to pěkně hraje do karet.” Nevidím ho, ale na sto procent vím, že se ušklíbl.

“Nechceš si vlézt ke mně? Můžeme dokončit to, co jsme včera začali.” Otočím se na něj a vidím, jak se culí.

“Ne, díky.” Už se znovu otáčím k odchodu, ale on znovu promluví. To co řekne mi málem přivodí infarkt.

“Ikdyž ty jsi to vlastně dokončila sama co?  Neříkám nic, ale celkem to zranilo moje srdíčko.” Chytá se za místo kde ho má a pokračuje. “Zdi jsou tady tenký. Věděla jsi to Bee?” Zákeřně se na mě usměje.

Doprdele. Kurva. On mě slyšel. Tu hrůzu v mých očích rozhodně nepřehlídnul. Smál se tomu až se za břicho popadal. Debil.

Celá rudá pomálu až na zadku pronesu prosté “hm” a mizím z jeho pokoje. Až teď se pořádně mohu nadechnout. Co jsem mu jako měla říct. Nic jiného mě nenapadlo prostě.