17 letá Beatrice žije jen s matkou, protože když byla malá, otec je opustil. Jednoho dne za ní přijde matka s nepříjemnou zprávou, že se budou stěhovat do LA k jejímu příteli, který má čirou náhodou 18 letého syna Camerona.
Co se stane? Bude ho Beat...
Také si pobalím věci ze skříňky a už si to kráčím domů, kde stejně nikdo nebude. Mamka s Danem už jsou pryč a pochybuju, že Cameron tam bude.
Přijdu domů a hned na to se zděsím. Cameron tu sice boty má, ale jsou tu ještě jedny a to holčičí. Jsou to letní sandály na extrémně vysokém podpatku.
No to nemyslí vážně. Došlo mi to až když jsem se na ně znovu podívala. Dneska je měla ta umělá káča ode mě ze třídy jménem Bethany. Tak jestli tohle myslí vážně, tak já jsem spadla z nebe.
Jdu potichu po schodech nahoru, když v tom se ozvou zvuky, který jsem fakt slyšet nechtěla. Proto se otáčím a radši mizím ven.
-
Tak jsem se těšila domů, do svý postele, ale on je prostě idiot. Nejdřív to zkouší na mě a pak si pozve domů tuhle umělotinu? Jsem na něj nasraná.
Procházím se venku. V uších mám opět sluchátka, takže nevnímám, když v tom do někoho opět narazím.
Vzhlédnu k dotyčnému a vidím tam stát krásného, tak metr devadesát vysokého kluka s neutrálním výrazem. Je snad ještě vyšší než Brad. Má tmavě hnědé vlasy hozené do sexy účesu. Oči má tmavé skoro až černé a rámují mu je krásně husté řasy, které dodávají jeho vzhledu strašně tajemna. Ostře řezaná čelist, kousatelné rty a lehké strniště okolo nich, ach můj božeee. Ne nejsem věřící mimochodem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Promiň, já se ti strašně omlouvám." Zadrmolím a lehce se začervenám.
"To je v pohodě. Jsem celkem rád, že jsi do mě narazila zrovna ty." Zářivě se usměje a až teď vidím ty krásné ďolíčky.
"Já? Proč já? My se známe?" Nechápavě se posuměji.
"Ne, to ne, ale rád bych věděl tvé jméno. Od včerejška jsem tě ve škole nepřehlédnul a za celý den se mi to stále ještě zjistit nepovedlo." Znovu se na mě zazubí. Ty ďolíčky, achjoo.
"Beatrice Green, také mě těší." Usměji se a pokračuji dál. "No já tě ve škole teda vůbec neviděla. Asi je to tím, že jsem tam byla po druhé." Zasměju se sama sobě a on se mnou.
"No, jsem rád, že už to vím a že je konečně ve škole na co se dívat. A věř mi, kouká se na to dobře." Zas ten pokřivenej sexy úsměv a ještě s mrknutím. Bože, teču z něj. "Zatím." Mávne po mně a odchází.
Až teď mi dochází jeho slova. On vlastně řekl, že jsem hezká. Tenhle krásnej kluk to řekl o mně. Vzpamatuji se z toho a ještě rychle na něj zavolám. "Zatím." A už si to mířím směrem k mému novému domovu.
-
Za celou tu hodinu venku jsem úplně vypustila z hlavy proč jsem vlastně odešla. Když otvírám dveře, tak jsem si na to vzpomněla. V chodbě naštěstí už ty strašný boty nebyly a tak jsem šla vesele do pokoje.
