Proč bychom se netrápili

2. Kyklop

„Annie!" Zoe se vřítí dovnitř jako hurikán a na okamžik k sobě upoutá pozornost všech návštěvníků. Nálada se jí okamžitě zlepší, nebýt ní tak by si už dávno hodila mašli. Byli kamarádky od základní školy, jen ona se rozhodla jít na oděvní návrhářství. Tak to zní líp, než říkat, že ona se tam na rozdíl od Anny dostala. Tehdy to obrečela, ale to už je let a teď je vděčná že vystudovala to, co vystudovala. Pomáhat lidem je něco, co v ní bylo vždycky, jen to chtělo tuto lásku najít.

„Ahoj," objala ji a posadila se naproti ní. „Sorry že jdu pozdě, ujel mi bus," omlouvala se a zběžně prohlížela nápojový lístek. „V pohodě, před chvílí jsem přišla." Servírka přinese Anninu objednávku a Zoe si objedná. „Tak co je nového?" zvědavě se podívá na svou kamarádku a přejede ji zkoumavým pohledem, „Mělas noční, co?" odtuší a Anna jen přikývne. „Jo, a k tomu konečnou, takže krásný den. Co ty? Co nového v práci a s Ryanem?" usrkne si horkého nápoje a znovu musí uznat, že by si už nikdy nikde jinde kávu nedala. „Jo, v práci je to super, teď jsme dostali zakázku od divadla na kostýmy, tak se těším a Ryan je zlatíčko. Lepšího snoubence bych si nemohla přát. Svatbu plánujeme až na přespříští rok, takže zatím jen zjišťujeme co by se nám líbilo."

Zoe byla vždycky neskutečně upovídaná, ale Anně to nikdy nevadilo. Ona byla přesný opak, ráda naslouchala ostatním a své problémy si nechávala pro sebe. Vždy si myslela, že ostatní mají svých starostí dost, proč by je měla zatěžovat ještě těmi svými? „A kdy máš ty zkoušky?" „Ani ne za měsíc, jsem z toho vyklepaná. Už jsem zapomněla jaká je škola stres," zavrtí hlavou a při vzpomínce na kopu, která na ni doma čeká až se ji naučí ji polije studený pot. „Neboj, to dáš a pak budeš moct odejít z toho příšerného ústavu a dělat s dětmi jak jsi chtěla," povzbudí ji kamarádka. Vděčně se na ni usměje, „Jo, to si říkám pokaždé, když s tím chci seknout."

„A co brácha? Pořád je tak strašně sexy?" povytáhne obočí a vrhne na ni nezaujatý pohled. „Jestli tím myslíš že pořád chodí tančit tak jo, stejně jako pořád posiluje, což nechápu. Už teď je jako šutr!" „Jak to víš?" zavrtí Zoe hlavou, a pak prozřetelně pokyne, „No jo, vždyť vy jste jako siamské dvojčata. Takového bratra bych brala všema deseti," uculí se. „Tak moment, o čem se to tu bavíme? Nejsi náhodou zasnoubená?" Zoe jen nevinně pokrčí rameny a zasměje se. „To neznamená že se nemůžu dívat." Její kamarádka převrátí oči v sloup a zavrtí hlavou.

Další téměř dvě hodiny stráví rozebíráním práce, školy, chlapů a všeho ostatního díky Zoe do úplného detailu. Když se rozloučí a Anna zamíří domů ani jí nevadí, že ji čeká hromada učení. Mamka je v práci a Kyle šel pravděpodobně za děckama do parku. Chvíli uvažovala že by se na ně šla podívat, už dlouho je neviděla, ale potřebovala se učit a tak se převlékla a padla na postel spolu s tlustou knihou.

Teprve teď si vzpomněla, že má ztišené zvuky. Ani ji nepřekvapila spousta zpráv od Kyla typu:

Kdybys šla? Takže na žádné nejdeš? Tak proč říkalas že jo? Já se v tobě nevyznám. An, rozhodně nebudeš mít jen filmy a zmrzlinu. Máš taky mě, nebo už snad nejsme nsf?

Musela se pousmát. Zkratku nsf, neboli nejlepší sourozenci forever vymysleli, když byli menší a Kyle ji s radostí používal kdykoliv, kdy se dalo.

Odložila telefon a pustila se do učení. Po několika hodinách ji vyrušilo bouchnutí dveří a hlasitá rána. Vzhlédla a po krátké chvíli vyšla na chodbu a zamířila dolů. „Kyle? Co se-" jakmile se k ní bratr otočil vytřeštila oči a rychle k němu přešla aby ho podepřela. „Cos dělal?" pomohla mu posadit se na židli. Z rány na hlavě mu tekla krev a bílé triko bylo potrhané a ušpiněné. „Co bys řekla?" zasýpal. Natáhla se do šuplíku pro čistou utěrku, kterou mu přitlačila k ráně, „Chyť to," nařídila, „proč jsi nešel rovnou do nemocnice?" jen pokrčil rameny, „Proč? Vždyť mám tebe," uculil se. Nevěřícně na něho pohlédla, „Ty jsi vážně debil, počkej tu," vyběhla nahoru do pokoje a ze skříně vytáhla krabici, se kterou se vrátila zpět dolů. Do misky napustila vlažnou vodu a postavila ji na stůl.

Ještě že si z nemocnice vzala něco jako kpz pro zdravotníky. Měla tam sterilní obvazy, dezinfekce, anestezii i šití. Vytáhla další utěrku a namočila ji do vody, „Uhni," postavila se mezi jeho nohy aby si ránu mohla dobře prohlédnout. Co nejpečlivěji ji vyčistila a vydezinfikovala. Kyle sebou mírně trhl, ale nevšímala si toho. „To bude chtít zašít," vynesla nakonec verdikt. „Věřím ti," pokrčil rameny, ale i tak poznala že zase tak v klidu jak se snaží vypadat není.

„Dobře, první ti to umrtvím, ale i tak to bude nepříjemné. Nemám tu tolik anestezie." „Tak jo." Natáhla tekutinu do stříkačky a co nejšetrněji ji vpíchla kolem rány, pak si nachystala šití a podívala se na bratra, „Vážně nechceš jet do nemocnice? Bude to dost bolet," rozhodně zavrtí hlavou. „Tak jo, něčeho se chyť," tvrdohlavý mezek, nadá mu v duchu.

Zhluboka se nadechne a chytne ji za zadek. Nadzvedne obočí a tázavě nakloní hlavu, jen pokrčí rameny, „Teď rozhodně na bolest nemyslím," chvíli se na něho dívá a pak jen zavrtí hlavou a začne šít. Snaží se být co nejopatrnější, ale i tak při každém vpichu cítí jak ji jeho ruce pevně sevřou. „Proč ses porval?" snaží se ho rozptýlit. „To je fuk," zasyčí. „Není když to musím šít. Tak dělej," nedá se odbít. „S Adamem." „Kvůli čemu?" „Kvůli tomu co řekl o jedné holce," něco takového mohla čekat. Vždycky byl výbušný a často se pral. Přezdívku Kyklop mu dala, když se v dětství porval a téměř měsíc musel chodit s páskou přes oko.

„Nemusíš se hned všech zastávat. Ani nevíš jestli to co o ní řekl nebyla pravda." „To teda ne!" bránil ji. „A co řekl?" „Že je namyšlená a už jí nejsme dost dobří." „A jak můžeš vědět, že to není pravda?" ustříhne poslední steh, odloží šití a najde náplast. „Protože taková nejsi," zabrblá když mu ji lepí na ránu. Zarazí se uprostřed pohybu když jí dojde co tím myslel. Zamračeně se díval na její hruď a musela čekat hodnou chvíli než k ní zvedl pohled. „Ty ses porval kvůli mně?" jen přikývne. Dolepí náplast a s hlasitým povzdechnutím zavrtí hlavou.

„Už mě můžeš pustit," naznačí když ji stále drží. Zavrtí hlavou a tak se mu posadí na jednu nohu, „Kyle, moc si vážím toho, že ses mě zastal, ale nemusíš se hned s každým rvát," obejme ho a jeho napjatý postoj povolí. „Promiň," zašeptá. Odtáhne se aby se na něho mohla usmát a políbit na tvář, „Tak jo, máš tam tři stehy. Žádné rvaní a za týden je vytáhneme. Jasné?" upřela na něho pohled, který nedovoloval žádné odmlouvání. „Rozkaz," zasalutoval aby odlehčil situaci. Zasmála se a začala balit věci.