Proč bychom se netrápili

6. Podpásovka

Je jí horko, skope ze sebe deku i peřinu, nakonec si stáhne i tepláky a převalí se na druhý bok, kde ale nenajde očekávaný chlad, nýbrž teplo. V polospánku přejede rukou po teplé kůži a ve vlasech ucítí horký dech a spolu s ním se hrudník pod ní prudce nadzvedne. Neotevře oči, jen konečky prstů pomalu přejíždí po napjaté pokožce.

Přetočí se s ní na břicho a nadzvedne se na loktech aby si ji prohlédl, „Jak ti je?" jeho hlas je nakřáplý, takže se probudil teprve před chvílí. Pokrčí rameny a pootevře oči, shlíží na ni s mírným úsměvem, sjede pohledem o něco níž a teprve teď si všimne, že nemá triko ani kalhoty. Nadzvedne jedno obočí a skloní se aby ji políbil na tvář, ale neodtáhne se, přiloží svá ústa těsně k jejímu uchu, „Na co myslíš zlato?" zachvěla se. Nebyla si jistá jestli je to tím, že jí šeptal do ucha z takové blízky nebo tím, jak ji oslovil.

Neodpoví, místo toho cítí jak se jí začíná zrychlovat dech a proti její vůli začíná vlhnout. Pevně stiskne víčka a nepatrně zavrtí hlavou. Teplý dotek na krku když ji políbí v ní vyvolá mrazení. „Kyle," chce něco namítnout, ale pohne nohou, kterou má vklíněnou mezi její a otře se o už tak dost citlivý klín. Zalapá po dechu a zaryje nehty do dlaní. „Tohle není správně," zašeptá a snaží se nereagovat na jeho polibky.

„Vím že jsi stejně nadržená jako já," zachraptí a jemně skousne kůži na krku. „To neznamená že je to správné," namítne, „Kyle jsi můj brácha." „Nevlastní brácha," namítne a odtáhne se. „To je fuk! To co se stalo tehdy večer bych nikdy za střízliva neudělala," posadí se na paty a chvíli na ni zamračeně hledí. Pak se zvedne a zamíří ke dveřím, „Musím do práce," řekne stroze. „Kyle počkej," posune se na posteli. Nechce aby odešel naštvaný. Prudce se k ní otočí, „Trhni si!" a práskne za sebou dveřmi.

„Kurva!" bouchne pěstí do matrace a pohled jí sjede na hodiny. Půl deváté? I když by ráda šla za Kylem a urovnala to, teď musí vyřešit větší problém. Natáhne se pro telefon a vytočí taťkovo číslo. Dlouho se neviděli, jen si občas psali nebo volali.

Rodiče se rozvedli kvůli tomu, že taťka zjistil že je gay. Upřímně nechápala, jak si toho mamka nemohla všimnout. Po rozvodu se s partnerem odstěhoval do tři hodiny vzdáleného města.

„Nazdar cizinko," ozve se jeho hlas, „Ahoj tati," pousměje se. „Už jsem si říkal jestlis na mě nezapomněla." „Neboj, to se nikdy nestane, ale volám hlavně proto, že bych něco potřebovala." „Copak?" jeho nadšení mírně opadne. „V noci jsem byla na pohotovosti a doktorka mi řekla, že bych co nejdřív měla na operaci. Pořád znáš toho chirurga?" „Jasně, pošli mi doporučení a já mu to dám." „To bys byl zlatý." „Tak jo, ještě se ozvu, zatím se měj kočko." „Pa."

Do mailu mu přiloží zprávu i ultrazvuk a odešle ho. Bolest se znovu začíná ozývat a tak najde anestetika, které jí včera v noci dala lékařka. Ani ne za hodinu se ozve vyzvánění. „Ano?" „Takže, poslal jsem mu to a říkal, že pokud nemáš nic proti udělalo se mu místo zítra, takže bys musela dnes přijet a rovnou nastoupit do nemocnice." „Vážně? To by bylo super. Ok, tak já se sbalím a přijedu prvním vlakem. Moc děkuju." „Dobrá, řeknu mu to a dej vědět kdy dorazíš, počkám tam na tebe."

Do půl hodiny má sbalené věci a vyjde z domu. Možná je dobře, že na pár dní odjede, aspoň Kyle vychladne. Mamce napsala vzkaz, že jede na pár dní k taťkovi, aby měla prostor na učení. Ještě než odjela stihla zavolat do školy a požádat o odklad. Měli jí do večera dát vědět a tak doufala že to studium nebylo zbytečné.

Tři hodiny ve vlaku měla čas se aspoň trochu psychicky připravit na to, co ji zítra čeká. Taťka na ni čeká s cedulí: Nejlepší dcera na světě. Musela se zasmát. „Ahoj," obejme ho a on jí vezme tašku. „Tak pojedem, mám tě tam do pěti dovést. To stíháme tak akorát." „Tak jo."

Cesta uběhne rychleji než čekala a než by si přála. Jít do nemocnice jako zaměstnanec je jiné než jako někdo, koho čeká operace. Čím dál víc se začínala bát a chtěla aby s ní byl brácha a řekl že to všechno bude v pohodě, ale celý den se neozval, což naznačovalo, že byl fakt naštvaný.

„Proč mi nezvedá telefon?" „Protože nemůže," odpoví své bývalé ženě a najednou si znovu uvědomí, proč se s ní rozvedl. Mimo jiné. „Jak to myslíš?" ječí tak hlasitě, až musí odtáhnout sluchátko od ucha. „Ona ti to neřekla?" „A co? Nechala tu vzkaz, že jede k tobě aby měla čas na učení." „Sakra," zakleje, mělo mu dojít že něco není v pohodě.

„Co se děje?" její hlas hraničí s histerií. „Poslouchej, je v pořádku. Nemůže ti vzít telefon, protože je zrovna teď na operačním sále." „Cože? Na operaci?" za sebou uslyší kroky. „Mami? Co se děje? Kdo je na operaci?" přikryje telefon a otočí se ke Kylovi, „Anna." „Cože?" zapne hovor na hlasito aby slyšel co říká. „Proč mi to neřekla?" ječela a byla rudá v obličeji. „Přesně kvůli tomu, jak se teď chováš!" oplatil jí stejným tónem a pak se zhluboka nadechl, „Když byla na té pohotovosti, doktorka jí doporučila okamžitou operaci. Požádala mě, abych jí zařídil operaci tady." „Chci aby se okamžite jak se probere vrátila domů!" zakřičí na něho vytočeně. „To nepůjde. Probudí se nejdřív večer a teprve zítra se bude moct postavit a pozítří jí vytáhnou dren. To není tak jednoduché jak si myslíš!" už tu její aroganci nedokáže zvládnout.

„Fajn, ale hned jak ji propustí si pro ni přijedu!" ukončí hovor. Kyle stojí jako solný sloup a snaží se vstřebat co právě slyšel. Ona mu lhala! Jen doufá že bude v pořádku. Od té chvíle co se to dozvěděl se jí snažil dovolat snad každou hodinu. Potřeboval vědět že je v pohodě.

Kolem osmé už naději, že by mu to vzala pomalu ztrácí, když se najednou ozve šumění. „An?" ozve se mručení a další šum. „Annie?" „Jo, kdo. Kdo je tam?" zní jako by byla úplně na mol a ke všemu se právě probudila. „Kyle." „Kyle, Kyle. Jednoho Kyla znám. Je hrozně hezký a hodný, ten typ, který když se podívá na ženskou tak má mokro v kalhotkách. Vím že je teď na mě naštvaný, protože jsem ho nechtěla, ale nemůžu si vzpomenout proč sem to udělala," jazyk se jí motá a trvá téměř pět minut, než se vymáčkne. „Protože jsem tvůj bratr," jen při vzpomínce na tu situaci ho znovu přepadne vztek. „Aha," řekne jen a zívne.

„Víš Kyle, zítra si tenhle rozhovor nebudu vůbec pamatovat, ale musím ti něco říct," ozve se bouchnutí dveří a něčí hlas, „Tak Anno, jak se cítíš?" zvuk mužského hlasu mu naježí všechny chlupy na rukou. „Musím končit, pa puso," zašeptá a ukončí hovor. Zhluboka se nadechne aby se uklidnil.