Proč bychom se netrápili

14. Činy a jejich důsledky

„Počkej v autě, zajdu se rozloučit," pokyne k Zoe, která se svým, teď už manželem, sedí v jídelně. „Dobře," Kyle jí vezme tašku a vyjde ven. „Annie," Zoe vyskočí a obejme svou přítelkyni jako by se neviděly několik měsíců, „Ahoj manželata," usměje se na ni i jejího muže, „chci vám za sebe i Kyla moc poděkovat že jsme mohli být u toho. Moc to pro mě znamená."

„Nemáte vůbec zač, to my děkujeme, jen doufám že moc nevadilo že jste měli manželskou postel, do všech ostatních pokojů jsme museli poskládat rodinu." „Ne, to je v pohodě," zavrtí hlavou, „jo a tady vracím šaty," podá jí obal. „Ty jsou tvoje," usměje se na ni přítelkyně, „vím že žádné nemáš, takže sem si říkala, že by se ti mohli třeba ještě někdy hodit, nebo si můžeš tu sukni zkrátit a nosit ji," pokrčí rameny a šibalsky se pousměje.

„Díky," rozloučí se s oběma a zamíří k východu. „Jo Ann!" otočí se zpět, „V pátek v pět?" usměje se a přikývne, „Jasně." „Tak jo, měj se!" „Pa!" celou cestu k autu se usmívá. Zoe byla vždycky hodně akční a málo kdy ji viděla v jiné náladě než dobré, ale dneska doslova zářila štěstím. Moc jim to přála.

Uložila šaty do kufru a usadila se na sedadle spolujezdce, „Tak co, můžem?" přikývla a nasadila si sluneční brýle. „Nebude ti vadit kdybych ještě chvíli spala?" zívne a zajede ještě víc do sedadla. „Jasně že ne," pohladí ji po hřbetu ruky a nastartuje auto.

„Zlato," tichý hlas ji přinutí pootevřít oči. Sedí stočená v sedadle a Kyle se na ni usmívá a hladí ji po vlasech. „Už jsme doma?" zabručí a podívá se ven. „Jo," vystoupí a než se probere a vysouká z auta on vybalí věci z kufru.

„Mami?" zavolá když vejde do obýváku a nikde není ani stopy po natěšené mamce, která čeká na všechny podrobnosti a fotky ze svatby. „Ahoj," objeví se zpoza rohu s plným košem prádla, „tak co? Jaké to bylo?" odloží koš. Následující hodinu jí musela líčit každý detail obřadu, vyjmenovat celý jídelní lístek a vylíčit všechny zážitky, které se odehrály.

Povyprávěla jí dopodrobna celý den od rána až do konce, kdy odešla spát. Zbytek noci si nechala pro sebe, ten patřil jen jí a Kylovi.

První den měsíce přišel rychle, moc se těšila na děti i nové spolupracovníky a tak skoro ani nemohla dospat. Překvapilo ji, že si děti pamatovali její jméno, konečně našla práci, která ji naplňovala a bavila. Ve slabých chvilkách ji přepadaly myšlenky na to, že nikdy nebude moct mít vlastní děti a že by dala cokoliv za některé z těch, o které se teď starala. Byla to taková kompenzace.

Po návratu domů byla unavená, ale spokojená. Dostala chuť na kávu a tak zamířila do kuchyně, kde našla Kyla, který seděl u stolu a dopíjel džus, „Ahoj," pozdravila ho. „Nazdar krásko," usmál se na ni a sledoval jak přechází místnost, minula ho a zastavila se u kávovaru. „Kyle," zasyčela na něj a rozhlédla se, jestli to neslyšela mamka.

„Klid, matka přijde nejřív za hodinu," obejde linku, omotá své paže kolem ní a nasaje vůni jejích vlasů, „chybělas mi." „Ty mě taky," pousměje se a na chvíli o něho opře hlavu. To mu ale nestačí, rukou vklouzne pod triko a když nic nenamítá rovnou zabloudí pod lem kalhot. Opře se o linku, roztáhne nohy a vzdychne, když se jí dotkne na nejcitlivějším místě a pomalu kolem něj krouží.

„Počkej," zasýpá a vytáhne mu ruku, „tady ne, co kdyby-" nenechá ji domluvit a umlčí ji svými rty, které se jí hladově zmocní až přestane dýchat. Vysadí ji na linku, „Tady a teď," zašeptá mezi polibky a palcem znovu vklouzne pod látku. Dlaněmi mu zajede do vlasů a stiskne je když jí tělem projede příjemný pocit, který se začínal hromadit.