Proč bychom se netrápili

9. Na rovinu

 Otevře oči a zamrká. Otočí hlavu a uvidí Kyla, jak spokojeně oddechuje odkopaný jen v boxerkách, rozvalený přes většinu postele. Přetočila se na bok a nadzvedla na lokti aby si ho mohla lépe prohlédnout. S tímhle by měli přestat, už jsou staří na to, aby spolu spávali v posteli, ale pravdou bylo, že když byl s ní spalo se jí o hodně lépe. Nebo si to aspoň namlouvala.

Hlasitě vydechne a jedním rychlým pohybem ji svalí na záda. „Nevíš že šmírovat je neslušné?" zachraptí rozespale a spokojeně se pousměje. Tíha jeho těla jí dopřává jen minimum potřebného kyslíku. Na stehně cítí tlak a podvědomě se zamračí a stiskne ruce v pěst. „A ty nevíš že narušovat osobní prostor taky?" oplatí mu stejným tónem. Doširoka se usměje, ten pohled jí způsobí mravenčení v podbřišku. Nervózně se ošije a Kyle stiskne čelisti a přimhouří oči.

„To bych být tebou moc nedělal," zasyčí skrze zaťaté zuby. „Proč?" prskne na něj a pokouší se uvolnit z pod jeho těla, které jí nedopřává se volně nadechnout. Místo odpovědi se svou dolní částí těla o ni otře a stehnem, které má mezi těma jejíma se dotkne místa, kde jí začíná tepat. Zalapá po dechu, zavře oči a cítí, jak tlak na noze sílí. Musí se ovládat, tohle není dobrý nápad. Co kdyby vešla mamka? A co ta jeho tajná láska? Vzpomínka na to, jak Rebečina slova o její existenci nevyvrátil ji zchladí, jako by ji polil kýblem studené vody.

Přestane se vzpírat, otočí hlavu na stranu a snaží se ovládnout vztek, který se mísí se smutkem. „Co se děje?" očividně to není reakce, jakou čekal. Cítí jak se jí do očí derou slzy, „Pusť mě," řekne takovým tónem, až se zmateně odvalí na stranu, aby se mohla zvednout. „Ann, mluv se mnou," bez jediného slova si vezme čisté oblečení a aniž by se na něho podívala odejde do koupelny, kde se zamkne. Vleze pod horkou sprchu a jen tak stojí a až teď nechá slzy stékat spolu s proudem vody po tvářích.

Nenávidí se za to co řekla i za to, co cítí a neměla by. Je pátek a tak Kyle i mamka jsou pryč, když konečně sejde dolů do kuchyně, aby něco pojedla. Podívá se na mobil, kde ji blikající kontrolka upozorňuje na přijatou zprávu.

Kyle: Doufám že ses nerozpustila :D vrátím se ve tři a pomůžu ti s přípravou. Dík že mi pomůžeš, moc to pro mě znamená ;)

Zavrtí hlavou a udělá si kávu, teprve pak mu odepíše.

Nerozpustila neboj, nemusíš se bát že bys to všechno musel chystat sám. A proč vlastně neřekneš té tvojí tajemné ženě aby ti pomohla? Přece by si nenechala ujít příležitost vidět tě jak děláš chlebíčky.

Kyle: A nenapadlo tě, že o mých citech třeba neví? Nebo že to cítí jinak než já?!

Zamračí se. Ne, to ji nenapadlo, protože si nedokázala představit, že by ho nějaká žena nechtěla. Bylo to jako kdyby se jí ptal, jestli ji nenapadlo, že se slunce točí kolem Země a ne Země kolem slunce.

Má necelých šest hodin než se Kyle objeví a mamka na víkend odjela ke kamarádkám a vrátí se až v neděli odpoledne. Nechce se jí teď flákat a pak stresovat aby všechno stihli a tak se pustí do uklízení a následně k přípravě občerstvení. Jejich dům stojí mimo centrum v mírně obydlené části a tak nehrozí že by rušila sousedy a tak si pustí hudbu tak hlasitě co jen byla schopná snést.

Dodělala chlebíčky a spokojeně přehlédla pult plný chlebíčků, jednohubek, obložených talířů a misek s připravenými brambůrky a oříšky. „Jsem prostě dobrá," pochválí sama sebe. „Taky si myslím," leknutím nadskočí. „Ježiši, Kyle! Tohle mi nedělej!" potlačuje smích a přelétne pohledem stůl. „Vidím že jsem přišel pozdě, jsi úžasná. Děkuju." Pokrčí rameny a přejde ke kávovaru, „Jo, já vím, ale nic s tím nenadělám. Dáš si kafe?" „Myslím že teď jsme na řadě já, takže ty si sedni a já ho udělám." Posadí se na barovou stoličku a kontroluje jestli ho dělá tak, jak se má. I když to bylo zbytečné, Kyle byl ujetý na kávu, takže když stál u kávovaru on, nehrozilo, že by se nedala pít.