Proč bychom se netrápili

12. Svatba

„Ann, jdu do svého pokoje. Matka by se měla každou chvíli vrátit a asi by nebyla nadšená, kdyby nás našla nahé ve tvé posteli," zasmál se té představě, ale ona se zamračila. Sakra, na mamku úplně zapomněla. Nesmí se to dozvědět, už nikdy by s ní nepromluvila. „Zlato, co se děje?" všimne si jejího strachu a posadí se vedle ní. „Nesmí se to dozvědět," zavrtí hlavou a poplašeně zamrká. Chlácholivě se pousměje a lehce ji políbí, „Neboj se." Odejde a nechá ji tam samotnou.

Mamka se vrátí ani ne za hodinu. Nevěděla jak se má chovat a tak se šla projít. Sedí na lavičce v parku, když jí zazvoní telefon. „Ahoj Annie!" „Ahoj Zoe." „Jen jsem se chtěla ujistit že si pamatuješ náš rozhovor z Kylovi oslavy." „Myslíš vaši sobotní svatbu?" „Jo, přesně to mám na mysli. Super, takže přijdeš v sobotu ráno?" „Jo jasně, jen mi řekni co si mám vzít." „Ok, ještě ti napíšu." „Dobrá, tak se zatím měj." „Pa."

Teprve když se začne stmívat a břicho ji začne pobolívat se vrátí domů. Dá si sprchu a zaleze do postele. Na okamžik se vzbudí když si Kyle vleze k ní do postele a obejme ji, pak zase upadá do spánku.

V úterý jí zavolají z dětské léčebny, jestli může přijít podepsat smlouvu. Do hodiny je připravená a zamíří k nemocnici.

„Takže vás u nás oficiálně vítáme slečno. Chtěla by jste se podívat za dětmi?" „Můžu?" „Jistě!" ředitelka ji odvede na oddělení do herny, kde je většina dětí. „Až budete chtít odejít můžete. Uvidíme se prvního." „Jistě. Už se těším," usměje se a rozhlédne se po dětech. Děti si jí brzy všimnou a vůbec je nezajímá že je cizí, hned ji zapojí do svých her a když se vzpamatuje zjistí že uběhlo několik hodin.

„A přijdeš zase?" zeptá se jedna holčička. „Jasně, od začátku měsíce tu budu každý den." „Super!" usměje se a obejme ji. Domů se jí ještě nechce a tak zamíří do parku, kde ví že najde její bývalé kamarády a Kyla jak trénují na hřišti. Posadí se na lavičku do stínu a sleduje je. Tedy spíše Kyla. Měla pocit že teď vypadá jinak, nebo se na něho jen jinak dívá?

Červená mu vždycky slušela, stejně jako šedá a modrá. Sakra, vždyť jemu sluší všechno. Zavrtí hlavou, chová se jako puberťačka. „Annie!" probere ji volání jedné z dívek, která k ní míří. „Ahoj." „Ahoj, jak se máš? Prej si byla na operaci? Je ti dobře?" „Jo, v pohodě." usměje se jako by byla její kamarádka, i když je pravda, že ji nikdy moc nemusela. „Nechceš se k nám přidat?" zavrtí hlavou. „Ne, díky. Dnes toho mám dost a musím si odpočinout." „Dobrá. Řeknu mu že jsi tu aby tě hodil domů." „Ne, nechej ho. Baví se," usměje se když vidí Kyla jak se s jedním ze svých kamarádů něčemu směje, „počkám dokud neskončíte."

Když skončí, Kyle na sebe hodí vestu s kapucí, rozloučí se s ostatními a zamíří jejím směrem. „Ahoj puso," usměje se na ni. Když se k ní sklání zarazí ho. „Co to děláš?" rozhlédne se jestli je někdo nevidí. Pokrčí rameny, „Chci políbit svou holku. To se nesmí?" Přimhouří výhružně oči, „Ne pokud je to tvoje sestra." „Dobrá, omlouvám se. Až doma," mrkne na ni a pomůže jí vstát. „Jsi příšerný," převrátí oči v sloup a nechá ho aby jí pomohl k autu.

Sobota přišla dřív než se nadála. Hned ráno se sbalila a zamířila k Zoe. Kyle měl dorazit až na obřad. Zoe byla nervózní a neustále mlela. Zprvu se snažila ji uklidnit, ale brzy zjistila že to nemá cenu. Teprve když viděla jak ji učesala a namalovala uklidnila se. „Máš fakt kouzelné ruce," prohlížela se v zrcadle. Potlačila smích když si vzpomněla co s rukama dělala v noci. „Co se děje? Poslední týden jsi nějaká veselejší?" „Ale nic," zavrtí hlavou a snaží se tvářit nezaujatě. „Že ty máš chlapa?" překvapeně se k ní otočí. Otevřela pusu aby protestovala, ale poznala by to na ní, tak jen pokrčila rameny, „Možná."

„Vážně? To ráda slyším." „Dnes to nebudeme řešit jo? Dnešek je tvůj den." „Dobře, ale nemysli si že se z toho vyvlečeš." „Rozkaz." „Takže, tady jsou tvoje šaty," vytáhne ze skříně obal a pověsí ho aby ho mohla otevřít. „Tak moment, budu muset mít šaty?" tohle jí nějak uniklo. Když Zoe vytáhla ramínko zůstala stát s otevřenou pusou, „To nemyslíš vážně, že ne."

Byla to dlouhá kolová sukně vepředu sahající těsně nad kolena a vzadu až po zem v rudé barvě. K ní bylo bílé krajkové body bez ramínek. „Zoe víš že tě mám ráda, ale sukni? Já? To je apokalypsa!" „Annie, prosím. Jen jednou. Kvůli mě." Tohle není dobrý nápad, ale je to její jediná kamarádka a dnešek je pro ni důležitý.

„Dobře, ale jen dnes." „Jsi nejlepší! Tak jo, nechám tě aby ses oblékla. Uvidíme se v kostele." „Tak jo," když odejde hodnou chvíli na oblečení zírá. Nakonec si oblékla to, co jí nachystala a dlouho na sebe zírala v zrcadle. „Ach můj bože, ať už to mám za sebou." Vyjde z pokoje a zamíří do zahrady, kde je už většina hostů.

„Annie?" otočí se za hlasem. Kyle stojí s otevřenou pusou a s neskrývaným údivem si ji prohlíží. „Páni," vydechne, „vůbec bych tě nepoznal." „Co? Vždyť jsem stejná." „Ne, nejsi. Jsi jiná. Vypadáš jako dospělá žena." Povytáhne obočí, „Jako že jinak vypadám jako dítě?" popíchne ho. „Ne, jen vypadáš víc žensky a sakra sexy," zběžně se rozhlédne kolem. „Kyle!" „Jo, já vím. Tak půjdeme?" nabídne jí ruku. „Chovej se slušně," pošeptá mu než vyjdou k oltáři.

Obřad byl krásný, jen ji znervózňoval Kyle, který ji neustále sledoval a divně se u toho culil. Hostina byla v plném proudu, snažila se moc nepít, ale proč by se měla hlídat? Domů jet nemusí, spát budou tady a tak pije i Kyle. Vypadá vtipně když se snaží s alkoholem v krvi tančit.

„Zoe, máte nádhernou svatbu, ale půjdu spát. Jsem úplně vyřízená." „Dobře, moc děkuju za všechno," obejme ji a pak zamíří nahoru do pokoje. „Annie!" ozve se za ní tiché přiopilé volání. „Kyle?" napodobí jeho tón a pak se mu musí zasmát. Během okamžiku je u ní, natiskne ji na stěnu až zalapá po dechu. „Snad nejdeš spát?" nakloní hlavu ke straně. „Co jiného bych asi tak měla dělat?" přitiskne své koleno mezi její nohy a dlouze ji políbí. „Kyle, tady ne." „Je mi to fuk," vyhrne jí sukni a zasténá mu do ucha, když do ní vsune prsty. „Ne," odstrčí ho od sebe.

Přejde ke dveřím jejich pokoje a odemkne je. Pozoruje ji nechápavým pohledem, „Co je?" nechápe jeho tázavý pohled. „Ne?" povytáhne obočí a přejde k němu. „Přesně. Ne," omotá mu ruce kolem krku, „nechci tvoje prsty. Chci tebe uvnitř sebe. Celého," zašeptá a dlouze ho políbí. Uchopí ji za zadek a zvedne do náruče. Vejde do pokoje a zavře za sebou dveře. Postaví ji na zem aby mu pomohla z obleku. Ani mu neřekla jak moc mu slušel. Vypadal elegantně a nejedna svobodná žena se ho pokoušela na hostině sbalit.

Rozepne sukni, která se zašustěním spadne na zem. Zajede prsty do jejího klína až při jeho dotyku slastně zavzdychá. Rozepne top a přetáhne jí ho přes hlavu. Znovu přitiskne své rty na její a hladově si je bere. Zvedne dlaň a položí ji na jeho rozlehlou hruď, zatlačí a on pomalu couvá až narazí na kraj postele. Posadí se a posune doprostřed. Skousne si ret a pomalu vyleze na postel za ním. Obkročmo se mu posadí na klín a zarazí se, „Miluju tě, Kyle."

„Já tebe taky. Jsi si jistá že to chceš?" hrotem svého penisu jí přejede po mokrém klíně až zvrátí hlavu, pootevře ústa a blaženě vzdychne. „Nikdy jsem si nebyla jistější," pomalu na něj nasedne a znovu zasténá. Tentokrát hlasitěji a zaryje mu nehty do ramenou. „Bože, jsi tak těsná." „A ty jsi," pohne se dopředu a dozadu až znovu zasténá, „dokonalý jako vždy," políbí ho a znovu se začne pohybovat a zrychlovat.

„Annnie!" vykřikne a bolestivě jí sevře stehna v dlaních. „Bože!" prudce se prohne a bezvládně se na něj sesune. Obejme ji a schová v náručí, „Bohem mě ještě nikdo nenazval," políbí ji do vlasů a pousměje se. „Ha ha." Položí ji na postel a oba je přikryje.