3. Konečná

246 8 0
                                    

Umyla nástroje a sbalila je zpět do krabice, špinavé utěrky od krve vyhodila do popelnice. Mamka se stejně dozví že se porval, ale nemusí vidět tu spoustu krve, která to provázela. V pokoji se podívala na hodiny, už byl pomalu čas aby šla spát, ale potřebovala se ještě proběhnout. Hodila na sebe leginy a nátělník, obula běžecké boty a do uší dala sluchátka.

Kyle byl vždycky neřízená střela a ona se ho snažila krotit, i když to ve většině případů bylo zbytečné. Nahlas by to nepřiznala, ale doufala, že Adam skončil hůř než on. Nepřála mu to ani tak kvůli tomu co o ní řekl, ale že tak zřídil bráchu. Vždycky byl arogantní a neměl žádné slušné vychování.

S Kylem začali tancovat na základní škole, ale aby se dostala na zdravku musela mimoškolní zájmy hodně omezit a když pak začala pracovat přestala s tancem úplně. Směny jí totálně rozhodily životosprávu, také to byl jeden z důvodů proč se rozhodla si dodělat kurz aby mohla pracovat s dětmi na dětském oddělení v soukromé nemocnici, kde se specializovali na děti s nevyléčitelnými nemocemi. Místo měla slíbené, jen se čekalo, než udělá závěrečné zkoušky aby mohla nastoupit.

Dala si sprchu a příjemně unavená zalezla do postele. „An? Spíš?" otevřela oči. Kyle stál u postele s hlavou nakloněnou ke straně a mírným úsměvem. „Teď už ne, co potřebuješ?" posadila se a odhrnula vlasy z obličeje. „No, vím že svátek neslavíš, ale i tak pro tebe něco mám," z poza zad vytáhne krabičku zabalenou v černém balícím papíru. „Já mám svátek?" přemýšlí kolikátého je. Možná to zní divně, ale jak řekl Kyle svátek neslaví a ani si nepamatuje kdy přesně ho má. „Jo, zítra," zacukají mu koutky. „To jsi ale nemusel," zavrtí hlavou. „To je v pohodě," natáhne se po něm, ale on ucukne.

„Jen mi něco slib," povytáhne jedno obočí a hned je jí jasné že to bude něco za něco. „A co?" „Slib mi, že když to budeš používat budeš myslet na mě," přimhouří oči a založí si ruce na prsou. Nejraději by řekla ne, protože ví že v tom bude nějaký háček, ale je příšerně zvědavá co to je. Nakonec to vzdá, „Dobře, slibuju." „Přísaháš?" převrátí oči v sloup. „Jo, přísahám, spokojený?" spokojeně se pousměje a podá jí krabičku, která ji překvapí svou váhou. „Dobrou noc An," políbí ji na čelo a odejde do svého pokoje.

Zírá na černý papír a najednou má strach co uvnitř najde. Zhluboka se nadechne a roztrhne papír. Ani ne za minutu sedí s otevřenou pusou a zírá na červenou věc před ní. Vezme telefon a nakvašeně napíše:

Jako vážně? Červený vibrátor?! WTF?

Vytočeně klepe prstem do krytu a kdyby byl teď tu, nakopala by ho do patřičných míst.

Kyle: Červená je přece tvoje oblíbená barva.

Co? A to je jako celé vysvětlení?! V duchu počítá do deseti.

Kyle: Nezapomeň cos mi slíbila...

Teď už se ale neudržela.

Trhni si!

Hodila mobil na stolek, krabičku vrazila do šuplíku a šla raději spát.

Až do konce týdne ji čekala denní, a tak měla jen večery k tomu, aby se něco naučila. Ani se nenadála a uběhl týden. Odlepila náplast a prohlédla ránu, která se pěkně hojila. Mohla by být chirurg, pousmála se sama pro sebe. „Co? Budu mít obří jizvu?" ušklíbl se Kyle. „Ne, myslím že to možná ani nepůjde vidět," vzala nůžky a pinzetu a opatrně vytáhla všechny stehy. Dezinfekcí odstranila zbytky zaschlé krve, „Hotovo," uklidila nástroje. „Díky ségra, máš to u mě." „Jo, asi bych si to měla začat psát," popíchne ho a on se jen zasměje.

Zkoušky se nezadržitelně blíží, zbývá už jen čtrnáct dní a tempo stylem práce, učení, spánek, práce, učení spánek je neúnosné. Konečně mohla vypadnout, domů jde pěšky, potřebuje se projít a vzpamatovat. Dnešek byla totální katastrofa. Nasadí si sluneční brýle, i když slunce už pomalu zapadá aby nikdo neviděl mokré oči, které ještě nestihly oschnout.

Po necelé půl hodince chůze dorazí domů. Ještě přede dveřmi zkontroluje, jestli už není poznat že brečela. Zabouchne za sebou dveře a vyzuje tenisky. „Ahoj," zavolá do bytu. „Anno, jsme v obýváku, pojď za námi," ozve se mamka. Je úplně mimo, ale pohled, který se jí naskytne ji jako obří facka vrátí do reality. Mamka sedí v křesle a naproti ní na gauči sedí Kyle a nějaká cizí holka. Pohled jí sklouzne na jejich propletené ruce a nasucho polkne.

„Tady je," vstane mamka a oba ji následují. „Anno, tohle je Rebeca, Kylova přítelkyně," řekne s přehnaným potěšením. Dívka zčervená a stydlivě se pousměje, „Ahoj," natáhne k ní ruku. Anna se přemůže a usměje se na ni, „Ráda tě poznávám." Kyle neřekne ani slovo, jen těká pohledem z Rebeky na svou sestru a ve tváři má nečitelný výraz. „Pojď si sednout k nám," odtrhne pohled od tmavovlasé dívky, která se se zbožňovaným pohledem otočí na Kyla a usměje. On jí stiskne ruku, ale na Annu se ani nepodívá.

„Skočím si nahoru a pak přijdu," snaží se vypadat že je všechno v pohodě, otočí se a musí se nutit, aby schody nevyběhla po dvou. Zapadne do pokoje a teprve když za sebou zavře dveře prudce vydechne. „Pane bože," zašeptá. Kyle a holka? Věděla že není svatoušek, ale nikdy žádnou nepřivedl domů. Podle něho je to důkaz toho, že je takový vztah vážný. Byla krásná, to nemohla popřít. Potřebovala na vzduch, tohle už na ni bylo fakt moc.

Klepání na dveře jí trhlo, „Zlato? Jsi v pořádku?" objevila se mamka se svým starostlivým pohledem. Rychle si otřela oči, „Jo, jen jsem dneska měla příšerný den a nechci vám kazit náladu." „Co se stalo? Další konečná?" teprve teď si uvědomila, že na to se jí vždycky když přišla domů jako první ptal Kyle. Pokaždé ho zajímalo jak se měla v práci a najednou už ho to nezajímalo. Potlačila slzy, teď ještě ne. Jen přikývla, „Kdo?" pohladila ji po ruce. Přerývaně se nadechla, „Devítiletá holčička," hlas se jí třásl a bojovala s posledními zbytky sebeovládání. „To mě mrzí," chce ji obejmout, ale zavrtí hlavou. „To je v pohodě, půjdu ven, jo?" než stihne jakkoliv zareagovat obejde ji a co nejtišeji vyklouzne z domu.

Mamka se vrátí dolů a chvíli se svým synem a jeho přítelkyní sedí v obýváku. Pak zamíří do kuchyně udělat čaj. „Mami? Kde je An?" Kyle se opře o linku vedle ní a vraští čelo. „Víš, dneska měla v práci konečnou. Nějaká malá holčička a vypadala fakt zničeně. Ani mě nenechala na ni sáhnout. Říkala že vám nechce kazit večer." „Kurva," zaklel a téměř vyběhl ze dveří.

Proč bychom se netrápiliKde žijí příběhy. Začni objevovat