Annie
Vešli jsme do Velké síně nádherně osvětlené létajícími svíčkami, které se vznášely pod stropem - vypadalo to jako ta nejkrásnější noční obloha. Došli jsme až na konec Velké síně, zastavili jsme se u stupínku, na kterém už netrpělivě vyčkávala paní profesorka McGonagallová. Vedle ní byla židlička a ní byl položený velmi staře a obnošeně vyhlížející klobouk, o jeho stáří vypovídaly hlavně trhliny a záplaty, které na sobě měl. Jedna obzvlášť velká trhlina těsně pod krempou, která připomínala pusu, se otevřela a začala zpívat:
,,Zdá se vám, že jsem ošklivý-
myslete si co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete
nechte si své buřinky
i své klobouky z plsti-
jsem Moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta-
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce,
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle-
ti ničeho se neštítí,
by dosáhli svého cíle.
Nasaď si mě a neboj se
jen vlastní strach tě leká!
Já Moudrý klobouk z Bradavic
ti povím co tě čeká."
Když dozpíval, všichni začali tleskat, ale já jsem byla ještě víc nervózní a moc tomu nepomohl Ron, který se naklonil k Harrymu a pošeptal mu:,, Do Zmijozelu chodili jen samí Smrtijedi." V tu chvíli jsem měla doslova nervy nadranc, skoro jsem nevnímala. Zaslechla jsem, jak profesorka říká, že vyvolá naše jméno a nasadí nám na hlavu klobouk. Slyšela jsem kolem sebe jen potlesk, útržky rozhovorů, jména a koleje. Slyšela jsem, že Hermionu zařadili do Nebelvíru a Malfoye do Zmijozelu. Najednou jsem slyšela svoje jméno: Peverell Annie. Jako opařená jsem se vydala ke klobouku, cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných. Nevím ani jak se to stalo, ale nějakým způsobem se mi klobouk dostal na hlavu a slyšela jsem slabý hlásek ve svém uchu: ,,Hmm... zajímavé máš předpoklady, jak pro Zmijozel, tak i pro Nebelvír, ale chybí ti odvaha, ať je to tedy... ZMIJOZEL!" Harry, Ron a Hermiona se na mě šokovaně podívali. Já jsem se na ně jen nervózně usmála a mířila jsem ke stolu, kde jsem si sedla na první volné místo. Sice jsem čekala, že půjdu do Zmijozelu, ale nevěděla jsem, že potkám Harryho, Rona a Hermionu. Bojím se jejich reakce a hlavně nevím, jak to tu zvládnu, jediný člověk, kterého že Zmijozelu znám, je Malfoy a ten se mi neukázal zrovna v dobrém světle ,celou dobu jsem nad tím přemýšlela. Zaslechla jsem jen, že Harry je v Nebelvíru.
Harry
Když klobouk dozpíval, Ron se ke mě naklonil a pošeptal mi: ,,Do Zmijozelu chodili jen samí Smrtijedi." Bál jsem se, že mě klobouk zařadí do Zmijozelu. Dál jsem čekal až profesorka vyvolá moje jméno. První šla Hermiona, Malfoy a pak šla Annie, zajímalo mě, do jaké koleje ji klobouk zařadí. Klobouk přemýšlel docela dlouho. A nakonec řekl něco, co mě opravdu překvapilo: ,,ZMIJOZEL!" Annie šla do Zmijozelu. Vyjeveně jsem na ni koukal a myslím, že jsem nebyl jediný. Annie se na mě jen nervózně usmála a šla si sednout.
Draco
Ve Velké síni právě probíhá slavnostní hostina, ale mě úplně přešla chuť k jídlu, protože vedle mě sedí dvě největší prasata - Crabbe a Goyle, cpou se, jako by nejedli nejméně rok. Konečně Brumbál ohlásí konec hostiny. Máme jít za prefekty, kteří nás zavedou na kolej. Na koleji si máme vybalit a nejpozději v půl jedenácté jít spát. Kolej, která s námi šla nejdéle, byl Nebelvír. Viděl jsem Annie, jak se vzadu baví s Potterem a spol., vypadali, že se o něčem hádají...
Ahoj,
Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila, už píšu další, takže by měla co nejdříve vyjít
PS: děkuji za 90 přečtení!
Annie💚
