Zajímá mě co mi bude chtít říct...
Annie
Sedla jsem si k němu na sedačku a zeptala jsem se ho: ,,Co jsi mi teda chtěl říct?" ,,Víš, jsi mi taková povědomá, jako kdybychom se už někdy viděli."
Flashback
Po rozlehlých zahradách Malfoy Manor se rozléhal dětský křik a smích. Do zahrady vešla draze oblečená dáma a zavolala na dvě děti, které si hrály na honěnou:,, Děti, pojďte do jídelny!" Blonďatý chlapec začal protestovat:,, Ale mamííí , ještě chvilku."
,,Notak, Draco pan a paní Peverellovi už čekají." ,, Ach jo, tak my už jdeme, pojď Annie." Děti vešly do jídelny a usadily se skřítci začali nosit jídlo. Když oběd skončil, děti vyběhly z jídelny co nejrychleji, aby mohly pokračovat ve hře. Malá sedmiletá holčička utíkala před svým pronásledovatelem a u toho radostně výskala, hned v závěsu za ní běžel již zmíněný chlapeček a snažil se ji marně dohonit. Blondýnka zastavila u velkého jezírka, které hodlala oběhnout, než tak stačila učinit, tak do ní narazil její pronásledovatel a shodil jí do jezírka- naštěstí uměla plavat. Malý Draco ji chtěl vytáhnou, podal jí svou ručku, ona se jí chytla a zatáhla ho k sobě do vody. Obě děti se začaly smát.
End of flashback
,,Počkej tys mě shodil do jezírka, když mi bylo sedm!"
,,Takže už vím, odkud jsi mi povědomá, Annie. Pamatuji si, jak potom rodiče zuřili." Pousmál se. ,,Hmm... a to je všechno, co jsi mi chtěl říct? Víš, už je docela pozdě." Tázavě jsem se na něj podívala. ,,Jo, to je všechno." Řekl a odešel .
Další den
Když jsem se ráno probudila, moje spolubydlící Pansy a Astoria ještě spaly. Včera jsme se s nimy stihla dost spřátelit. Byla jsme nachystaná na snídani, ale holky se ještě nenachystaly, tak jsem si četla knížku, aby mi čekání rychleji uběhlo. Konečně jsme vyrazily na snídani do Velké síně. Pansy se u jídla zeptala: ,,Holky, nevíte co máme za hodinu?" Počkej, podívám se, odpověděla jsme jí. ,,Máme dvouhodinovku lektvarů s Nebelvírem." ,, Ach jo, s Nebelvírem." Začala si stěžovat Astoria. ,, Buď ráda, že máme Snapea." Snažila se jí uklidnit Pansy. ,,Holky, už bychom měly jít, ať nepřijdeme pozdě." Připomněla jsem.
Před učebnou lektvarů stálo spousta studentů, kteří čekali na hodinu. Zahlédla jsem Rona, Harryho a Hermionu, když mě uviděli, tak se ke mě hned vydali.,, Ahoj Annie, my bychom se ti chtěli omluvit za včerejšek." Řekl Harry a Ron s Hermionou přitakávali. ,,Ale notak, vždyť se nemáte za co omlouvat nemohli jste to vědět, já bych se měla omlouvat." ,,Takže kámoši." Řekl s úsměvem Ron. ,, Kámoši." Usmála jsme se a začali jsme se bavit a ani jsme nepostřehli, že za chvíli začíná hodina. Všichni studenti, kteří stáli před učebnou, dělali nehorázný hluk, že nebylo skoro slyšet ani vlastního slova. Najednou se rozletěly dveře vedlejšího kabinetu a vyšel z nich černovlasý muž s dlouhým pláštěm, taktéž černým, byl to profesor lektvarů, ředitel Zmijozelské koleje - profesor Severus Snape. Bezeslova odemkl učebnu, vešel dovnitř následován žáky Nebelvíru a Zmijozelu. Všichni se posadili do lavic, kvarteto si zabralo lavici skoro až vzadu. Snape si stoupl za katedru a vytáhl seznam žáků a začal číst jména. ,,Potter Harry!" Harry se přihlásil ,, Ale ale, naše nová celebrita." Procedil mezi zuby Snape. Malfoy a jeho poskoci se začali chechtat, Snape je ignoroval a pokračoval: ,,Vaším úkolem je zde zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů." Spíš šeptal než mluvil, studenti však slyšeli každé jeho slovo, protože stejně jako profesorka McGonagallová neměl problém si ve třídě sjednat klid. ,,Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i toto jsou kouzla a čáry." Významně se rozhlédl po třídě a jeho pohled se zastavil na Harrym, který se bavil s Ronem: ,,Pottere!" Zakřičel na Harryho, že to museli slyšet až v Kruvalu. ,,Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku!?" ,,To nevím, pane." Odpověděl Harry a vedle něj už se vztyčenou rukou seděla Hermiona. Snape se jízlivě ušklíbla a ignoroval Hermioninu ruku: ,,Ale pane Pottere, sláva očividně není všechno, že ano."
Tak to zkusíme ještě jednou...
Takhle to pokračovalo celou hodinu, až na to, že už se neptal jen Harryho, celkem strhl Nebelvíru asi 50 bodů. Malfoy se celou dobu jen chechtal, mám docela štěstí, že nejsem v Nebelvíru, protože na většinu otázek jsem nevěděla odpověď, možná kvůli tomu, že byly z látky, která rozhodně není v učebnici pro první ročník. Když konečně hodina skončila, rozloučila jsem se s triem a šla vstříc další hodině, tentokrát na přeměnování s Havraspárem.
Ahoj
Tak jsem zase po delší době vydala kapitolu, omlouvám se za zpoždění a zároveň bych vám chtěla opravdu strašně moc poděkovat, protože už jsme překročili 300 přečtení!
Doufám, že se vám kapitola líbí a ještě bych se chtěla zeptat, jestli vám vyhovuje délka kapitol (tato má 750 slov bez tohoto textu). Takže to by bylo pro dnešek všechno
Vaše Annie💚
