Annie
Když Brumbál ohlásil konec hostiny, snažila jsem se co nejrychleji zařadit do davu Zmijozelských, abych nepotkala Harryho, Rona nebo Hermionu.
Ale neměla jsem štěstí. Dohnali mě a Ron hned spustil: ,,Annie měla bys jít za Brumbálem, že se Moudrý klobouk spletl a..." Přerušila jsme ho:,,Moudrý klobouk se nikdy neplete, Rone." Hermiona se do toho vložila: ,,Přesně tak, Annie, neměla bys to vzdávat." Harry ještě dodal: ,,Měla bys jít za Brumbálem, nemůžeš chodit do Zmijozelu, tam přece chodí jen samí černokněžníci!" Hermiona na něj hodila zlostný pohled a chtěla mě asi dále přemlouvat. Ale já jsme na ně skoro zakřičela: "Jenomže, když moje celá rodina chodila do Zmijozelu, tak asi nebudu výjimka!" Sklopila jsem oči a s pohledem upřeným k zemi jsem šla za skupinou Zmijozelských a ani jednou jsem se neohlídla na tři zkoprněle stojící postavy.
Harry
Šli jsme z Velké síně a pohledem jsme všichni tři hledali Annie. Najednou se Ron někam rozeběhl, s Hermionou jsme běželi za ním. Cestou jsme přemýšlel, co na to vlastně Annie řeknu, protože se Moudrý klobouk stoprocentně musel splést. Když jsme doběhli za Annie, tak s ní Ron už mluvil. Snažili jsme se Annie přemluvit, aby šla za Brumbálem. Ale potom řekla, něco co mi opravdu vyrazilo dech: "Jenomže, když moje celá rodina chodila do Zmijozelu tak asi nebudu výjimka!" Já, Ron a Hermiona jsme stáli, jako opaření a kolem nás procházeli ostatní Nebelvírští. Nakonec jsme se přece jen nějak dostali na kolej. Po splnění všech povinností jsme se sešli v poloprázdné společenské místnosti u krbu. Usadili jsme se do křesel a Hermiona začala listovat v knize, kterou si přinesla s sebou: "Hmm... někde jsme to tady viděla, musí to tady být... á tady to je podívejte." , "Tohle je knížka o všech kouzelnických rodech, jak o existujících, tak i o dávno zaniklých a podívejte se tady." Ukázala na stránku a začala předčítat: "Rodina Peverelových je velmi starobylý čistokrevný rod, do kterého patřili i Tři bratři - tvůrci relikvií smrti a podívejte tady na ten rodokmen, podle něho je Annie nepřímým potomkem Salazara Zmijozela!" "Ale mě nepřijde zlá." Řekl Ron, Hermiona ho zpražila pohledem a odpověděla mu: "Všichni, kteří chodí do Zmijozelu, nemusí být zlí Ronalde!" ,,Myslím, že bychom si měli zítra s Annie ještě promluvit." Ukončil jsem náš rozhovor a šel si lehnout.
Annie
Vešli jsme do Zmijozelské společenské místnosti. Zatímco prefekt rozdával pokyny, rozhlížela jsem se po místnosti: měla tlusté kamenné zdi, které byly osvětlovány slabým světlem z hořícího krbu, kolem něhož byly rozmístěny černé kožené sedačky. Když prefekt domluvil, chtěla jsem jít k dívčím ložnicím, ale uslyšela jsem z davu své jméno, rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo mě volá. Otočila jsem se a viděla jsem platinovou hlavu, jak se blíží mým směrem. ,,A sakra" zamumlala jsem si a chtěla jsem pokračovat, naneštěstí byl rychlejší: "Ahoj Annie, víš chtěl jsem ti jen říct, že bych se s tebou chtěl sejít v jedenáct hodin ve společence u krbu, ale pozor, aby tě někdo neslyšel." Řekl a odešel. Já jsem se jako omámená ubírala směrem k dívčím ložnicím a stále jsem v hlavě měla tu stejnou otázku.
Mám jít nebo ne?
Ale moje zvědavost byla silnější, takže teď je za pět minut jedenáct a já se plížím z dívčích ložnic směrem do společenské místnosti. Už tam sedí, jeho obličej ozařují slabé plameny ze zapáleného krbu, ještě si mě nevšiml. Pomalu se k němu blížím, zajímá mě, co mi bude chtít říct...
Draco
Když jsme došli do společenské místnosti, poslouchali jsme výklad prefekta. Konečně domluvil a já jsem periferním viděním uviděl Annie, jak jde směrem k dívčím ložnicím. Nevím, co mě to napadlo, ale zavolal jsem na ni a ona se otočila. Já jsem k ní mezitím došel a domluvil si s ní setkání, protože mi pořád přijde povědomá.
Ahoj,
tohle by bylo všechno pro dnešní kapitolku, omlouvám se, protože je kratší, než jsem zamýšlela, ale i tak doufám, že se vám bude líbit. Ještě bych vám chtěla strašně moc poděkovat! Tahle knížka už má skoro 190 přečtení!
Ještě jednou moc děkuju, určitě pokračujte, jste úžasní.
Vaše Annie💚
