Láska na první pohled (CZ)

1. ČÁST

Je pondělí ráno a já se jako vždy připravuju do školy. Dnes jsem trochu zaspala, takže mám menší zpoždění a do školy mě musí odvést mamka... Kouknu z okna a venku j pořád tma, i když je už půl osmé!! Jak já nesnáším zimu!!
"Pohni!" řvala na mě mamka.
"Ježíš už letím!!" odpověděla jsem.
"Hlavně abys nám neulítla." Zasmála se mamka.
"Neboj, od vás nikdy!" Dala jsem jí pusu na tvář a ona se pousmála.
Dala jsem si sluchátka do uší a jeli jsme k mé škole.
Ve škole patřím mezi průměrné žáky... nikdy jsem nebyla taková ta šprtka s jedničkami... Posadila jsem se do mé předposlední lavice, kde sedím se svou nejlepší kamarádkou Ess. Hned první hodina byla mučení... matika!!! Sice ji zvládám na 2, ale vůbec mě nebaví. Zatímco učitel před tabulí vykládá nějaký vzorce já si píšu na facebooku se svojí kamarádkou Sabinou a nejlepším kamarádem Danem, kterého mám jako bratra. S Dáňou je strašná sranda takže se naneštěstí začnu nahlas smát a učitel mě vyvolá: „Koukám, že máte dnes dobrý den Deniso, tak se nám pojďte předvést" a podával mi fixu. Jelikož jsem ho vůbec nevnímala nechápala jsem, jak se to počítá. Chvilku jsem tak přemýšlela a dělala na učitele psí oči, ale nezabralo to.
"Na mě tohle nezkoušejte, to vám nepomůže, máte dávat pozor!"
"Ale já..."
"Ale vy co?" Podíval se na mě tázavě.
"Nic..." Šla jsem si sednout s krásnou nedostatečnou... Zbytek hodiny jsem radši dávala pozor a snažila se pochopit, jak se to počítá.
Ess se na mě o přestávce otočila: "Čemu ses tak smála ty blbko?" a taky se smála. Dala jsem jí přečíst chat a Ess dostala jak jinak než záchvat smíchu, když mi Dan popisoval, jak hledal klíče a kvůli tomu přišel pozdě do školy, nakonec zjistil, že je drží celou dobu v ruce. "To je blondýna" řekla Ess a já jsem se také zasmála.
Celý zbytek dne byl celkem nudný. Ta pravá zábava začala, až když jsme s Ess šly vybírat vánoční dárky. Ona komentuje snad každého kluka, co potkáváme a to nejde se nesmát. Dokonce se s jedním z nich i seznámila a domluvila si s ním zítra rande. Už se začalo stmívat a najednou začal padat první sníh. Bylo to krásné.
V sedm hodin jsme se rozloučili a šli jsme domů. Nemám dobrý pocit chodit ve tmě sama navíc místy, kudy chodím já. Jsou to strašidelné, většinou liduprázdné velmi tmavé ulice. Stále se otáčím s divným pocitem, že mě někdo sleduje...
Najednou něco vyběhlo a já jsem se lekla tak, že jsem se rozeběhla směrem domů a omylem jsem vrazila do osoby, která stála na konci ulice...