DIA

4.

Všichni už spali..., jen já nemohla usnout. Postel tvrdá, byla celkem zima a polovina mých sourozenců buď chrápala nebo povídala ze spaní. [ne, nechcete to]

Před tím než všichni zalezli do postele, nikdo se mnou neprohodil ani slovo. Jen Leon mi ukázal, kde budu spát a jak to tu chodí. Optal se mě na něco a šel uspat nejmladší sourozence. Tudíž Annu a Roberta. Dvojčata, kterým bylo pět let.

Vrtela jsem se, měnila polohy ale usnout jsem prostě nemohla. Najednou jsem slyšela divný zvuk. Někdo házel kamínky do okna. [znala jsem to, protože jsme občas takhle blbli z Áresem] Podívala jsem se a tam Diana.

,,Vzbudila jsem tě?'' Zeptala se potichu.

,,Ne, nemůžu usnout. Skoro všichni tu chrápou. Zřejmě to zdědili po mámě.'' Řekla jsem stejně potichu. Ona se usmála a naznačila, ať skočím. Já zavrtěla hlavou, ale jakmile přiběhl kůň na kterého nasedla..., odhodlala jsem se a skočila. Dopadla jsem těsně za Dianu.

,,Tak a teď rychle Carrie. Harpyje jsou na cestě.'' Diana vzala otěže a co nejrychleji jsme jeli hluboko do lesa.

,,Asi nejvíc super dítě Athény vůbec. Tohle by neudělal ani Leon. Skočit z Okna a jet s dítětem Árese bohové vědí kam. Navíc je tu tma jak v Tartaru.''

,,Za prvé děkuji a za druhé...., tma už tu snad dlouho nebude. Zkusím to zařídit nějak.'' Diana se na mě s nadzvednutým obočím podívala, ale já už nevnímala. V hlavě jsem měla jen Artemis.

,,Ahojky. Hele..., Posvítila by si prosím? Nerada bych se ztratila. Jo a pozdravuj Apollóna. Děkuju.'' Otevřela jsem oči a nic. Pořád stejná tma. Ovšem pak přímo nad lesem vyšel měsíc. Diana seskočila z Carrie a ohromeně koukala na oblohu. Já jen potichu děkovala.

,,Ještě řekni, že tohle máš na svědomíty. Že si jen tak řekla Artemis a ona posvítila.''

,,Ne. Jen tak ne. Poprosila.'' Zazubila jsem se.

,,Takže chceš říct, že když takhle poprosíš kohokoliv nahoře..., udělá co chceš?''

,,Ne, to ani náhodou. Tohle dělám jen s Artemis, Apollónem, tvým tátou a občas s dědou Diem. Moje máma tohle neschvaluje, takže tu si zavolat nemůžu. Ale klidně bych se vsadila, že nás teď pozoruje.'' Pokrcila jsem rameny. Diana byla rázem jiná. Neusmívala se a přišla mi děsně smutná.

,,Diano, řekla jsem něco špatně?''

,,Co? Rozhodně ne. A neříkej mi Dee, nesnáším jméno Diana. Co se týká mého táty..., jaký je?'' Teď mi to docvaklo. Áres. Ona ho ještě zřejmě neviděla.

,,On je hrozný magor. Na svoje děcka je přísný a tak celkově dělá drsňáka, ale ve skutečnosti..., samé průšvihy a tak, no. Prostě idiot.'' Začala jsem se tlemit a Dee už se taky zase usmívala. Byl to ale krásný pohled.

,,Chtěla by si ho někdy vidět?

,,Viděla jsem ho už párkrát. Dokonce jednu chvíli za mnou chodil i domů. Když jsem bydlela ještě s mámou v New Yorku. A pak když jsem se tady ve 12-ti ocitla..., večer jsme tajně trénovali. Pak se ale po pár letech něco zvrtlo a viděla jsem ho už jen u sourozenců.''

,,Co se stalo?'' Dee neodpověděla. Jen na mě kývla ať nasednu a odvezla mě zpět do tábora.

🐬🖤👑