DIA

7.

,,Lehni si a nekecej. Nech si pomoci.''

,,Nech mě. Jsem zdravá, nic mi není.'' Hned jak mě položili na lůžko, začala jsem odporovat Robertovi a zdrhat.

,,Slibuji, že když to nic nebude, pustím tě a nebudu tě tu držet. Jen se chci podívat na to břicho. Co jsem viděl, tak ono to odneslo nejvíc.'' Chvíli jsem váhala, ale pak jsem povolila. Rob mi udělal rychle ultrazvuk a když zjistil, že v břiše žádnou volnou tekutinu nemám..., pustil mě. Jakmile jsem vyšla z budovy, přilítli za mnou dvojčata a Leon.

,,Dio? Jsi v pořádku, že jo?'' Křičela Anna. Já se zasmála a s bolestnou grimasou si dřepla.

,,Neboj princezno, jsem v cajku.''

,,Za chvíli ale už nebudeš. Kristýna chce odvetu a to co nejdřív. Je nasraná k vůli otci, takže to bude dost hustý.''

,,Odveta nebude Leo. Ne v nejbližší době. Asi dám na radu Roba a budu chvíli v klidu. Budu si jednou hrát na pořádnou dceru Athény a budu aspoň trochu moudrá.'' Leo se zakřenil a všichni jsme se začali smát. Společně jsme se pak odebrali k našemu stolu do jídelny, kde byli naši sourozenci a ostatní z tábora.

,,Výborně , Dia se k nám už připojila, takže info k boji o vlajku.'' Během toho co Cheiron mluvil, jsem nepostřehla jediný slovo, protože jsem myslela na Dee. Nikde nebyla a já se o ní začínala bát. A taky jsem přemýšlela nad tím, co řekl Áres.

Po večeři jsem šla za Cheironem a řekla mu, co mě trápí. On byl naštěstí velmi chápaví a řekl mi pár míst,kde by Dee mohla být. Zavolala jsem si Tobyho a pomalým klusem jela do lesa. Čím hlouběji jsem byla, tím víc jsem se bála. Ano, já se bála. Naštěstí jsem brzy dojela na mýtinu, kde svítil měsíc. Takže jsem slezla z Tobyho a nechala ho pást. Slyšela jsem zvuky..., pláč? Byla to Dee. Uprostřed louky klečela a brečela. Nechtěla jsem se vnucovat, ale bála jsem se o ní.

,, Dee? Co se stalo? " trhla sebou a koukala se na mě. Dýchala špatně a měla zarudlé oči. Rozešla jsem se k ní.

,, Co tu děláš Dio? Máš být ve srubu a spát. Cheiron bude naštvaný. "

,, Ne, nebude. On ví kde jsem. Řekl mi tvá oblíbená místa a nevím jak mě to napadlo, ale Jela jsem hned sem. A ptám se tě, co se stalo. " Dee zakroutila hlavou.

,, Pokaždé když jsem to někomu řekla, otočil se vůči mně zády. Vidím to na sourozencích a hlavně na otci. Ten mě za to přímo nesnáší. " Rozbrečela se a já jí obejmula. Něco jsem tušila, ale neptala se. Co kdybych se spletla, že?

,,Dee..., nejsem jako ostatní. Dělám si obrázek na lidi sama." Otočila se překvapeně na mě. To samé mi totiž řekla Ona, když jsme se potkali.

,,Jsem bi, ale spíše mě zajímají holky než kluci. To proto se na mě otec tak blbě kouká. Moje máma totiž..., otec do ní byl hodně zamilovaný, ale ona mu pak zlomila srdce se svou kolegyní. " Odtahla se a otirala si slzy. Počkat! Já měla pravdu.

,, Jen tohle? To si mi nechtěla říct?"

,,Jo. Vždyť jsem říkala, že se všichni otočili zády. Nechtěla jsem aby jsi to udělala i ty, jelikož mi tě dal Cheiron na starost. " Usmála jsem se a zakroutila hlavou. Vstala jsem, podala ruku Dee která ji ochotně přijala a šly jsme k Tobymu.

,, Hezkej. Seznámíme ho s Carrie?" Dee se zasmála a zapiskala na prsty. Během minuty byla Carrie u nás a jak bylo zvykem Toby neváhal a popošel k ní.

,, Hou, Toby. Klídek. Musíš pomalu, ať se tě nelekne. Strašáku jeden." Stáhla jsem Tobyho k sobě a on se na mě podíval hodně ukřivděně.

,,Klid. Jí jen tak něco nevyleka a už vůbec ne takový fešák." Carrie kývla hlavou a hnala se k Tobymu. My jsme se tomu jen zasmáli a nechali koně koňmi. Takže výsledek byl takový, že jsme šli do tábora po svých.

Váš delfín 🐬🖤👑.