DIA

1.

,, Ne, ne a ne! Tohle si na sebe nevezmu. Volanky? A kde je nějaký výstřih? To si na sebe nevezmu. " Zase jednou byla na Olympu rada a moje drahá matka se rozhodla, že jdu s ní. Je dost přísná na oblečení, ale co je moc to je prostě moc.

,, Nemel a Vem si to na sebe. Nehodlám se koukat, jak ti Áres čumí do výstřihu. Navíc..., nebudeš vypadat jako kurva. " Bylo to její poslední slovo a já věděla, že když si to neobléknu, bude zle. Ale spoléhala jsem na Afroditu. Ta nic bez výstřihu neschvaluje, takže pokud z šatů nedostane infarkt, něco s nimi udělá. Napsala jsem ji SMS a šla se obléct.

Po několika minutách soukání do šatů jsem se dostavila před zámek, kde máma zrovna peskovala vojáky. Každopádně pak jsme si to s tátou odnesli i my, protože si stěžovala celou cestu na Olymp.

,,Afrodito!'' Křikla jsem, když jsme dorazili na Olymp a hned se k ní rozběhla.

,,Holka moje, co ti to máma udělala? Počkej, hned se to napraví.'' Afrodita luskla prsty a já místo pytle měla na sobě luxusní zářivé bílé minišaty, které měli dlouhý rukáv. Byla mi vidět ramena a na krku mi vysel řetízek se sovou.

,,Děkuju! Jsi nej!!'' Obejmula jsem Afroditu a běžela za Apollónem a Áresem.

,,Wau, ty vole!'' Ozvalo se, než jsem k nim doběhla. Jen jsem se usmála a dala jim oboum pusu na tvář.

,,Dio Métis Artemis!!! Co to máš u bohů na sobě?!''

,,Oouuu. Všechny tři jména. Asi máš velký průser krásko.'' Zakřenil se procházející Hermes.

,,Moje drahá maminko..., něco v čem můžu vyjít. Ne jako ten pytel co si mi dala.''

,,Nebyl to pytel. Byly to šaty akorát tak pro tebe. A nechápu, proč se do toho pletla Afrodita.''

,,Proč? Protože ona má vkus a taky jsem jí poprosila. Nebudu nosit něco, co se nosilo před 100lety.'' Viděla jsem zlost v máminých očích, ale hádky o módě jsem vyhrávala 9/10. Takže jsem odešla a doufala, že se uklidní. Přeci jen rada trvá nějaký ten čas. A byla nudná jako vždy . Jako..., jsem ráda, že vidím dědu a tak, ale nemohli by oni chodit za mnou?Nevím, jak se to stalo, ale usla jsem. Cítila jsem, jak mě táta bere do náruče a pak už nic.

Ráno mě máma probudila, že mi chce něco ukázat. Ty vole! V 6 hodin ráno?! Ale byla jsem poslušná dceruška a vstala jsem. Nasnídala se, šla připravit koně a jelo se. Máma za celou dobu nepromluvila ani jedno slovo a mě to deptalo. Dělala to vždycky, když mě chtěla nějak potrestat.

Eeej, našla jsem sešit 👏👑😁. Jsem brutálně happy k vůli tomu, takže zde je rovnou jedna kapitolka. Na další se můžete těšit snad velice brzy.

Váš delfín 🖤👑🐬.