DIA

11.

Od té doby co se stala situace se psem, měla jsem Filipa neustále na očích. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo. Byl roztržitý a nepozorný. Pohádal se doma s rodiči, protože o Aresovi věděli.

Co se týče mě, váhala jsem, jestli mám dát vědět Cheironovi.  Nechtěla jsem, aby mě někdo odvedl zpět do tábora. Ale na druhou stranu jsem chtěla pomoct Filipovi. Takže po týdnu rozmýšlení jsem poprosila Iris. Cheiron byl velice překvapen ale myslím, že mě rád slyšel. Stejně tak jako já jeho.

,, Měla by jsi se vrátit. Tvá matka je strašně zdrcená a měla by jsi vědět, že Diana trpí. Jak Áres tak Athéna jí obvinily a Zeus jí nepustí do Tábora dokud tě nenajde."

,, Vždyť ale nic neudělala. A ty to víš!"

,,Ano, já vím. Ale nic s tím neudělám. A to víš zase ty moc dobře. Takovou moc já nemám. "

,,Nevrátím se. Ať matka trpí. Hele dovedu Filipa zítra k večeru do parku. Ať pro něj někdo zajde. Ale někdo, kdo se vyzná v New Yorku. " Spojení vypršelo a já se svalila na postel. Nechtěla jsem, aby Diana trpěla ale taky jsem nechtěla zpět k matce.

Další den ve škole jsem vše vysvětlila Filipovi a večer už jsme stáli na začátku parku.

,, Dio, bojím se. Nevím, co mě čeká a nevím, jací na mě budou."

,, Syn Arese se bojí. Ty vole!"

,, Víš..., i dítě boha války se občas bojí. " otočila jsem se a uviděla Dianu. Ale nevypadala jako v Táboře. Vypadala dost zničeně.

,, Cheironovi vyřiď, že ho praštím. Musel poslat tebe?"

,,Vadim ti asi hodně, viď? "

,, Ne. Jen se bojím, že mě odtáhnes sebou do tábora, aby si už neměla problémy."

,, Je to jen tvá věc jestli s námi půjdeš. Já jsem tu jen pro svého bratra."

Na nic jsem nečekala,obejmula Filipa, koukla na Dianu a odešla. Chůzi jsem změnila v běh a to rovnou k Beth. Otevřela dveře od domu a já jsem jí s brekem padla rovnou do náruče. Odvedla mě do obýváku, udělala čaj a sedla si ke mně.

,, Beth..., viděla jsem jí. Dianu. Vypadala strašně. Cheiron říkal, že ji všichni vinní za můj odchod a nepustí jí do tábora. "

,, A co máš v plánu teď? Vrátíš se? "

,, Já nevím. K vůli Dee chci. Ale kvůli matce ne. Navíc nevím, jestli vydržím v blízkosti Diany. Nemůžu říct, co cítím. Máma by mě zabila. "

,, Hele, jo!? Jsi skoro dospělá a prosím, nebuď jednou tak chytrá a radši se řiď svým srdcem! "

Na ty slova jsem se zvedla, dala mé skvělé sestřence pusu na tvář a běžela do bytu mého strýce.

,, Georgi? Musím pryč." Strýc se přiřítil do mého pokoje a tvářil se vystrašeně.

,,Co se děje? Někdo po tobě jde? "

,,Co? Ne. Jen kamarádka má problémy
A i když se budu asi muset vrátit k matce, vrátím se do Tábora a podstoupím to riziko." Strýc se usmál a obejmula mě. Nečekala jsem to ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Odtáhla jsem se a hodila do tašky poslední věc. Meč.

,, Budeš mi chybět Dio. Někdy se stav. " Kývla jsem a co nejrychleji se dostala do parku. Od toho místa byla nejrychlejší a nejsnadnější cesta do Tábora.

Voalá!! Tady to máte a já se jdu vrhnout na úpravu našich dvou broučků 💀🌞.

Váš delfín 🐬👑❤️.