DIA

10.

Týdny ubíhaly a už to byly dva měsíce co jsem utekla. Ve škole bylo hafo lidí s kterýma byla sranda, učení mi šlo a strejda byl taky v pohodě. Jen jsem občas usínala s brekem, protože se mi stýskalo po Tobym a ano, i Dianě. Jo a i trochu po dědovi a Cheirónovi. Ale k vůli matce jsem se vracet nehodlala. Byla jsem teď a tady šťastná. Navíc mohla si za to sama že jsem zdrhla.

,,Dio? Přišla ti zpráva.'' Strejda mi přinesl mobil a usmíval se. Popravdě..., skoro jsem ho nepoznávala. Ale tak nějak mi to vůbec nevadilo.

Podívala jsem se na displej a tam skupinový chat. Já, Beth, Filip a pár dalších lidí.

Fífa: Hej lidi, dneska někdo do kina?

Bufi: Jedu pryč, sorry.

Ví: Jdu na večeři s rodičema. Pffff.

Beth: Nevím, uvidím. Spíš ale ne.

Fífa: Proč jako:

Lady: Protože má domluvený šuk.

Beth: Krávo!

Me: Já bych klidně šla

Fífa: Super! Aspoň někdo nezradil. 

Radostí jsem skákala po pokoji až se strejda přišel podívat, co vyvádím. Pořád říkám že asi 100% nejsem hetero, ale Filip se mi brutálně líbil.

Rychle jsem si v koupelně udělala lehký makeup, vyčesala si vlasy do drdolu (konečně mi na něco byly hodiny od Afrodity. A to máma říkala, že je nepotřebuji.) a pak vyběhla si vybírat oblečení. Konečně se hodila sukně. Byla černá, takže se k ní vlastně hodilo všechno. Ale já si vybrala jedno z mých táborových oranžových triček. Pak černý tenisky a koženou bundu. Mezi tím co jsem se oblékala, přišla SMS od Filipa. Info kde a v kolik. Stíhala jsem to krásně.

Přišla jsem nakonec o dvě minutky dýl, protože prostě řidič autobusu jel jako posraný. A pak další problém..., nikdo nikde. Fíla mobil nezvedal ajá začala už trochu fňukat. Pak jsem ale uslyšela zvuky z uličky. K mé smůle to byl pekelný pes (že by děda slíbil nálezci odměnu a tak začal hledat i Hádés?) a Filip. Divila jsem se, jakto že neprohlídl mlhu ale nečekala jsem, vytáhla meč a postavila se před Filipa.

,,Co blbneš Dio? Zdrháme!''

,,Ty zdrhej. Ke kinu. Hned! Já ti to pak vysvětlím.'' Filip nečekal a poslechl. Já, i když jsem už dva měsíce na meč nesáhla, jsem se cítila sakra sebejistě. Pekelný pes pro mě nebyl nikdy problém a i v tomto případě ne. Z uličky jsem vyšla do 5min a jen s roztrhanou bundou a odřeným kolenem. Meč jsem hodila zpět do kabelky a utíkala za Filipem ke kinu.

,,Co to bylo?! To nebylo normální zvíře. Jakože byl to pes ale velkej! A to hodně!''

,,Klid, já ti to vysvětlím. Ale ne tady. Nevím, co by mohlo ještě příjít.'' Filip se na mě zděšeně podíval a tak s návrhem že půjdeme ke mně hned souhlasil. No a já udělala ještě rychle jednu věc.

Me: SOS! Ke strejdovi, hned! Filip viděl pekelného psa.

Bethy: No ty vole! Už běžím, už běžím.

Me: I love you.

,,Tak kde je?''Beth přilítla totálně vyřízená..., nedivím se. Do 5.patra po schodech.

,,Je v pokoji. Ale musíme vyřešit, co s ním.'' Vložil se do toho i strejda.

,,Dia něco vymyslí, že? Dcera Athény to zvládne, ne?''

,,Beth..., nemyslíš, že kdybych věděla co s ním tak je se mnou v kině? Neumím používat mlhu ani namíchat nějaký lektvar. Jakože zvládla bych to asi ale to by chtělo knihy od Hekaté. Musíme mu říct pravdu.'' Strejda přikývl a Beth po delší době taky. Obě jsme šly za Fildou a sedly jsme si k němu.

,,Už mi konečně někdo řekne, co to bylo?!''

,,Byl to pekelný pes a nebyl z vašeho světa.''

,,Počkej Dio. Jak jako z vašeho světa? Jak pekelný? A prosím...,popořadě.''

,,Filipe, Dia tim chtěla říct, že je i jiný svět. Takový víc antický když to řeknu. Jak jsme se tuhle učili o bozích, tak ty existují. '' Filip kroutil hlavou.

,,Jak to můžeš říct? Vždyť to jsou mýty všechno. Jeblo vám nebo co?''Už jsem to nevydržela a šla do kabelky pro meč. Nemohla jsem to poslouchat a jak je z toho vyjukaný..., bylo mi ho líto.

,,Tohle, jak sám vidíš, je meč. Pro nestvůry smrtící pro smrtelníky neškodný. Řekla jsem vašeho, protože jsem dcera Athény, můj děda je Zeus a ještě před dvěma měsíci jsem o New Yorku nevěděla skoro nic. A neptej se prosím co tu dělám. Je to dosti složité.''

,,No tak to mě poser. Tohle nemyslíš vážně, že ne?'' Filip se koukal střídavě na mě a na Beth. Pak vstal a chvíli chodil po pokoji s rukama za zády. (moje máma tohle dělala vždycky když o něčem přemýšlela, tak doufám, že Filip není můj bratr)

,,Dobře..., budiž. Berme v potaz, že je tohle všechno pravda. Ale proč je vidím i já? Neměl bych ne? Stejně jako Beth. My nic společného nemáme s bohy. Od malička žijeme v New Yorku.''

,,Nó, já prohlédnu mlhu, protože je to tak zařízený. Jelikož jsem neteř jejího táty, tak kdyby se něco dělo nebo tak. Ale ty..., počkej, vždyť si adoptovaný, ne?'' V tu chvíli jsem si říkala, že moje sestřenka není tak marná jak se občas zdálo.

,,A co? To je v téhle době normální pokud vím.'' Filip pokrčil rameny.

,,No ale jeden z tvých rodičů může být bůh. Ten druhý...,smrtelný rodič tě mohl odložit, protože nechtěl mít s bohy nic společného. Chápeš?'' Dělala jsem to co mi šlo nejlépe. A ne, nebylo to sraní mé matky. Myslela jsem.

,,Dio, přinesli si mě jako batole. Na nic si nevzpomenu. Nevím ani kdo by mohl být můj božský rodič. Jestli máma nebo táta.''

Všichni jsme chvíli mlčeli. Byla to divná atmosféra ale nedivila jsem se. Strejda jí prolomil, když přinesl nějaký pití a jídlo. byla jsem mu vděčná za to co dělá. Nevím, proč jsou na sebe s tátou tak hnusný.

Po dlouhé době prolomil ticho Filip, díky kterému jsme věděli na čem jsme.

,,Dio, nevím, jestli to k něčemu bude ale před pár lety přišel jeden týpek a říkal rodičům, že bych měl jít s ním. Abych byl v bezpečí.''

,,Filipe..., ani nevíš, jak si aktuálně pomohl. Vím, vím, kdo je tvůj otec.'' Beth i Filip se na mě podívali a čekali co se bude dít.

,,Tvůj otec..., je to bůh války. ÁRES.

Váš delfín.🐬🖤👑