DIA

2.

Asi po 10-ti minutách jsme dojeli na jahodové plantáže...

,,Pokud nechceš být lovkyní, nemusíš ,'' [wait! Tady je to malinko složité. Zkráceně...., máma do mě už asi 4 roky cpe, ať se přidám k lovkyním.] ,,ale do 18ti budeš tady. Jsou s tebou poslední dobou jen problémy. A už mě nebaví se s tebou jen hádat. Je to Tábor polokrevných, už jsem ti o něm říkala. Ředitel je Dyonýsos, takže kdyby něco bylo, běž za ním. No a pak je tu Cheirón. Teď upaluj za ním. Bude vědět, kdo jsi. Vypadáš jako já ve tvém věku.'' Koukala jsem na ní jako na hydru. Ona mě opravdu nechce na zámku???

,,Děláš si srandu?! Ty mě tu jen tak necháš? A zrovna s Dyonýsem? OK, jak chceš. Občas mi brnni jak táta a tak. Mám tě ráda.'' Dala jsem mámě pusu na tvář a utíkala z kopce. Byla jsem happy, ale hluboko ve mně se dělo něco jiného. Nechtěla jsem jí opustit. Svůj pokoj..., Árese, Apollóna..., tu úžasnou postel..., ale za to jsem se těšila na dobrodružství. Toho co jsem se v zámku nedočkala.

Chvíli jsem bloudila po táboře, ale pak se objevila velká budova a na její verandě..., kentaur. Šla jsem k němu, abych mu řekla, že jsem tu. Trochu se to ale zvrtlo, když se na mě zakřenil Dyonysos, který vylezl z baráku. Samozřejmě hned zalezl, protože né vždycky se se vsema vychází, že?

,,Budeš předpokládám Dia, dcera Athény.'' Promluvil kentaur hlubokým hlasem.

,,Jo, to jsem. A občas si říkám bohužel.'' Řekla jsem sebevědomě. On nadzvedl jedno obočí a pozval mě do domu. Když jsem vkročila, byly tam dva gauče a už tak na půl plný. Na jednom seděl uz zmiňovaný Dyonysos a na druhým..., wau. Černovlasá holka tak o dva roky starší než já. Když jsem popošla ke gauči, viděla jsem, že má na sobě černé minikraťasy, kroptop ve stejné barvě a boty na menší platformě. Na boku měla přidělaný nůž a když se na mě podívala, nic neřekla. Jen s ušklíbla a otočila se zpět.

,,Tak si tu brouku. Aspoň tu nebude nuda. Užiješ si to tu, neboj.  Žádná upjatá máma a jen tvůj úasný strýček. Kdyby si chtěla...,mám ve sklípku schovaných pár lahvinek.'' Dyonýsos dal kolem mě ruku a opřel se.

,,Hele prrr. Na víno ti klidně zajdu, ale nechci  žádné protekce. Neznamená, že když jsem 17let vyrůstala na zámku, že se ke mně musíte chovat s úctou.'' Týpce se objevil překvapený výraz. Proč? Nečekala to snad? Každopádně Dyonýsos s Cheironem zřejmě taky ne.

Dyonýsos odešel do svého sklípku a Cheiron mi pokynul, abych se posadila.

,,Takže Dio, tohle je Diana. Je to dcera Árese a je to jedna z těch co chod tábora už nemusí dodržovat. Prostě jen taková výpomoc občas. No a teď tě bude mít na starost. Dal bych tě tvým sourozencům, ale myslím si, že by to nebyl good nápad. Stačí, že tě budu muset za chvíli představit.'' Jen jsem koukala s otevřenou pusou. On mě nedá sourozenci ale Áresovci??

,,OK. Za hodinu jsme zpět. Diova pěst, les a jezero. Ostatní nechám na zítřek.'' Ty vole, ta má libový hlas. Každopádně když odešla před budovu, Cheiron na mě kývl a já šla za Dianou.

Váš delfín🖤🐬👑.