Dívka z budoucnosti (love R.J.L.)

13. Určitě povedený žertík !

Po tom, co se dívkám povedlo se dostat z pokoje Pobertů, se rozhodly jít na večeři. Nandaly si každá, na co zrovna měla chuť.

Po výborné večeři se odebraly do pokoje naplánovat do podrobna jejich určitě povedený žertík. 

Čas se otřesnou rychlostí posouval blíž a blíž k deváté hodině večerní a v pokoji dívek z šestého ročníku to vypadalo, jako po explozi atomové bomby. Všude se válelo oblečení všeho druhu. Lily s pomocí Claris se snažily najít nějaké to černé oblečení, ale aji zároveň teplé, jelikož přece jen druhého října už je počásí krapet studenější a ještě k tomu v noci. Po důkladném zkontrolování, že jsou plně vybaveny, se obě blondýnky vydaly napříč záživnému večeru. Po tom, co se jim povedlo projít kolem Pobertů ve společenské místnosti a dostaly se k jednooké čarodějnici, naskytl se první problém. ,,Co s Filchem ? Blíží se k nám i stou svou vypelichanou kočkou, nebo ce to je." Strachuje se Susan a při tom se rozhlíží kolem sebe. ,,Na chvíli tady zůstaň Sus. Jen něco zařídím a jsem zpátky. Sice ještě není večerka, ale jak vcházíme do tajné chodby asi vidět nemusí." Rose se rozeběhla k nejbližšímu schodišti a vyběhla nahoru, kde shodila brnění a běžela zpátky. ,,Jsem tady a teď rychle !"

Po nějaké době se ocitly v Medovém ráji, kudy se proplížily ven, až k Taškářovi. ,,Tak, které bereme ?" Ukáže vyšší blondýnka na barvy v regálu. ,,Nějakou zelenou a červenou, mělo by to vydržet tak dva týdny nejlépe, taky k tomu vezmeme šampon, aby kdyby přišli na to, že ho máme tak budou prosit na kolenou. Nebo jim ho nedáme vůbec a schováme si ho pro případ, že oni udělají to stejné nám, což se dá předpokládat." to už Rose vytahovala dvě barvy na vlasy z úplně nejvyššího regálu úplně vzadu, takže to na ni málem všechno popadalo. ,,Nebo si pro to přijde Lupin, aby ti dva nemuseli vylézat z pokoje." ,,Taky možnost a ta nejpravděpodobnější, jsi nějaká chytrá, nemyslíš Landersová ?" ,,Ani ne Weasleová." Takhle se tam ještě nějakou chvíli dohadovaly, než se rozhodly zaplatit a pomalu se vydaly zpátky. 

O půl jedenácté se dostaly bez problémů do společenské místnosti Godricka Nebelvíra, kde se naskytl už druhý problém za tuto výpravu. U křesel ještě vysedávali Pobertové a něčemu se smáli. Myslely si, že se dostanou nepozorovaně ke schodům, ale jak moc se mýlily. ,,Kam si myslíte, že jdete ?" Zeptal se Potter a otočil se na blondýnky. ,,Hm, že by do postele Pottere ? To tak normální lidi dělaj, že když jsou unavení, jdou si lehnout. Ajo já vlastně zapomněla, vy nejste normální, tak to se pak vysvětluje mnohé." To už se ale Susan válela na zemi smíchy a a Rose skoro taky. James chtěl namítnout něco na jejich účet, ale Remus ho předběhl. ,,Tak se hezky vyspěte, první hodina jsou lektvary." Usmál se na ně. ,,Díky vám taky a myslím, že se vyspím víc než jen dobře, asi se mi bude zdát o něčem vtipném, né asi, ale určitě." Usmála se sladce vyšší blondýnka a vybuchla smíchy stejně, jako její společnice. ,,Tak sladké sny hoši." Řekly zároveň, jako by to nacvičovaly a odešly do pokoje, kde dostaly další záchvat smíchu.

,,Povedlo se ?" Zeptala se Lily, po tom, co se blondýnky dosmály. ,,Jo, ale myslely jsem, že už spíte." Řekla Susan a skočila na svou postel. ,,Ještě jim ty vlasy za hodinu a půl půjdeme obarvit. Zítra bude zábava !" Křikla Rose z koupelny, přes zavřené dveře a začala se sprchovat.

Celý hrad spí, kromě jednoho školníka a jeho kočky. To si myslím většina studentů bradavic, ale tak to není. V Nebelvírské věži, ne holčičí straně v pokoji šestého ročníku jsou dvě studentky vzhůru a hrají šachy. To aby se zabavily a neusly, než nastane půlnoc. Čeká je zábava v jednom z pokojů na chlapecké straně. Šachy vyhrává vyšší blondýnka a kontroluje čas. ,,Je za pět celá, jdeme ?" Zeptá se a začne uklízet šachy. Její kamarádka, spolubydlící a spolupachatelka žertíku, který za nedlouho proběhne, se též začne zvedat z postele a hledá barvy na vlasy, které před pár hodinami koupily. ,,Jdeme." Řekne a přehodí přes sebe župan, aby jí nebyla zima. Obě se tedy proplíží přes prázdnou společenskou místnost, až na schody, které vyjdou a zamíři do jednoho z pokojů šestého ročníku. Jeho obyvatelé spí, někteří s čokoládou v puse a všude kolem sebe, jiní mají knížku přes obličej a vedle na nočním stolku se nad jeho postel nebezpečně naklání hromada učebnic, další objímají koště a mumlají při tom ty stejná dvě slova dokola-Lily Potterová. A poslední se snaží si obléknout, podotýkám ze spaní, podprsenku, velikosti tak pro nějakou třeťačku. Dívky, každá s jednou barvou v ruce, se přiblížil k prvnímu a nalily mu červenou barvu na pravou stranu hlavy a zelenou na levou. Vlasy mu pak vysušily a přešly k druhému. To mu se zrovna podařilo si zapnout podprsenku, jen na jiné části těla, než by měla být. Udělaly to stejné, co prvnímu a potichu se při tom smály. Pak menší blondýnka přešla zpátky k první posteli a lehla si na zem, aby se lépe dostala pod ni. Našla tam spoustu zajímavých věcí, třeba fotky její zrzavé kamarádky v plavkách, ale to, co hledala nemohla najít. Pak jí došlo, že je zde možnost, že věc kterou si půjčily, hledali. A tak se podívala do koupelny, kde byli rozházené všechnu ty flašky, co tam pečlivě schovala a náhradní pergamen byl pryč. Pověsila tedy neviditelný plášť za háček na ručníky a Pobertův plánek dala do sprchy. Když vyšla z koupelny viděla, jak se její kamarádka naklání nad postelí, kde byl původně plášť a snaží se vyprostit ze sevření kluka s koštětem, který to koště odhodil na druhou stranu místnosti a teď opusinkovával její kamarádku. Společnými silami se podařilo vyměnit blondýnku zpátky za koště. Všechno zkontrolovaly a chtěly odejít, když v tom menší blondýnku něco napadlo a vrátila se zpátky. Vzala si pergamen a brk, na který napsala: Přejeme krásných a záživných čtrnáct dnů. Přidělala to na dveře a otočila se k její kamarádce. ,,Teď se vrať. Já shodím na Lupina ty knihy, nebo učebnice, či co a budu zdrhat, předpokládám, že se probudí a tak musíme být rychle pryč." Druhá Blondýnka přikývla a opatrně seběhla schody a přeběhla až k nim do pokoje. Mezitím její společnice strčila do knih, rychle vyběhla ven z pokoje a zavřela dveře. Chvilku se nic neozývalo. najednou byla slyšet rána a druhá. To asi vrchní knihy přepadly přes postel a zbylé zůstaly na ní. ,,Kdo to...sakra." Bylo slyšet z pokoje, když se nejspíš obyvatel zasypané postele vyhrabával z pod knih. Víc toho dívka slyšet nepotřebovala a tak seběhla schody, na kterých na posledním schodě hodila držku a vrátila se do pokoje, kde poklidně usnula.