Dívka z budoucnosti (love R.J.L.)

10. Tajemství

Pro oba dva to byl pocit k nezaplacení. Sirius byl v sedmém nebi a Rose v osmém.
Chlapec s vlasy po ramena si užíval samotný pocit toho, že je blízko ní. Za to dívka si vůbec nebyla jistá, jestli to, co dělá je správné a jesli jí nevyužije jako všechny před tím.
Když se odtáhli, dívka sklopila hlavu a sedla si na pohovku.
Mám ho ráda ?
Nemám ho ráda ?
Ne, nemám ho ráda.
Toho to člověk není možné milovat.
Udělala jsem správně ?
Mám špatný pocit, že budu litovat.
Před přáteli ani slovo Rose !
,,Takže...mi jsme s Jamesem podezírali Rema, že se stal smrtijed a při tom to byl Červíček?! To mi připomíná, že se mi zdálo divný, že se od nás víc odloučil a teď se tahá se Zmijozelem !"
,,Ano, v tuto dobu za rok, už bude Pettigrew Smrtijed, ale nemáme důkaz, hlavně si to musíš nechat pro sebe." Náhle se zvedla, přešla ke zdi, opřela se oni a svezla se na zem. Přitáhla si nohy k sobě a začala plakat, mezi vzlyky se jí podařilo ze sebe něco vypravit.
,,Všem...vám...l...lžu, ...nikdo...z...
vás...n...neví,...kde...t...t...trá...
vím...většinu...svého...času..."
,,Ale ví, díky Pobertově plánku, jsem zjistil, že často chodíš do opuštěné učebny a setkaváš se tam s Blackovou, jestli se jí tak dá ještě říkat, spíš asi Malfoyovou ! A dost mě to naštvalo, proto jsem tě jednou sledoval a zjistil jsem, že vlastně jediná Narcissa ví něco, co mi ostatní nikdo ne. Což tedy vlastně znamená, že nejsem jediný, kdo o tom ví..."

Flashback

Sirius

Je deset večer a Rose zase někam jde. Každý večer chodí do nějaké opuštěné místnosti. Půjčil jsem si od Jamese plášť a vzal si plánek. Šel jsem asi deset metrů za Rose, když se k ní někdo přidal. Ten někdo je bloňďatá Blacková. Obě si sedly k výklenku u okna, Rose položila hlavu na Narcissino rameno a dala jí myslánku, po hodině se Narcisa vrátila do reality a objala ji. Rose jí brečela v obětí, ale usmívala se.
,,Brumbál si myslí, že bych to měla ukázat Siriusovi, ale já si tím nejsem jistá."
,,Udělej to, co uznáš za vhodné, Sirius tě má rád, nejspíš, teda, vím o někom, kdo tě miluje a neni to můj bratranec, ale ty ho skoro nevnímáš, navíc máš Siriuse ráda, jako kamaráda, ale on jediný ti s tím může pomoct, krom toho, co tě miluje, ale u něj si nejsem jistá, mě si Licius s Bellou budou hlídat, jediný on ti může pomoct. Ty a on jste ti, co zachrání život hodně lidem a kouzelníkům a Lily s Jamesem to přežijou, ale musíš se rozhodnou ty."
Pak si o něčem povídaly, ale to už jsem neposlouchal a vrátil jsem se zpátky. Na plánu jsem pozoroval, kdy se vrací. Něco před námi tají a já to zjistím.

End Flashback

,,A teď už to vím." Dořekl Sirius a sedl si vedle dívky.
,,Nechceš jít spát ?" Zeptala se blondýnka a jako na povel si zívla. V tom se tam oběvila postel, jedna postel, manželská jedna postel. Rose si změřila Siria pohledem, ale mávla nad tím rukou a lehla si do postele.
,,Můžu si přilehnout ?" Zeptal se Sirius a podíval se na Rose ležící na pravé straně postele.
,,Jistě, půlka postele je tvoje."
,,A nebude to vadit, když si sunadám tričko ?" To Rose, docela překvapilo, ale kývla a zavřela oči. Po necelé minutě se nechala vtáhnout do říše snů. Sirius jí se zájmem pozoroval a při tom se ze široká usmíval. Kdyby jen věděla, co k ní cítím... pomyslel si a dal jí pusu na čelo, dívka se otočila na pravý bok a usmívala se. Sirius tedy otočen k ní, též zavřel oči a padl do hlubokého spánku.

Ráno

Dívka se probudila v neznámém prostřédí s neznámou postelí, pod její hlavou byl něčí ruka a ona ležela někomu na hrudi. Cítila na sobě něčí zkoumaví pohled. Pomalou se sesunula z něčí hrudi a otočila se. Díval se z přímo do bouřkově modrých oči, které jí detekovali pohledem každé místo na obličeji. Usmála se a též projížděla jeho obličej. Člověk, vlastnící bouřkově modré oči, se nervózně usmál a přivinul si mladou blondýnku k tělu.
,,Jak pak se nám vyspala naše malá princeznička ?" Zeptal se a nepřestával se usmívat od ucha k uchu.
,,Ále, ušlo to. Jenom by to chtělo v té posteli více místa." Řekla a usmála se, pak se rychlostí blesku zvedla a vyběhla z místnosti. Než Siriusovi došlo, co právě řekla, byla už u dveří a otevýrala je. Vystřelil z popstele jako hladový vlkodlak za žrádlem a rozeběhl se za ní. Bohužel si vspoměl, možná bohu dík, jak to dopadlo minule a tak se zastavil a vzal to zkratkou k brádě do hradu. Měl takové tušení, že právě tam půjde. A taky že šla. Právě vybíhala ze dveří, když on vystoupil z poza rohu a ona tak narazila přímo do něj. Jelikož čekal, že právě tohle se stane, připravil se na to a náraz ustál, narozdíl od dívky. Na to ale taky pomyslel a zachytil ji, než se její hlava stihla setkat se zemí v vstupní síni. Poděkovala a znovu se rozběhla, tentokrát ale směr společenská místnost koleje s červenozlatou barvou. U obrazu se rozhlédla a zkontrolovala, že tady její pronásledovatel není.
,,Nebojácnost." Řekla Buclaté dámě, která spala klidným spánkem do doby, než ji Nebelvírka probudila. Sice si brblala něco o velkém porušení školních pravidel, ale otevřela vstup do společenské místnosti Nebelvíru. Dívka hned proskočila obrazem a rozběhla se přímo proti pohovce. Chytila se rukama opěradla pohovky a udělala přez to kotrmelec. Ve stejnou chvíli vběhl do místnosti Sirius a celý její držkopád viděl. Blondýnka si to pořádně nevypočítala a nedošlo jí, že né všechny pohovky jsou tak široké, jako ta u Potterovích v obýváku, proto přeletěla a místo aby svím krásným pozadím dopadla na měkkou pohovku, dopadla na tvrdou zem.
,,Au !" Ozvalo se místností, ale to už vysoký černovlásek chytal záchvat smíchu. Sezbíral se ze země a ještě celý brunátný došel k dívce a pomohl jí se dostat tam, kam měla původně namířeno.
,,Dneska bude ještě opravdu zábava."
,,Proč ?" Otočila se na Nebelvíra s otázkou v očích.
,,Dneska už jsi spadla skoro dvakrát a to poprvé jsi měla pouze štěstí."
,,No taky jsem hodlala dneska udělat nějaký žertík na McGonagallovou, ale s takovou hle nevím nevím. A navíc bych si musela "půjčit"od Jamese neviditelný plášť a někde u vás vyhrabat Pobertův plánek...ou." Zarazila se, ale pak si vzpomněla, že vlastně jemu svoji minulost, teda vlastně budoucnost, teda teď už to bude jinak, ale minulou budoucnost, ukázala.
,,Moment, já víš o plánku a...aha, už se neptám." Usmál se a posadil si ji na klín. Ona se chtěla pokusit z něj slést, ale on ji k sobě přitáhl ještě blíž a když už ji to po pátým pokusu přestalo bavit, napřáhla se a svím loktem udeřila do hochovi hrudi. On povolil, ona z něj spadla na zem. Sirius se chytil rukou na místě kde má srdce a řekl něco ve smyslu toho že mu zlomila jeho křehké srdíčko a že to ještě slízne (ŽÁDNÉ DVOJSMYSLI !!!). Zvedl ji ze země a řekl ať si sedne na jeho záda, sice odmítala, ale když už se chtěl znovu chytit za srdce rozhodla se ne něj vyskočit. Černovlásek ji pohotově chytil a rozběhl se s ní ven z hradu. A i když dívka měla jen tričko a kalhoty, aspoň né jako chlapec, ktery měl pouze ty kalhoty, to tričko ješě stále leželo v komnatě nejvišší potřeby a čekalo, až se pro něj jeho pán staví a obleče si ho, vběhl do ledové vody v jezeře a až když byl po hruď ve vodě, ji pustil. To se ho ale nepouštěla ona, nehodlala si namočit v té ledové vodě víc než byla.
,,Já myslel, že chceš slézt, a teď když máš možnost tak nechceš. Merline holka, ty jsi ale nerozhodná." Rose se natáhla a namočila si ruku v ledové vodě, Sirius mysle, že zkouší, jak je ta voda ledová, ale ona tou mokrou rukou zakryla jeho oči, druhou původně chtěla nabrat vodu, ale pak jí došlo, že umí čarovat a vzala si hůlku. Krásně ledoví proud vody začal stékoat po Siriusovích zádech. Ten to nečekal a rychlostí hladového Remuse v proměně se otočil. Tím dívka spadla z jeho zad rovnou do ledové vody. Ale ani ona nečekala takovouto reakci a nestihla se nadechnout. Musel to být šok spadnoud do ledové vody. Kolem chalpce se začala voda měnit do jiné barvy, rychle se otočil a spatřil dívku na dně, jak nedýchá a nehýbe se a takový přídavek k tomu byla její krvácející hlava a dnešní smůla. Rychle ji odnesl na osetřovnu a tam zalhal madam k tom, ze spadla ze schodů. Stále ještě byl bez trička a Popy očividně neznajímalo, proč jsou oba mokří.
Když se za tři minuty probrala, dostala nějaké ty lektvary a s už zahojenou ránou, díky kouzlům, mohla jít zpátky. Sice nebylo Popiným zvykem, poště lidí hned, ale tentokrát byla tak ospalá, že ji nechala jít.
Po cestě si Rose na něco vzpomněla.
,,Siriusi, víš jak jsem ti ve vlaku řekla to s těma stíhačkama ?"
,,No..."
,,Mám ještě jeden, ten jsem teda jakože na poprvé nepochopila ani já až když mi mamka řekla, ať si to řeknu pomalu tak mi to došlo."
,,No tak povídej."
,,Padá letadlo. Něco si přej. Ať nespadne na nás."
,,Eh...co ?"
,,Řekni si to pamalu a jak, kdyby to bylo v rozhovoru."
,,Takže:
Padá letadlo.
Něco si přej.
Ať nespadne na nás...ahá."
,,Už chápeš ?"
,,Jo. Co takhle si jít zahrát do společenky s ostatními flašku ?"
,,Klidně, ale jdeš přesvědčovat holky."
,,To nemusím, už to mám domluvený s Jamesem."
Ros se pleskla rukou do čela a pokračovala v cestě. Ještě se stavili do KNP, aby si Sirius vyzvedl svoje třičenko a pokřačovali v cestě k obrazu s trošičku objeměší paní.
Vešli do společenské místnosti, kde už všichni seděli v kroužku i s nějakým cizím klukem, asi nahrazoval toho šmejda Pettigrewa.
,,Ahoj já jsem Rose, a ty ?"
,,Ahoj Rose, já jsem Mark."
,,Rose ty jak jsi teď byla dlouho taková uzavřenější a byla jsi v té ošetřovně, No tak já jsem si stihla najít kluka..."
,,To je super ! Oběma vám gratuluji." Objala starší blondýnku a na Marka se usmála.
,,Tak a teď jdeme hrát !" Řekl James a roztočil flašku od dopitého ležáku.

Opravdu to řekla správnému člověkovi ?