Dívka z budoucnosti (love R.J.L.)

17. Nebelvír

Rose po večeři, u Zmijozelského stolu, napadlo, že když už je v tom měnění paměti mohla by změnit paměť i Narcisse s Belatrix a měla by pokoj.
A co jako inteligentní člověk udělala ?
V pokoji změnila paměť oběma sestrám tak, aby ji měly stále rády, ale nevěděly, jak se do téhle doby dostala, prostě to, co u Siriuse.

Dalšího dne po obědě jí přišel už šestý dopis.

Rose, dívko plavovlasá,
vidím, že tvé srdce z mých dopisů moc nejásá.
Proto tě přestanu obtěžovat,
a tvé srdíčko zatěžovat.
Tímto končím s mými dopisy,
a ty Rose nohou trhni si.

Inkognito

Teď už neměla nikoho, bylo jí to strašně líto a tak se rozhodla to změnit.

,,Cisso, Belo mám vás obě ráda, ale já se musím vrátit do Nebelvíru. Moudrý Klobouk mě z nějakého důvodu zařadil tam a tak bych tam měla být. Už tak jsem naštvala opravdu hodně lidí. Stále s vámi budu kamarádit a stýkat se, ale pokoj mám tam a tak tam hodlám být." Řekla jim Rose toho dne po večeři a v osm se vracela do společenské místnosti Godrika Nebelvíra. Věděla, že ji tam nebudou vítat s otevřenou náručí a tak prostě chtěla projít.

Mělo to jeden háček, neznala heslo. A tak si pět minut počkala, než prošli nějací prváci a prošla za nimi. Ještě na sebe rychle použila zastírací kouzlo a měla pocit, jako by se ji na hlavě rozteklo vajíčko. Podél zdi prošla do pokoje. Susan, Claris i Lily seděli dole u kamen s Poberty a o něčem zapáleně diskutovali a tak měla čistý průchod. V devět udělala hygienu a šla spát.

Zase nemohla usnout.

Kolem půl desáté se vrátily holky.

,,Co tady dělá ?" Zeptala se Susan a nejspíš tím myslela Rose.

,,Má tady pokoj s námi, Susan." Upozornila ji Lily a za necelé půl hodinu už všechny pochrupkávaly ve svých postýlkách.

Brzo ráno se na jedné z postelí začalo něco dít. Dívka sebou škubala a brečela. To probudilo i ostatní dívky  ale jediná z nich, která se měla k tomu, aby se podívala, co se děje, byla mladší blondýnka. Pomalu přistoupila k posteli s hnědovláskou a zatřepala s ní. Ta se vyšvihla do sedu a stále plakala.

,,Claris, co se ti zdálo ?" Zeptala se Rose mile a pohladila dívku po zádech.

,,Z-zdálo se mi-i, že on za-za-bil mé rod-iče." Řekla plačtivě a objala dívku vedle ní.

,,To bude dobrý, Claris, hned po snídani se půjdeme zeptat profesora Brumbála."

,,Ne, to ne Rose, nechci ho otravovat takovou blbostí."

,,Claris, ty ho nebudeš otravovat. Představ si Brumbála ve své pracovně, jak sedí za stolem a nabízí ti citrónové bonbóny. Vážně myslíš, že zrovna jeho by jsi otravovala ? Půjdeme za ním a zeptáme se na rodiče. Dobře ?"

,,Dobře." Přikývla brunetka a znovu si lehla.

,,A teď se ještě vyspi, máš na to čtyři hodiny." Pravda byla, že bylo teprve tři ráno a dívky tedy měli ještě dost času na to, aby stihli usnout.

Druhá blondýnka a zrzka měli co dělat, aby jim nevypadalo oči z důlků, když pozorovali, co se odehrávalo na posteli brunetky.
Rozhodně nečekaly, že zrovna Rose se dokáže tak rychle vyhrabat z postele a utišit dívku na protější posteli.
Čekaly spíš něco, jako:
Utište ji někdo !
Nebo:
Claris, nech si to na ráno ! Nikdo na to není zvědavý.
Ale ne, ona jí utěšit a ještě navrhla, aby šly společně za Brumbálem.