Pod rouškou mafie [MadaNaru] ✓

1. Nesnáším svůj život

Tak tu jsem s novou kapitolovkou, která je zatím nejdelší, kterou jsem kdy v životě napsala! :D ^-^ Snad se bude líbit <3

Naruto potichu vstoupil pod rouškou začínající noci do polorozpadlého panelového domu. Vyběhl několik betonových schodů do prvního patra a s cvaknutím dveřního zámku otevřel vchodové dveře. Chodbu osvětlovalo slabé světlo, které se linulo z malé kuchyně. Zul si boty a bosky přešel do kuchyně, kde u starého dřevěného stolu seděli mlčky jeho rodiče. Mezi rukama každého z nich byl hrnek, ze kterého se ještě linul ve vlnkách šedý kouř. Matčin hrnek byl bez ouška a na okraji otcova hrnku bylo malé véčko, jak kus skla chyběl. Beze slova si stáhnul malý černý vak ze zad a na stůl vysypal kousek chleba, pár rohlíků, zabalenou šunku a kousek sýra.

,,Zase si kradl?" zeptala se tiše jeho matka s lehkým ustaraným úsměvem na rtech.

,,Nehodlám chcípnout hlady," zamručel blonďatý chlapec a sednul si k nim.

,,Nemluv sprostě," řekla zesláble a podívala se na něj.

Dříve její fialové oči zářily leskem, teď byly potemnělé, ustarané a občas to vypadalo, že i bez života.

Blonďák nad jejím slabým výchovným káráním jenom pokrčil rameny a k oběma přisunul blíž uloupenou kořist.

,,Najezte se, musíte mít hlad, určitě jste za dnešek nic moc nejedli," řekl a lehce se zamračil.

,,A ty jsi jedl?" podíval se na něj konečně jeho otec, který mu byl tak nesmírně podobný a který zatím stále zíral na tekutinu v hrnku.

,,Jo, já už jedl," zalhal přesvědčivě.

,,Díky, Naruto," Kushinina ruka se posunula po stole a pevně sevřela synovu dlaň.

,,Není zač," pousmál se na ní blonďák a znovu jí pobídnul, ať se pustí do chudé večeře.

º•º•º

Když Naruto ležel večer už na matraci, přikryt pouze tenkou dekou, uslyšel, jak se za dveřmi v kuchyni jeho rodiče tiše hádají. Potichu vylezl a připlížil se ke dveřím, aby je slyšel.

,,Minato! Musíme s tím už něco sakra udělat! Ten kluk kvůli nám krade, abychom mohli něco sníst! Copak to takhle jde? Není mu ještě osmnáct, ale až mu na to pak přijdou, ještě si půjde kvůli naší pitomosti a blbosti sednout! Je to všechno naše vina! Nebo co kdyby ho někdy chytli?! Ještě na nás přijde sociálka, že náš syn krade a když zjistí, že bydlíme tady, rovnou nám ho seberou! To by si chtěl?!" syčela tiše rudovlasá žena, myslící si, že její syn už dávno spí.

,,Jasně, že nechci, co je to za hloupou otázku?! Ale co s tím mám sakra dělat, Kushino?! Mám dvě práce! Tři čtvrtě naší výplaty jde tomu zkurvenýmu vydřiduchovi!" vztekal se i Minato tichým hlasem.

Pak si povzdychnul.

,,Vím, že to takhle nejde dál. Musíme něco vymyslet, protože to jinak neskončí dobře."

,,Jsem ráda, že sis toho všimnul!" prskla nazpátek jeho žena.

Další povzdech.

Naruto se zamračil. Neměl rád jejich hádky. Raději zalezl zpátky na svou matraci a přikryl se až po bradu. 

A jak, že se dostali do téhle šílené situace, kdy neměli na pořádné jídlo ani oblečení a bydleli v bytě a tajně doufali, že se jim zbylá čtyři patra nesesypou na hlavu?

Když bylo Narutovi sedm let, jeho rodiče si vzali nemalou hypotéku na nádherný rodinný domeček se zahradou. Pět let bylo všechno naprosto perfektní. Všichni byli spokojení a šťastní. Matka pracovala na personálním oddělení v jedné firmě a otec jako vedoucí směny v jedné továrně. Ani jeden si nepřišel na špatné peníze a mohli si tak dovolit platit hypotéku a vše potřebné, dokonce i něco málo sem tam ušetřili. Jenže když bylo Narutovi dvanáct let, stala se v továrně, kde pracoval jeho otec velká nehoda a táta skončil na dlouhou dobu v nemocnici, a továrna se nakonec zavřela, protože díky vzniklé nehodě zkrachovala. Spousta lidí přišla o práci. Jelikož nehodu měla na svědomí továrna, otec dostal odškodnění, které ale nepokrylo na dlouhou dobu veškeré náklady spojené s rodinným životem a udržováním domu. A Kushinina výplata všechno pokrýt nemohla. Navíc si musela vzít v práci dovolenou a pak i neplacené volno, aby se mohla starat o manžela a nezletilého synka, který v tu dobu ještě chodil na základní školu. Zadlužili se, ale neměli na to, jak pořádně splácet. Po nějaké době zaklepal na jejich dveře exeketur a vesele zabavoval vše, co mohl, až nakonec přišli i o dům. Nejhorší na tom bylo to, že když se všechny zabavené věci vydražili, stejně to nepokrylo veškeré dluhy, které si rodiče Uzumaki, bohužel udělali. A v tom nejhorším vystoupil ďábel z pekla v podobě Madary Uchihy. Velmi bohatého chlapíka a veřejně známého lichváře. Nabídnul jim pomoc. No, pomocí by se to asi nedalo nazvat. Učinil jim nabídku. Splatí za ně všechny dluhy a dá jim něco málo navíc, aby měli možnost nějaký znovu začít, ale chce za to velmi vysoký úrok, na jaký má lichvář ,,právo". Nešťastná Kushina s Minatem na to museli přistoupit, pokavaď nechtěli skončit úplně na ulici. A tak začalo jejich peklo. Kushina o práci na personálním oddělení sice nepřišla, ale Minato velmi těžce hledal práci, jelikož byl zapsán na exekutorské listině a zaměstnavatelé ho díky černému puntíku zaměstnat moc nechtěli. Nakonec sehnal jednu práci na poloviční úvazek jako skladník v jednom obchodě a dále chodil na brigádu jako výpomoc na jatkách. Jenže když se to suma sumárum sešlo, stejně pořád nevycházeli. Ze třech výplat dali tři čtvrtiny tomu vydřiduchovi, který se bavil nad utrpením lidí a ze zbylé čtvrtiny museli poplatit nájem a výdaje do domácnosti. Přestěhovali se do polorozpadlého panelákového bytu v prvním patře v šílené feťácké a zlodějské čtvrti o velikosti dva plus jedna. Na to, jak ten byt a celkově panelák vypadal, dávali polovinu ze zbylé čtvrtiny na nájem. Logicky prostě nevycházeli. A tak Naruto, když mu dovršilo patnáct let, začal krást v obchodech jídlo a sem tam se mu povedlo v metru nebo autobuse, kde jel samozřejmě na černo, ukrást nějakou tu peněženku. Nebyl na to hrdý, ale nebylo nazbyt. Jinak by vážně umřeli hladem. Naruto tenhle život opravdu nesnášel. Sem tam chodil na nějaký ten melouch, kde dostal výplatu za odvedenou práci hned na ruku a ochotně všechny vydělané peníze odevzdával doma do rodinného rozpočtu, ale stále to nebylo dost. Cestu z tohohle pekla nenacházeli.

º•º•º

Naruto nakonec usnul o pár minut později trhaným a velmi neklidným spánkem. Opravdu s tím musí začít něco dělat, jinak se všichni zblázní. Musí dát hlavy dohromady a přijít na nějaké řešení, které by je mohlo z téhle ošemetné situace vytáhnout.

º•º•º

Ráno se rozbolavělý Naruto zvedal z matrace. Tohle spaní na ní bylo šílené. Vždycky ho ráno bolelo celé tělo, jak už byla proleželá a stará. Protáhnul ztuhlé končetiny, podrbal se ve vlasech a jenom v trenkách přeběhl do miniaturní koupelny. Ani se nedivil, že nikoho doma nenašel. Bylo středeční ráno. Máma určitě běžela do firmy a táta musel jít buď do skladu, nebo na jatka. V jeho pracovní době se moc nevyznával. Vždycky to bylo jinak a nebyl v tom žádný systém.

º•º•º

V kuchyni si udělal malý hrnek slabé kávy. Ke snídani mu tam Kushina nechala rohlík s trochou šunky a sýra ze včerejška, co přinesl. Chudá snídaně, ale rozhodně lepší, než žádná.