Pod rouškou mafie [MadaNaru] ✓

21. Pro a proti

Naruto odcházel od Nera s rozporuplnými pocity. Jeho rodičům se evidentně velmi zalíbil, protože ho pozvali na další nejbližší možné setkání. Nerův otec v něm konečně viděl někoho, kdo by chtěl bránit zákon a koho by mohl za svá léta praxe něco naučit.

º•º•º

Blonďák až o dvě ulice dál od jejich domu vytáhnul mobil a zavolal pro tentokrát Hidanovi, aby ho vyzvedl. Dneska nějak na Deidaru a jeho všetečné řečičky neměl náladu. Měl totiž hodně o čem přemýšlet.

Naskytovala se mu tu vážně perfektní možnost. Určitě, kdyby se jeho otci svěřil a řekl mu, že mu utekli rodiče právě před Madarou a jeho lichvářstvím někam do Phoenixu, určitě by přišel na způsob, jak je dostat zpátky, aniž by jim potom Madara něco udělal. Byli by zase spolu a šťastní. Bez dluhů. Začali by žít nový život. S jinými jmény, na jiném místě, s jinou minulostí. Jenže na druhou stranu nemohl říci, že by se u Madary měl špatně. Měl vlastní velký pokoj, mohl chodit do školy a vzdělávat se, mohl si koupit, co chtěl, Madara byl dost rozdávačný, nebyl nijak omezován až na to, že musel být každý den v osm hodin u Madary, ale to se dalo zvládnout, protože posledních pár společných nocí bylo více, než perfektních. A to, že od něj dostal tři výchovné rány bičem? Čert to vem!

,Jenže to je vrah,' pomyslel si vztekle, ,Je to mafián. Jde po něm kde jakej nepodplacenej polda, a když u něj budu ještě déle, budou si myslet, že patřím k nim.'

º•º•º

Všimnul si černého auta, jak zastavilo u blízkého obrubníku. Přidal na kroku a nastoupil do auta.

,,Nazdárek," pozdravil.

,,Ahoj, jak si se měl?"

,,Ale jo bylo to fajn. Asi jsem si konečně našel kámoše." zazubil se Naruto a snažil se, aby to vypadalo věrohodně.

,,Tak to je dobře, ne?" 

Hidan odbrzdil auto a zařadil se do plynulého provozu.

Blonďák se zahleděl z okénka a poslouchal příjemnou ztlumenou hudbu linoucí se z autorádia.

º•º•º

Naruto seděl ve svém pokoji. Ještě měl dobrou hodinku, než se měl odebrat za Madarou do jeho pokoje. Seděl s hlavou v dlaních u psacího stolu nad papírem. Na papíře, přesně veprostřed byla nakreslená čára. Na levé půlce bylo napsané slovo Pro a na druhé slovo Proti. V levém sloupci stála pod sebou slova jako rodina, štěstí, nový život, noví lidé, lepší zázemí. V pravém sloupci bylo jenom jedno jediné napsané slovo. On. Hleděl na to obyčejné slovíčko složené ze dvou písmen a bylo mu skoro do breku. Vevnitř se mu rozdováděla zuřivá bouře rozhodování. Levá strana, ve které bylo napsané tolik slov, a různých slovních spojení mu našeptávala, aby se co nejdříve vydal za Nerovým otcem a o všem si s ním promluvil. Pravá strana, kde bylo velkým písmem napsané jediné slovo ho nabádala, ať nic takového nedělá.

Má ho udat nebo ne? Má jít za Nerovým otcem a všechno mu říct? Nebo má zůstat tady, nechat doběhnout svůj ,,trest" a čekat, zda jej po jeho ukončení nechá žít? Když neudělá žádnou zbytečnou chybu, měl před sebou tři roky žití v luxusu. Pokud se teda něco neposere, ale když nebyla FBI schopná Madaru zatknout již několik let, proč by se to mělo zvrtnout během následujících tří?

,,Je to složitý, ttebayo," zakňučel zlomeně. 

Papír nakonec zmačkal a zahodil ho za sebe přes celou místnost. Zhluboka vydechnul a zapřel se do židle. Zahleděl se do hrobu.