Pod rouškou mafie [MadaNaru] ✓

25. Rozmysli se dobře

Pomalu ale jistě se blížíme do finále. Čeká nás ještě 6 kapitol a já bych Vám všem chtěla moc poděkovat za Vaše komentáře a hlasy! Moc si toho cením a moc Vám děkuju lidičky. Jste naprosto úžasní!! <3

 ,,Jdi se vyspat," poručil mu Madara, když se konečně dostavili k vile a on už vytahoval mobil, aby dal vědět svým lidem, že ten kluk je už tam, kde má být. 

,,Hm," prohodil jen ledabyle Naruto a šouravým krokem se vydal do pokoje.

Madara podmračeně sledoval jeho vzdalující se záda. On sám byl už na sto procent rozhodnutý, že tohle mládě chce po svém boku jak nejdéle to bude možné. Ten kluk přinesl najednou až moc světla do jeho temného života. Po dlouhé době měl každý jeho den nějaký smysl. Po dlouhé době se zase těšil na přítomnost druhé osoby. Už poprvé, kdy spatřil toho kluka, kdy ještě bydlel v té ruině, poznal, že bude něčím výjimečný. Proto mu udělil tuhle nabídku. Ale za nic na světě by nedoufal v to, že to přeroste v lásku.

º•º•º

Jako první Naruto zamířil do sprchy. Stáhnul ze sebe oblečení a stoupnul si do sprchového koutu. Pustil na sebe příjemně teplou vodu a čelem se opřel o studené kachličky. Cítil se tak strašně prázdný, jako kdyby vevnitř umřel. Teď už vážně věděl a plně cítil to, co musel cítit zřejmě i Suigetsu, když zjistil, že už nebude Madaru obšťastňovat jako jediný. Blonďák se musel uchechtnout. V tu dobu si vážně myslel, že ten kluk je magor a zbytečně žárlí, že on nikdy nemůže tomu chlapovi podlehnout. A ejhle, jen co Suigetsu zmizel, zamiloval se do něj. Byl v tom až po uši. Netušil, co ho k tomuhle všemu vedlo. Jeho charisma? Sex-appeal? To, že to byl vlastně padouch? To, že dokázal skvěle oddělovat práci od soukromí? To, že dokázal být chladný až z něj sršela hrůza a na druhou stranu dokázal být příjemný, milý a dokonce i zdvořilý? To, že měl peněz jako šlupek v tom nehrálo roli. Na to Naruto vůbec nehleděl, sám byl chudý jako kostelní myš. Nikdy by s nikým nebyl jenom pro peníze. A to, že je Madara měl, byl jenom minimální bonus.

º•º•º

,,A co s ním máte v plánu, šéfe?" zajímal se Deidara zvědavě, kdy seděli v místnosti pro ochranku a každý měl hrnek s odpolední kávou.

,,Chci si s ním promluvit a všechno si vyjasnit," pokrčil Madara rameny.

,,Takže mi chcete říct, že zdrhnul schválně jenom proto, aby dostal trest a mohl potom zdrhnout podruhý, za což by normálně následovala smrt?" ujišťoval se Sasori.

Černovlasý muž přikývnul.

,,Proč?" nechápal rudovlásek.

,,Protože ho miluje ty pako," protočil Deidara očima, ,,Podle mě by radši umřel, než aby se koukal, jak se šéf tahá s jinejma,"

Hidan se ušklíbnul, ale asi by to neřekl jinak. Sám se divil, že od Madary neschytal žádný trest za to, že ten kluk utekl.

,,Nechám ho, ať se pořádně rozmyslí, co vlastně chce, protože takovejhle kluk podle mě nechce žít život, jakej žijeme my, i když by nám byl určitě po zaučení dost užitečný," povzdechnul si Madara a na chvíli, jen na pár sekund, nasadil lítostivý výraz. 

 ,,A co k němu cítíte vy, šéfe?" nadhodil Deidara a se zazubením se na něj podíval. 

 ,,Starej se laskavě sám o sebe, jo?" odseknul Madara.

Rozhodně neměl v plánu si tu před těmi třemi vylévat srdíčko. Obzvlášť ne před Deidarou. I když s nimi vyrůstal od malička, pořád si držel od nich jakýsi osobní odstup. Nerad řešil osobní záležitosti s nikým jiným, než se sebou a s tím druhým, kterého se to také týkalo. A tak to prostě zůstane.