Twilight sága : New world

8. Minulost

Z pohledu Beatrice: 
                                          Všichni Cullenovi se posadili a já tedy mohla začít vyprávět.

Žila jsem v Rumunsku se svou rodinou, mým snem bylo studovat. Když mi bylo 22 odjela jsem do Itálie, kde jsem mohla studovat medicínu. Bylo to překrásné město, ale taky skrývalo spoustu tajemství, které jsem později zjistila. Asi po třech dnech v Itálii jsem poznala Carlislea, který též studoval medicínu. Už na první pohled mi přišel takový jiný, ale něco mě k němu táhlo. Po nějakém čase jsme spolu začali být. Dokonce mi řekl,  že je upír.  Myslela jsem si, že se konečně usadím a budu mít trvalý vztah. Ale pak přišel den, kdy jsem zjistila že jsem těhotná. Netušili jsme, že je to možné a nevěděli co dělat. Když Carlisle zjistil, že nemusím porod přežít, chtěl mě toho zbavit, ale já odmítla. Navrhla jsem mu, aby mě přeměnil. Tak se teda i stalo. Byla jsem mimo 3 dny a když jsem se probudila jako upír, nevěřila jsem jak mezitím Cassie vyrostla. 
Carslisle v tu dobu byl u Volturiu a já se díky svým dobrým bojovým schopnostem stala jejich ochranou. Spolu ještě s jednou upírkou a dvěma upíry jsme tvořili tzv. tajnou upíří jednotku, která měla za úkol chránit Voltury a trénovat nové upíry v boji. Bohužel po nějaké době jsme se začali čím dál více hádat, Cassie bylo 10, ale vypadala tak na 15. Chtěla se taky učit bojovat, ale kvůli Volturiům jsem ji trénovala doma a občas mi pomáhal i Clark, zkušený upír co patřil k naší skupině. Jenže tohle se nelíbilo Carlisleovi, který chtěl Cassie vychovávat v jiném prostředí a navíc se chtěl od Volturiů odtrhnout. Pak jsme se pohádali tak moc, že se Carslisle rozhodl odejít a já se rozhodla vzít Cassie pryč. Odjeli jsme z Itálie a odstřihla všechny včetně Carslislea, aby nás nikdo jen tak nenašel. Takže jsme začali všichni nový život. My s Cassie potkali Mariu, která později přeměnila právě Jaspera a cvičily spolu novorozené upíry. Cassie se naučila pořádně bojovat a když jí bylo 18 chtěla se stát plnohodnotným upírem, takže jsme jí vyhověli. Jasper si ji vzal na starost a pomáhal jí s tréninkem. Už jsem si myslela, že konečně budeme chvíli žít spokojeně, ale pokud jste se jednou dali na dráhu nájemných upírů, kteří zabíjeli jiné upíry tak jste klid neměli. Objevili se upíři, kteří se nám chtěli pomstít. Začalo to tím, že zabili upíry se kterýma jsem začala u Volturiů, a pak si přišli i pro nás. Tuhle skupinu vedl samozřejmě Victor společně se Samanthou. Povedlo se jim zabít skoro všechny naše upíry, některým se povedlo utéct. No a pak zabil i Jaspera, teda jsme si to jen mysleli. Vrátili jsme se do Itálie, kde si nás předvolal Aro a tuhle zprávu nám sdělil. Chtěl, aby jsme pokračovali v boji, ale já nechtěla poslouchat jeho rozkazy, tak jsme z Itálie utekli. Jenže Victor nám šel po stopě. Asi po roce schovávání se nám ho podařilo i se Samanthou přemoci a oni zbaběle utekli. Od té chvíle jsme o nich neslyšeli. Kdybychom jen tušili, že začnou budovat novou pořádnou armádu, zabili bychom je pořádně. Ale aspoň jsme se po tolika letech mohli konečně usadit. Mezitím upíří svět na všechny padlé upíří válečníky zapomněl. Je pravda, že pro někoho jsme byli jen nájemní upíří vrazi, něco jako jsou nájemní vrazi u lidí, ale když šlo do tuhého chránili jsme vládcům krk. 
Když jsme si teď pokojně žili v Rumunsku přišel ten dopis od Ara a my přijeli do Itálie. No a teď jsme tady, napadli nás, Cassie zranili a moc jsme toho nezjistili. Kromě toho, že je Jasper naživu!

Dokončila jsem svůj příběh. Rozhostilo se hrobové ticho. Všimla jsem si, že Jasper měl sklopenou hlavu. Carslisle se tvářil zaraženě. Všichni ostatní se tvářili překvapeně, kromě Esme, která se tvářila jakože to všechno chápe a soucití s náma. Byla jsem ráda, že ji Carslisle má. 
,, Musíme se vrátit do Volterry. " řekla směrem ke mě Cassie. ,, Máš pravdu. " odpověděla jsem jí a otočila se na Cullenovi: ,, Dávejte si pozor, jejich tábor je někde tady u Forks a myslím, že to není náhoda. Budeme se snažit zjistit proč tu jsou, ale kdyby něco určitě se stavte v Itálii. " Bylo to směřované hlavně ke Carslisleovi, který se lehce usmál a pokýval hlavou. Věděla jsem, že je musíme nechat mají si toho spoustu co vysvětlovat. Když jsme scházeli ze schodů Jasper mě chytil za ruku: ,, Řekni prosím Marii, že mě to mrzí. " Podívala jsem se mu do očí: ,, Jaspere, myslím, že by ses měl zamyslet nad tím jak chceš aby tohle skončilo. Potřebujeme tě víc než, kdy dřív a právě teď když jde o tvou rodinu musí sobeckost stranou ! Takže si to promysli a myslím, že Marii by ses měl omluvit osobně, já za tebe nic dělat nebudu! Měj se. " S těmihle slovy jsem se otočila a vyběhla s Cassie zpět směrem Itálie. Něco mi však říkalo, že se ještě setkáme. 

Tak jsem tu s další kapitolou, nevím jestli se vám ta minulost bude třeba zamlouvat, nebo vám možná nebude dávat smysl, třeba i ohledně Jaspera,  ale časově jsem se vůbec neřídila. Vymyslela jsem si to podle sebe, jak si já představuji když někdo tají minulost. 
Takže doufám, že se snad líbilo a byla bych ráda i za komentář jestli se líbí a jestli pokračovat.
Popřípadě beru i kritiku, jelikož jsem v psaní nováček takže budu ráda za cokoliv. :)