Twilight sága : New world

10. Zrada

Z pohledu Cassie:
                                       Vrátily jsme se zpět do Volterry. Prošly jsme přes recepci a zamířily rovnou do sálu. Tam na nás už netrpělivě čekal Aro se Sulpicií a Marcusem. ,, Tak co ? " ptal se okamžitě Aro. Než jsme mu ovšem stihly odpovědět, tak se na něj vrhla Maria s kolíkem v ruce. Málem to už vypadalo, že se na nás zbytek gardy vrhne, ale zůstali nehybně stát a čekali co bude. Já s mámou se mezitím postavila do bojové pozice, kdyby bylo třeba. ,, Mario, pusť ho ! " okřikla ji máma. Maria ale neposlechla a zavrčela na Ara: ,, Proč si nám lhal ohledně Jaspera ? " 
,, Sám to chtěl. " odpověděl v klidu Aro a Maria ho pustila. ,, Tohle teď není důležité řešit, jsou tu horší věci. " okřikla jsem všechny v sále. Maria ustoupila dozadu a já s mámou přišla blíž k Arovi a Marcusovi, abychom jim podaly hlášení. Zabralo nám to 15 minut, než jsme všechno řekly. 
,, Musíme se připravit. " prohodila Sulpicia k Arovi, ten s ní souhlasil. Mezitím podal hlášení i Demetri s Alecem, kterým se povedlo vystopovat jednoha upíra s vlkodlakem a dokonce je i zabít. Po tom všem jsem potřebovala přijít na jiné myšlenky a tak jsem se rozhodla projít trochu po hradě a prozkoumat místnosti. Vyšla jsem ze sálu a hned za dveřmi se ke mě připojila Jane. 
,, Jak ti je ? " optala se mě. ,, No, jak se to vezme. Zjistila jsem dneska spoustu zajímavých věcí. " 
povzdechla jsem si. Jane se na mě s pochopením usmála a řekla, že mě tu trochu provede. Byla jsem za to vděčná. Máma mi většinu volterské gardy popsala jako upíry, co se moc neradi baví s jinýma upírama. A zrovna Jane byla jedna z nich. Ale teď mě podpořila a snažila se mi pomoct. Pochopila jsem, že zřejmě taky potřebuje nějakou kamarádku. Když jsme tak šly chodbou uslyšely jsme divné zvuky. ,, Co to bylo ? " optala se Jane. Odpověděla jsem jí pokrčením ramen a projistotu se trochu ztišily. Najednou jsem uslyšela nějaké hlasy. ,, Myslím, že tu někdo je. " zašeptala Jane. ,, Ale jak se tu dostaly ? Není Volterra náhodou chráněná ? " ptala jsem se zase já. Náhle přímo před náma něco zavrčelo a objevily se dvě žluté oči a hned na to na nás vyskočil celkem velký šedý vlkodlak. Jane zaječela a uskočila stranou, toho vlkodlak využil a vrhl se na mě. Bohužel jsem nestihla vytáhnout kolík a ten vlkodlak mě povalil. Naštěstí se Jane vzpamatovala a použila svůj dar. Vlkodlak se s bolestí svalil na druhou stranu a já měla šanci utéct. ,, Musíme jít varovat ostatní ! " zařvala jsem na Jane a vyběhli zpátky k sálu. 
Když jsme přiběhly v sále už zuřil boj, musely se zřejmě dostat přes nějaké tajné vchody,pomyslela jsem si. Jane se okamžitě vrhla na pomoc Alecovi a Demetrimu a já se vrhla na kudrnatou upírku. Vypadala celkem mladě. Vytáhla jsem svůj kolík a šla po ní. Bylo vidět, že musela být čerstvý nováček, protože měla ohromnou sílu, ale taky šlo vidět, že zkušenosti z boje nemá. Bojovala jsem s ní a povedlo se mi jí zablokovat její útok, když v tom zrovna v tu nejméně vhodnou situaci se mi před očima objevil její život. Měla skvělou rodinu a přítele, byla šťastná. Pak skočila vzpomínka na to, kdy byla v lese a napadl ji upír. Křičela, všude byla krev. Ve vzduchu byla v tu chvíli cítit smrt a pak tma. Pustila jsem ji, samozřejmě toho hned využila a praštila mě. Spadla jsem na zem. Už se chystala na další útok, když v tom ji Marcus utrhl hlavu. Pomohl mi na nohy a já se vrhla na další. ,, Jak se tu dostali ? " křikla máma na Ara. ,, Myslím, že nás někdo musel zradit ! " odpověděl Aro. Pral se velmi dobře. Podařilo se mi zabít dvě upírky a jednoho vlkodlaka, ale bylo jich pořád dost. Škoda, že nemáme u sebe pistole, vlkodlaci by se hned zabíjeli líp, pomyslela jsem si. 

Bojovaly jsme dalších pět minut, když v tom do sálu vešli tři upíři. Byla to Samantha, Victor a Caius. Všimla jsem si jak Aro s Marcusem znehybněli. ,, Dost ! " zahřměl Caius. Všichni přestali bojovat. Postavila jsem se blíž k Jane a Alecovi, oba vypadali celkem vyděšeně. ,, Proč bratře ? " 
optal se Aro. Caius se usmál: ,, Víš, už mě nebavilo žít ve tvém stínu. Věděl jsem, že mě nebudete podezírat a proto jsem zkontaktoval Victora, který mi pomohl stvořit novou armádu. Chci se pomstít všem, kterým ty jsi odpustil jejich provinění vůči zákonu ! " Všichni budou trpět a každý kdo se nám postaví do cesty taky ! " Samantha se vedle něho usmála. Caius pokynul své armádě a ta se na nás znovu vrhla.

Z pohledu Beatrice:
                                           Znovu se na nás vrhli. Koukla jsem se po Cassie, která byla společně s Jane a Alecem. Koukla jsem zpět na Caiuse, který se na mě pousmál a vrhl se na mě. V souboji jsme byli skoro vyrovnaní. Najednou ke mně promluvil: ,, Oh drahá Beatrice, vím jakou pravdu skrýváš. Proto bude tvoje dcera trpět. " Zavrčela jsem na něj: ,, Nevíš vůbec nic a k mé dceři se ani nepřiblížíš ! " Caius se zasmál : ,, Jsi tak naivní, jako vždy. Nezastavíš mě ! Dřív nebo později se tvoje dcera ocitne v mých rukách. " Jakmile to dořekl znovu jsem se na něj vrhla.

Z pohledu Cassie:
                                       Viděla jsem mámu, jak se baví s Caiusem. Chtěla jsem jim náhlednout do hlavy a přečíst myšlenky, ale Caius mě nějakým způsobem blokoval a máma měla v hlavě pořádný zmatek. Stejně jako já. Nevěděla jsem proč se tohle děje, ani jsem pořádně nevěděla kdo jsem.  Alec s Jane vedle mě bojovali statečně, stejně jako zbytek. Už to vypadalo, že to bude dobrý, když v tom najednou na Jane skočili dva vlkodlaci, čehož využili tři upíři a vrhli se na Aleca. A pak se všechno odehrálo strašně rychle. Všechno se zastavilo a Jane vykřikla. Oba vlkodlaci se svalili k zemi a já je probodla kolíkem. Jane se zhroutila k zemi k bezvládnému tělu Aleca. Victor zavelel armádě na ústup. Někteří volterští upíři se za nimi ještě pustili, ale spousta jich stihla uniknout. Přiběhla jsem k Jane a objala ji. Věděla jsem, že teď potřebuje hlavně podporu. ,, Zabili ještě Heidi a další naše upíry. " přišel k nám smutně Marcus.
Aro sklopil hlavu a Sulpicia mu položila ruku na rameno. ,, Caius řekl, že se chce pomstít všem, kterým jsi odpustil. Kdo je to ? " zeptala se Maria. ,, To ne. Určitě půjde po Cullenech a jejich kamarádům ze smečky. " řekl. Podívala jsem se na mámu a přečetla si její jedinou myšlenku, Carslisle je v nebezpečí. Věděla jsem, že je musíme nějak varovat. 

Ještě ten den jsme obětem uspořádaly důstojný pohřeb. Všechny jsme je spálily a pak pohřbily na Volterské zahradě. Každý jim pak hodil jednu růži. Byl to můj nápad, protože si to zasloužili. Věděla jsem, že neumřeli zbytečně. K tomu všemu začalo i pršet, což nám dodalo na ponuré náladě a nahradilo slzy. Dotkla jsem se Jane a před očima mi přeběhlo pár jejich vzpomínek... hezkých vzpomínek. Později jsme se vrátili zpět, zničení. ,, Musíme varovat Cullenovy. " řekla jsem všem. ,, Máš pravdu. " prohodila ke mně Maria. ,, Neboj Jane, pomstíme Aleca a všechny kdo dnes padly. " koukla jsem na Jane. Všichni souhlasili a konečně se i usmívali. Až na mámu, tvářila se celou dobu zvláštně. ,, Děje se něco ? " optala jsem se jí, když jsme byli chvilku samy.
Podívala se na mě a usmála se: ,, Všechno je v pořádku. " Ale já věděla, že se něco děje. Nešlo mi nahlédnout do její mysli, ale řekla jsem si, že na to přijdu. Ať to stojí co to stojí ! 

Tak jsem tu s další kapitolou. Možná se vám to může zdát zmatené, ale vše postupně vysvětlím.
Doufám, že se vám tahle kapitola líbila.