Twilight sága : New world

20. Něco se blíží...

Už je to pár dnů, co se Caiusova armáda připravovala. Nenabírala už sice nové členy, ale všichni kdo tam byli trénovali, aby mohli vyhrát. Sám Caius si byl velmi jistý svou armádou a tím i vítězství. Nic jim nestálo v cestě, věděl že jeho protivníci hodně hrajou na city. Toho se mu podařilo velmi dobře využít, když řekl Cassie celou pravdu. 

Caius:
              Seděl jsem v zasedací místnosti, čekal jsem až začne naše důležitá porada kterou jsem svolal. Přemýšlel jsem, dokud nepřišel Victor spolu se Samanthou a dva vlkodlaci. 
,, Jsem rád, že jste tak rychle dorazili. Myslím, že je načase zaútočit. A tentokrát pořádně a bez slitování ! " pronesl jsem směrem k nim. ,, Konečně, už se těším až si ty upíry vychutnám. " zasmála se Samantha. ,, A kde to uskutečníme ? Musíme je nějak dostat na smluvené místo ne ? " ptal se hned Victor. ,, Mám jedno vhodné místo, je tady ve Forks. Samozřejmě předpokládám, že Alice bude mít vidění, ale taky můžeme využít Madison a její dar. Máme proti nim přesilu. " 
Jeden z vlkodlaků se zeptal: ,, A co zajatci ? Nebo máme povolení všechny zabít ? " 
Samantha na mne koukla a čekala odpověď. ,, Rád bych, kdyby se nic nestalo Renesmee, mohla by se nám hodit a chci aby viděla, jak všichni její milovaní padnou, a taky by se mi celkem hodila Alice. Myslím, že nebude mít jinou možnost když vyhraju. Zbytek můžete klidně zabít. " Vlkodlak kývl na mou dpověď. ,, A co ty tři ? Beatrice, Maria a Cassie ? " prohodila směrem ke mne Samantha. Zamyslel jsem se, bylo by fajn kdyby stály po mém boku. V mé hlavě se vynořilo pár útržků minulosti. Na to kdy mi Beatrice padala k nohám a pomohla mi zabít ty upíry. Jenže pak ta bolestná, plná zrady. Den, kdy nařkla Victora a pak utekla. Vrátil jsem se zpátky do reality a řekl: ,, Mariu klidně zabít, ale Beatrice a Cassie jsou moje. Rozhodnu se sám. Každopádně by to nemuselo být těžké, jelikož Beatrice chrání Cassie tak moc, že slepě za ní poběží kamkoliv. "
V hlavě se mi pomalu rodil plán, jak bych ji mohl dostat. Ale nechával jsem si ho pro sebe. 
Victora jsem se potom ještě optal jestli je dostatek zbraní pro každého upíra a jestli budou připraveni pozítří jít do bitvy. Vlkodlaci i Victor mi odkývali, že se čeká jen na rozkaz. Byl jsem spokojený a tak jsem ukončil naši poradu. Sám jsem se ještě musel připravit. Ale věděl jsem, že určitě musíme vyhrát. 

Cassie:
                 .... Něco se blížilo. Tušila jsem to. Všichni byli poslední dobou napjatí, jakoby to cítili taky. Věděla jsem co to je. Pocit blížícího se nebezpečí, stála jsem na balkoně a koukala na oblohu, která velmi rychle potemněla a objevily se velké černé mraky. Nikdy mi blížící se déšť nevadil, ale tohle bylo jiné. Jakoby se stahovaly temné stíny, které se nás chystají pohltit. V tu chvíli jsem měla pocit smrti. Ano, pro upíra divný pocit, když už jsme v podstatě mrtví. Raději jsem tedy zalezla dovnitř a šla někoho najít. Volterský hrad právě teď působil děsivě, všude bylo naprosté ticho. Jakoby všichni zmizeli. Ale pak jsem se málem srazila s Nessie. ,, Musíš jít hned do sálu, Alice měla vidinu. " Tahle věta mě naprosto probrala a s Nessie jsme tak ihned utíkali. 
V sále už byli všichni a řešili nadcházející bitvu. Přesně jak jsem tušila. Dozvěděla jsem se, že Alice měla vidinu o bitvě , která se uskuteční pozítří ve Forks. Na louce, kde si Volturiovi přišli pro Renesmee, když byl všude sníh. Teď akorát žádný sníh nebude a bitva se opravdu uskuteční.
Všimla jsem si, že mě máma a táta pozorovali starostlivým pohledem. Bylo zvláštní je po takové době vidět zase stát vedle sebe. 
V sále jsme stáli asi ještě tak dvě hodiny a všechno se rozebíralo. Jenže já byla myšlenkama jinde. Jediné co jsem vnímala, tak že Bella s Edwardem dají vědět Jacobovi a smečce a poprosí je o pomoc. Když vše skončilo viděla jsem jak máma o něčem mluví s tátou a s Esme, pak ti tři odešli nevím kam. Jindy bych možná šla za nima a snažila se zjistit o co jde, ale neměla jsem na to vůbec náladu. Tak jsem se rozhodla, že půjdu do pokoje a připravím se. 

Beatrice:
                    Alice měla vidění. Všichni jsme se kvůli tomu sešli v sále a radili se. Byla jsem myšlenkama jinde a po očku koukala na Cassie, viděla jsem že nebyla ve své kůži. Ale to asi nikdo z nás. Carslisle si o ni dělal stejné starosti jako já. Když porada skončila šla jsem za ním a Esme. ,, Mohla bych s vámi mluvit ? Ale někde jinde ? " byla jsem vděčná když souhlasili a tak jsme se vytratili k mé ložnici. Zavřela jsem za námi dveře. ,, Co se děje ? " optal se ustaraně Carslisle. ,, Mám z toho divný pocit, Caius určitě něco plánuje co mi ublíží. Jde mu jen o pomstu. 
Mám velký strach o Cassie. " řekla jsem, byla jsem z toho sama hodně vystrašená. Nevím proč ale z té bitvy jsem měla zvláštní pocit. Esme ke mne přišla a objala mě. ,, Myslím, že se bojíme všichni. " řekla, aby mě trochu uklidnila. Podívala jsem se na ně a řekla: ,, Chtěla jsem tě Carslisle poprosit. Pokud se mi něco stane.. " naprosto se mi zlomil hlas, ale nadechla jsem se a pokračovala: ,, Postaráš se prosím o naši dceru ? Vím, že tohle vždycky chtěla. Rodinu. Normální život. " povzdechla jsem si a obrátila se i k Esme: ,, Postarali byste se o ni ? " 
Esme i Carslisle přikývli. ,, To je přece samozřejmost, už bych svou dceru nikdy neopustil. Byla to chyba kterou jsem si vyčítal roky. " Esme ho vzala kolem ramen. Byla jsem tak ráda, že jsou spolu a věděla jsem, že by Cassie dali takový život jaký si zaslouží, věděla jsem že takový jí já nedopřeju a nemůžu být jeho součástí. ,, Ale tobě se nic nestane. " promluvil ke mne Carslisle.
,, Já vím, jen projistotu. Chci se ujistit, že by byla v bezpečí. " Carslile na mě kývnul. 
,, Stačí, že už jsme o někoho přišli. " posmutněla Esme. Zajisté si vzpomněla na Rose a Emmeta, kteří nevinně padli. ,, Neboj se, až tohle skončí budou mít pohřeb jaký si zaslouží. " řekla jsem směrem k nim. Sama jsem ale ve skrytu duše věděla, že tahle bitva se bez dalších obětí neobejde. 

Zdravím :) jsem tu po hodně dlouhé době s další kapitolou. Pokusím se teď přidávat častěji, jelikož se už blížíme do finále. Doufám, že vás můj příběh stále baví. Pokud mi dáte vědět do komentářů budu moc ráda.