Why him?

30.

Chvíli jsme seděli na trávě před mým domem a já se modlila, aby nás neviděl táta. Chvíli jsem ho jen hladila  po vlasech a neodvážila se ani promluvit. Do té doby, kdy mi přišlo ticho až příliš dlouhé.

"Paytone?,, řekla jsem tiše, přála jsem si, aby to neslyšel.

Payton zvedl hlavu, nic neříkal, jen na mě hleděl svýma úžasnýma hnědýma očima zalitými slzami. V tu chvíli byl tak zranitelný, až zraňoval i mě.

Nechci ho vidět, jak se trápí, ale zároveň nechci, aby on trápil mě.

"Pořád...,, na chvíli jsem se odmlčela, abych si dokonale promyslela, co vlastně řeknu.

Paytonovy oči se rozzářily, jakoby snad čekaly odpuštění.

"Pořád ti ještě nemůžu odpustit to, co si udělal. A proto bychom si měli dát ještě na pár dní pauzu.,, na konci věty se mi zlomil hlas.

Najednou jakoby jeho oči ztratily všechen lesk, všechen život a zůstalo jen tělo bez duše.

Vstal a utřel si rukávem jeho červené mikiny slzy. Chvíli jen koukal do země, než jsem vstala. Pak mi položil ruku na rameno, nadechl se a řekl.

"Doufám, že mi odpustíš.,, Pak se jen otočil a šel pryč.

Stála jsem tam beze slova a dívala se, jak se ztrácí z mého pohledu. Pak jsem si utřela slzy i já a šla zpátky do domu.

•Pohled Paytona•

Čekal jsem, že mi odpustí, místo toho mi ale řekla,  že si dáme ještě pár dni pauzu. Kurva!!

A nemluvím o tom, že jsem před ní brečel. Víc se ztrapnit už jsem se fakt nemohl. Rozhodně jsem neměl v plánu probrečet celej den doma. Místo toho ji budu sledovat, jestli nejde za jiným.

Nejdřív jsem ale šel domů,  abych se ukázal mámě, že jsem v pořádku. Chvíli jsem čekal doma a pak jsem znovu vyrazil za Andy.

Už jsem byl skoro u ní, takže jsem se asi 20 metrů od jejího domu zastavil a schoval se za strom. Po chvíli vyšla Andy v černém tílku a kraťasech.

To snad nemyslí vážně. Ona opravdu jde v tomhle ven? Co když potká Chase?

Za ani ne 5 minut přišel někdo v černé  thrasher mikině a černých džínách. Měl krátké hnědé vlasy. Je zvláštní, že by Andy chodila s klukem, který je menší než je ona, ale třeba je to jen kamarád.

Tomu klukovi budeme říkat trpaslík. Jelikož neznám jeho jméno. Trpaslík si objal. To snad ne.

Pak se rozešli směrem do města. Šel jsem porad tech 20 metrů za nima. Nakonec zašli do starbucks. Už mě to nebaví. Proste se tady postavím a počkám až ten sráč vyjde a rozbiju mu držku!

Nervózně jsem poklepával nohou, přemýšlel jsem, jestli toho kluka mám hned zabít, nebo se vyptávat kdo to je.

Po chvíli vyšla Andy s tím  klukem.

"Hej co si myslíš, že mi budeš přebírat holku?,, .....počkat....cože?

"Ty jsi holka?,,

"Neee vážně?  O tom jsem do teď neměla ani tušení.

"Můžeš mi sakra vysvětlit, co tady děláš?,, vykoktala ze sebe Andy pořád nevěříc tomu, co jsem právě řekl a měl v plánu udělat.

"Já sem myslel, že mě podvádíš.,, řekl jsem provinile a sklopil jsem zrak na zem. Doprdele, asi sem to zase podělal..

"Ja bych tebe nikdy nepodvedla.,, chvíli se odmlčela.." A navíc teď máme pauzu, takže jestli nás omluvíš.,, řekla, chytla tu holku za zápěstí a šly pryč.

Chvíli sem jen koukal, jak se mi vzdaluje a pak jsem se rozhodl jít domů, protože tohle už dneska nezachráním.

•Pohled Andy •
"Kdo to doháje byl?,,zeptala se Lea. A já se snažila nerozbrečet, abych ji mohla normálně odpovědět.

"Můj kluk. Teda byl, teď máme pauzu.,,

"To si mě jako doopravdy ten kokos spletl s klukem?,, dodala Lea a v zápětí vybuchla smíchy.

Neudržela jsem se a začala se smát taky. Když jsme byly dost daleko od města. Tak sme si sedli na lavičku u rybníka a povídali si.

".....no a proto jsme si dali pauzu. Nebo spíš ja ji dala.,, Dořekla jsem poslední větu o tom, proč teď spolu s Paytonem nejsme.

"No jasně už to chápu, takže ten Payton si myslel, že ho jako podvádíš a proto mi chtěl dát pěstí za to, že si mimo jiné myslel, že jsem kluk.,,

"Přesně tak..,, jen jsem kývla hlavou a nezpouštěla oči z rybníka a jak se na něm čvachtají kachničky.

"To je kokos.,, dodala Lea.

"Hele už budu muset jít domů, doprovodíš mě na zastávku?,, zeptala se Lea.

"Bude mi potěšením.,, odpověděla jsem ji.

Když jsme stáli u zastávky a jí zrovna přijel autobus jsme se rozloučili a já na ni ještě zavolala.

"Ještě si napíšeme Lee.,,

"Neříkej mi Lee!!!,,

Pak se zavřely dveře, autobus se rozjel a já vyrazila domů.
.
.
.
Přišla jsem domů, kde mě zaskočila zpráva na mobilu.
.
.
.
Doufám, že se ti další kapitolka líbila a za to vše vděčíme jedné osobě, která mě každý den nutí napsat další část a zrovna dnes sem ji poslechla. Doufám že ví koho myslí 😂😂❤ Bylo by fajn kdyby si zanechal 🌟 protože čím víc hvězdiček tím větší budu mít chuť do psaní další kapitoly.