Why him?

11.

Běžela jsem zpátky do třídy, kde už všichni seděli na svých místech, na nic jsem nečekala a šla si sednout na to svoje.

Zbytek školy proběhl neobvykle rychle a já začala být nervózní, když mi došlo, že se mnou chce dneska Chase mluvit. Po konci hodiny jsem si zbalila věci a šla směrem ke skříňkám.

Vzala sem si nějaké učebnice a boty a šla čekat ven před školu. Venku nebylo teplo, ale ani ne šílená zima, měla jsem jen černé nike tričko, takže mi trochu zima byla, ale dalo se to přežít.

Po patnácti minutách čekání sem se začala nudit a začalo mi docházet, že Chase asi nepřijde. Ale i tak jsem se rozhodla počkat ještě 5 minut.

Po 5 minutách Chase opravdu přišel, byla jsem na jednu stranu ráda, že to není nějaký prank nebo něco takového, ale měla jsem i trochu strach, co jsem vlastně udělala a o čem se mnou chce mluvit.

Chase přišel úplně ke mně a měl neutrální výraz, takže nebylo moc jasný, jestli je naštvanej nebo ne.

"Ehm..ahoj.,, řekla jsem trochu s nejistým hlasem a čekala na nějakou zpětnou reakci.

"Ahoj.,, řekl znovu neutrálním hlasem a mně došlo, že to bude vážný.

"Proč si Paytonovi řekla, že jsme se spolu bavili,, řekl Chase trošku naštvaným hlasem.

"Promiň, ale on mě donutil..a navíc nás sledoval.,, odpověděla jsem mu naprosto upřímně.

"Noa? Mohla sis něco vymyslet, například, že jsem po tobě chtěl domácí úkol!,, řekl.

"Ale proč bych mu měla lhát? Vždyť to, že mě nechceš šikanoval a ubližovat mi není nic špatného a navíc..,,

"Hele to je jedno, nech to bejt.,, přerušil mě Chase.

Chytl mě za ruku a někam mě táhl.

"Počkej, kam to jdeme?,, zeptala jsem se zmateně, ale odpověď se nedostavila.

"Hej slyšíš mě?,, štěkla jsem po Chaseovi a ten na můj výstup zareagoval.

Zastavil se, otočil se ke mně a stisk mi ruku trochu silněji.

"Hele moc si nevyskakuj, nechceš přece, abych tě zase šikanoval a ubližoval ti!,, zavrčel Chase a pokračoval v chůzi. Já si pak už nedovolila ani promluvit.

Srdce mi strachy bušilo tak, že mi málem vyskočilo z hrudníku. Pak jsme se zastavili u blízké lavičky, kde jsme si sedli.

Chase koukal vážným výrazem někam před sebe a já se sklopenou hlavou koukala na zem.

Bylo ticho, než ho Chase prolomil hlubokým nádechem a znovu promluvil.

"Chtěl bych ti ještě něco říct.,, chvíli se odmlčel, aby zkontroloval, jestli ho poslouchám. Já jsem na něj koukala a snažila se dýchat co nejvíc potichu.

"Už nějakou dobu sem si začal uvědomovat, že tě mám rád, opravdu rád a chci, aby si věděla, že ti nikdo neublíží..sakra neumím vyznávat lásku....Prostě se mi líbíš.,, Dořekl a zadíval se do země, aby hned nemusel vidět moji reakci.

Opravdu mi řekl, že se mu líbím a že mě má rád? Já asi spím nebo co!

"Páni..,, vydechla jsem, jelikož jsem stále nevěřila tomu, co jsem slyšela.

"Páni?  To je tvoje reakce?.,, řekl nejistě Chase, který čekal nejspíš jinou reakci.

"No víš, nemůžu tomu uvěřit. Jsi teď na mě poslední dobou v rámci možností milý a tak, ale není to dlouho co jsme se začali bavit, možná, že kdyby jsme se víc poznali, mohlo by něco mezi námi být.,, snažila jsem se říct co nejklidnějším hlasem, aby se nenaštval.

"Jo to bude asi nejlepší, musíme se víc poznat.,,

Chaseova reakce byla nepředvídatelná, usmíval se a byl nejspíš rád, že jsem ho neposlala do háje.

Usmála jsem se taky při pohledu na jeho veselý výraz. To je snad poprvé, co vidím Chase se usmívat, opravdu a upřímně usmívat. Nejspíš je opravdu šťastný.

Aniž bych to čekala mě Chase obejmul a já ho po chvíli objala taky. Takže jsme seděli a objímali se na lavičce, kde kolem nás chodili lidi, kteří si určitě mysleli, že jsme blázni. Ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Byla jsem ráda, že je Chase šťastný.

Když jsme si ještě chvíli povídali v parku, jsem se koukla na hodiny.

"Budu muset už jít.,, řekla jsem.

"Achjoo.,, zamručel Chase a věnoval mi ještě jedno objetí na rozloučenou.

"Napíšu ti,, řekla jsem mu a dala mu pusu na tvář. Pak jsme se ještě na sebe usmáli a každý jsme šli domů.

Když jsem přišla domů v kuchyni na mě čekal táta a měl zdrcující výraz.

"Kde jsi byla?,,

"No s kamarádem, jen jsme se šli na chvíli projít.,, řekla jsem nejistě..

"Ale kde je vůbec máma?,, zeptala jsem se, abych změnila téma.

V tu chvíli co jsem to řekla si táta dal hlavu do dlaní a skrze ně řekl.."máma je pryč.,,

"Cože..ona je mrtvá?,, nechápala jsem, co jsem právě slyšela.

"Ale ne, opustila nás, měla milence a teď je s ním, na nás se vykašlala.,, řekl táta a ja slyšela, jak se mu na konci zlomil hlas.

Hned jsem se k němu rozeběhla a objala ho. Oba jsme začali brečet a v tu chvíli se ve mně začala tvořit nenávist k mé vlastní matce.

Utřela jsem si slzy a začala uklidňovat tátu.

"Tati, to bude dobrý. Ať je s tím svým kreténem! Nepotřebujeme jí!,,

Táta se nad touhle větou malinko usmál.

"takhle sprostě mluvit nebudeš mladá dámo.,, řekl a začali jsme se smát.

"Tati,k večeři udělám mýchaná vajíčka, chceš taky?,,

"Ne děkuju nemám hlad.,, řekl klidným hlasem.

Bohužel mi v tu chvíli nedošlo, že se děje něco zlého....

               

●●Hope you like it ♡♡♡●●