Why him?

24.

Nikdo se to nesmí dozvědět a hlavně ne Andy. Nesmí!!!

Vyšel jsem do pokoje a Andy se na mě vyděšeně koukla.

"Kde jsi byl? Měla jsme strach.,, řekla a rozešla se směrem ke mně.

"Vždyť jsem nebyl pryč tak dlouho..,, odpověděl jsem zmateně a objal jí.

"Asi 3 hodiny!,, řekla a zamyšleně se na mě podívala.

"Kde jsi byl a proč je z tebe cítit alkohol?,,

"Byl jsem u kámošů, měli tam chlast, tak sem si malinko dal..,,

"Děláš si srandu?,, odtáhla se ode mě a sedla si na postel.

"Ale nic se nestalo, přísahám!,, vím, že jsem teď trochu zalhal. Ale já musel. A navíc jsem to neudělal, jen jsem chtěl a hned jsem si to rozmyslel.

Chvíli přemýšlela, co řekne a pak vstala.

"Dobře, věřím ti.,, řekla a jemně mě políbila. Tenhle pocit je úžasný, nechápu, že bych byl schopný jí podvést. Ale už nad tím musím přestat  přemýšlet, nebo se z toho zblázním.

"Paytone slyšel jsi mě?,, probral mě z hlubokého přemýšlení andělský hlas a  po tváři mě pohladila její ruka.

"Cože? Jo promiň, trochu jsem se zamyslel.,,

"Říkala jsem, že tě miluju.,, blížil se čas na oběd, takže jsme se všichni sebrali a šli si sednout do jídelny.

Celou dobu jsem nad tím přemýšlel a nervózně jsem si klepal nohou.

"Zlato děje se něco?,, zeptala se se zájmem Andy. Já ji to prostě musím říct.

"No jo, teda málem. Musím si s tebou pak promluvit.,,

"Jasně. Chápu.,, řekla a já viděl v jejích očích lehkou nervozitu. Já ji to musím říct, musím. Jinak mě to sebevědomí zabije.

Po obědě jsme šli zpátky na pokoje a já si sedl vedle Andy na postel. Chytl jsem ji za ruce a jemně je stiskl.

"Prosím, musíš mi slíbit,  že mi odpustíš!,, řekl jsem a já cítil, že se mi do očí hrnou slzy.

"To ti nemůžu slíbit., řekla a podívala se na mě, jakoby to snad ani nechtěla slyšet.

"Prosím,  nesmím o tebe přijít.,, začal jsem ji prosit a stisk mých rukou se zvětšoval.

"Já nevím, jestli to chci vůbec slyšet..,,

"Ale já chci a musím, užírá mě to zevnitř.,, začal jsem ve svém hlase zaznamenávat zoufalost.

"Prosím, neříkej mi to, já to nechci slyšet.,, stále naléhala na svém, nepřestávala mě držet za ruce, které se mi začali třást. Ale ja už prostě nemohl.

"Málem jsem se teď vyspal s Elenou!,,

~Pohled Andy~
"Málem jsem se teď vyspal s Elenou!,, vyhrkl ze sebe. To snad nemyslí vážně.. pustila jsem jeho ruce a zadívala se na zem. Slyšela jsem vůbec dobře? Opravdu je schopný mě podvést?.

To, že je opilý ho neomlouvá. Mohl přece rozhodnout o tom, jestli de napije, nebo ne.

"Prosím odpusť mi to!,, zákoník Payton, ale já nemohla, nemůžu.

"Já to nechtěla slyšet a přesto si mi to řekl..,,

"Já vím, ale cítil jsem nutkání ti to říct..,, jeho hlas se uklidnil zatímco ten  můj začal křičet.

"Proč si to udělal? Víš, že mi to ubližuje?,, začaly se mi z oči drát slzy, které už nešlo da zadržovat.

"Nemůžu ti odpustit,tohle fakt ne..,, řekla jsem, zvedla se a šla za Chasem.

Viděla jsem ho sedět na posteli s výrazem, že nejspíš Všechno slyšel a ze ho to mrzí. Vrhla jsem se mu do otevřené náruče a nepřestávala jsem brečet na jeho hruď.

"Mohla bych Prosím spát s tebou?,, zamumlala jsem do jeho hrudi, protože jsem nechtěla,  aby mě viděl ubrečenou.

"Jasně že jo.,, řekl utěšujícím hlasem a začal mě hladit po vlasech. Slyšela jsem, jak se Payton zvedl a rozešel se. Jeho pohyb se zastavil u nás a pak se zase pohnul do koupelny.

Jak mi to mohl udělat..Já myslela, že mě miluje, nejspíš jsem byla tak moc zaslepená láskou. Jak jsem si jen mohla myslet, že by někdo jako on mohl milovat...

Blížila se večerka a já už si stihla prohodit místo s Noenem. Který teď bude místo mě spát s Paytonem. Už v pyžamu a vysprchovaná jsem ulehla do postele, ve které byl i mimo jiné Chase. Tvářil se šťastně, jakoby mel snad z toho, že jsem smutná radost.

"Proč se tak usmíváš?,, zeptala jsem se bez jakékoliv emoce.

"Jsem rád, že jsi vedle mě. Teď se budeme bavit o hodně víc než předtím a třeba se i víc zblížíme.,,

"Prosím, teď na to nemám náladu.,, řekla jsem a otočila se k němu zády. Ještě chvíli něco povídal, ale já už byla v polospánku a nehodlala jsem se z něj probudit.

Stojím v nějaké tmavé místnosti, nikde nic. Ani okno ani nějaký kus nábytku. Prostě černá místnost ve které jsem jenom já. Po chvíli se otevřou dveře, které tu předtím nebyly. Vešla jsem do nich, protože malou škvírkou propouštěly jasné světlo, které se samo o sobe zdálo příjemné. Čekala jsem, že za těmi dveřmi bude něco krásného, co mě uklidní. Ale místo toho tam stál Payton a oblizoval se s nějakou siluetou holky. Otevřel oči a podíval se na mě.

"Chceš vidět, co bude následovat?,, řekl s úsměvem na tváři a začal ji svlékat.

"Ne!!,, křikla jsem a rozhlédla jsem se kolem sebe. Vedle mě ležel Chase, který stále spal.

"Panebože.,, šeptla jsem a zakryla si obličej dlaněmi. Abych ztišila své zvlyky a pochytala slzy, které se mi draly z očí.

"Proč pláčeš?,, zeptal se mnou až moc známý hlas.

"Tebe to snad zajímá?,,  prskla sem na Paytona a hřbetem ruky jsem si setřela poslední slzu.

"Ano zajímá.,, řekl a udělal krok dopředu, aby mě víc viděl.

"Opravdu? A nebo sis mě jen spletl s jinou tvoji holkou?,, už trochu přeháním, ale jsem stále naštvaná. A nechci,  aby mu to jen tak prošlo.

"Já vím, že mi teď nevěříš, ale pořád mi na tobě záleží a mrzí mě to a porad tě miluju.,, Plácal jedno slovo za druhým. Nevěřím mu. Hlavně, že mu na mně záleželo, když ji táhl někam do pokoje.

Nemůžu mu odpustit...ne hned...