Why him?

14.

~~Pohled Andy~~

Převaluju se v posteli a nemůžu usnout, lehce otevřu oči, abych se koukla na hodiny naproti mně.

2:24.

Pořád myslím na Paytona, ten moment, když se naše rty spojily, jako dva dílky skládačky, byl tak úžasný a příjemný. Vydržela bych jeho rty líbat celé hodiny, ale na druhou stranu, bych ho nejradši přetáhla lopatou po hlavě.

Další 3 hodiny jsem se pokoušela usnout, ale myšlenka na Paytona mi to nedovolovala.

A jak to vlastně teď bude..napíše mi dneska? A co zítra ve škole? A co Chase?? Začínalo se mi dělat špatně.

Chvíli jsem se křečovitě kroutila pod dekou, než jsem musela vběhnout do koupelny.

Chytla jsem se záchod oné mísy a začala zvracet..sakra!

Začaly mě bolet kolena od klečení u záchoda a když dlouho nepřicházelo další zvracení, šla jsem si zpátky lehnout do postele.

Tenhle týden byl fakt na nic..nejdřív máma a její nový přítel, pak mi Chase řekl, že mě má rád, pak se mnou přestane mluvit a teď ještě Payton.. Co se stane dál..

Můj mozek začal byt unavený potom, co jsem intenzivně přemýšlela o všech mých problémech, takže jsem po chvíli znovu usnula.

Najednou se mnou někdo začne prudce třepat, takže automaticky vystřelím do sedu a začnu si otírat oči.

Když pořádně zaostřím zahlédnu bratra jak na mě zmateně mluví a vystrašeně se na mě dívá.

"S tátou se něco děje! Musíš jít rychle dolů!!,, vyhrkl na mě bratr.

Rychle jsem se zvedla a utíkala po schodech dolů přímo k tátovi do ložnice.

Rozrazila jsem dveře a zahlédla jsem tátu, jak leží na zemi a nemůže se nadechnout.

Rychle jsem k němu přiběhla a zaklonila mu hlavu, aby mu nezapadl jazyk.

"Danieli běž zavolat záchranku a dělej!!!,, křičela jsem na bratra a ten rychle běžel pro mobil.

Já svůj pohled vrátila zpět k tátovi, který se nehýbal..

Začala jsem brečet..

"Tati Prosím!!! Vydrž sanitka je na cestě! Za chvíli tu budou!!

Začala jsem hystericky plácat jednu větu za druhou, i když jsem věděla, že mě neslyší.

Ani nevím, jak dlouho jim to trvalo, ale za chvíli přiběhli tři muži v žlutooranžových reflexních oblecích a začali tátu různě kontrolovat.

Jeden z nich mě odtáhl od táty a začal nás s bratrem uklidňovat.

Začal se pak ptát na různé otázky, kolik nám je, jestli nemá táta nějaké nemoce, ale pak se zeptal, jestli máme mámu.

"Co je to za otázku?,, zeptala jsem se a utřela si poslední slzu, která mi stékala po tváři.

"No nejspíš si vašeho tátu na par dní necháme v nemocnici, takže jestli se má kdo o vás starat,, řekl utěšujícím hlasem a pečlivě si nás prohlížel.

"Ne, ale my to zvládneme sami.,, řekla jsem co nejpřesvědčivěji, aby nás neposílali do nějakého dětského domova.

"Tak dobře, přece jenom tobě je 15, tak to zvládnete.

Když tátu odváželi na lehátku pryč z našeho domu přímo do sanitářského auta, se jeden ze záchranářů zastavil a řekl "Nebojte se, budou to maximálně 2 týdny a táta se vám vrátí!,,

Řekl a přívětivě se na nás usmál, pak nasedl do auta a odjeli. Zavřela jsem a sesunula se po dveřích na zem. Položila si hlavu na kolena a začala brečet.

Vždycky jsem měla radši tátu než mámu a teď, když od nás matka odešla, nechci, aby jsme přišli i o tátu..

Když jsem se uklidnila, vstala jsem ze země a šla do kuchyně, kde jsem si napustila do skleničky vodu.

Vyndala jsem toustr, tousty, salám, sýr a kečup a začala dělat večeři.

Sobě jsem udělala 3 tousty a bratrovi 4. Nechala jsem mu je na stole a svoje si odnesla do pokoje, kam jsem si i s mými tousty sedla na postel.

Když jsem dojedla poslední toust, šla jsem talíř odnést dolů a pak šla zase zpátky.

Připravila jsem si věci do školy a šla do sprchy.

Dneska jsem si sprchu užívala o něco dýl, užívala jsem si uklidňující dopad kapek na moje záda a úplně jsem zapomněla na všechny problémy.

Vodu jsem vypla a vylezla z koupelny jen v ručníku, zapomněla jsem si pyžamo na posteli.

Převlékla jsem se a šla spát.
.
.
.
Ráno.

Zase se vzbudím 3 minuty před budíkem a i když vím, že to nemá cenu, tak se snažím ještě rychle usnout. Sotva jsem zavřela oči a ten křáp začal řvát po celém mém pokoji.

Po slepu jsem nahmatala mobil a přejetím prstu jsem hluk zastavila.

Vstala jsem a přišla ke skříni, kde jsem vyhrabala volné džíny a bílé crop topové tílko s dvěma třešničkama na hrudníku.

Seběhla jsem dolů i s batohem na zádech a popadla mandarinku.

Oblékla jsem si bílé conversky a čekala na bratra, který po 4 minutách přiběhl.

Dneska jsme šli do školy společně.

Když jsme byli ve škole, jednoduše jsme se pozdravili kývnutím hlavy a každý vešel do svého pavilonu.

Přišla jsem ke skříňce, vyndala nějaké věci, zamkla ji a šla do třídy.

Dneska jsem neměla náladu reagovat na narážky od slepic, co seděli vzadu za mnou.

Sedla jsem si na židli a tupě zírala před sebe. Pak jsem se otočila na místo, kde sedí Chase a Payton.

Payton ignoruje všechno okolo a taky zírá před sebe, ale Chase ve škole dnes nebyl. Sklopila jsem provinile hlavu a pozorovala svoje boty.

Najednou všichni ztichli, když do třídy vešel pan Marston. Pan Marsro zaregistroval mou pozornost, věnoval mi úsměv a dal pokyn třídě, aby jsme si sedli.

Zase jsme probírali něco o polovodičových součástkách. Mě to moc nezajímalo, takže jsem jen opisovala zápisy z prezentace, ale neposlouchala jsem.

Fyzika skončila, všichni se zbalili a odcházeli do jiné třídy na jinou hodinu.

Když jsme vycházeli ze dveří prošel kolem mě Payton a dal mi do ruky nenapadně papírek a aby si toho nikdo nevšiml nabral mě ramenem a šel dál.

Když jsme vešli do třídy na češtinu, rychle jsem rozbalila papírek a začala potichu číst.

"Omlouvám se za to, jak jsem se včera choval a mrzí mě, že je teď na tebe Chase naštvaný.,,

Trochu mě to zarazilo, ale pak jsem papírek zmačkala a vyhodila ho.

Nevěřím mu, že by ho to mrzelo.

Do třídy pak vešla učitelka Lawersová, stará a stále nepříjemná učitelka českého jazyka.

"Takže, jelikož se chováte tak, jak se chováte, rozhodla jsem se pro vás napsat nový zasedací pořádek.,, řekla otráveným tónem.

Položila list na stůl a šla si sednout. Pak nám dala pokyn jít se podle papíru usadit na naše nová místa.

Všichni jsme se zvedli a šli se kouknout.
"No to si snad děláte srandu!,, pomyslela jsem si v duchu, když jsem zjistila, že odteď budu sedět s Paytonem v prostřední řadě druhá lavice odzadu.

Když se podíval i Payton, měl v obličeji stejný výraz, jako před chvílí já.........
.
.
.
Další část bude zítra nebo dnes večer❤❤