Why him?

29.

Taak konečně jsem se znovu odhodlala napsat další část. Takže se všem moc omlouvám, ale o to víc si tuhle část užijete ne? Jsem nesmírně ráda, že se vám tenhle..příběh(nevím jak to nazvat) líbí a jsem vděčná za Vaše komentáře a votes.♡♡♡♡♡♡ děkujuuu
.
.
•Andy•
Cestou domů jsem si musela vypnout mobil, jelikož mě Payton zahlcoval telefonáty, které jsem v tuhle chvíli opravdu nechtěla přijmout.

Po pár minutách jsem dorazila k mému domu a přes všechny ty slzy bylo celkem obtížné trefit klíč do klíčové dírky, ale přes všechno úsilí se mi to podařilo.

Ještě než jsem ale vešla, jsem si utřela slzy a párkrát se z hluboka nadechla, aby táta ani brácha nezjistili, že jsem brečela. Očividně jsem si slzy utřela blbě.

"Jsem doma!,, řekla jsem se snahou o klidný hlas, ale v tu chvíli přišel táta z kuchyně.

"Co se stalo?? Někdo ti ublížil? ,, začal se vyptávat.

"No pohádala jsem se s jednou kamarádkou.,, doufám, že mu to nepřijde divný, když jsem mu ještě před odchodem řekla, že jdu za Paytonem.

"Ach tak, neboj se. Určitě se zase všechno udobří a zase budete kamarádky.,, řekl a utřel mi poslední slzu, která opustila moje oko.

"Jo, máš pravdu, díky tati.,, řekla jsem a objala ho. Po chvíli sem see odebrala do svého pokoje. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si mobil zapla, abych si přečetla nějakou zprávu od něj..

P: Andy prosím zavolej mi. Mám o tebe strach.
P: omlouvám se. Nechtěl sem ti ublížit.
P: Mohla by si už konečně zavolat?? Chci ti to vysvětlit.

Těch zpráv bylo mnohem víc, ale většina se už opakovala, nebo měly podobný význam.

Napsal mi i někdo jiný, než Payton. Lea!

L: Nazdar prcku! Doufám, že zítra půjdem ven. Slíbila si mi to😉

A:No ahojda šmudlo! Jasně že ne. A ano zítra jdeme ven přesně jak sem ti slíbila.

L: no to je dost, že si odepsala 😂😂 tak v kolik a kde zítra sraz?

A: taak třeba v 15.00 u mě před barákem?

: oki doki. Jen mi napiš adresu, abych tam trefila 😂😅

"Andy večeře!,, Zavolal na mě taťka a to mě konečně dostalo od telefonu a přivedlo na jiné myšlenky, než je Payton.

Bratr seběhl ze schodů a už v tu chvíli mě začal štvát.

"Tak co? Jaky to bylo s tvým klukem?,,

Táta se najednou vražedně podíval na Dana a pak i na mě.

"Ježíši ty blbečku na nic nedošlo!,, zavrčela jsem na něj. Nejradši bych ho chytla za pačesy a praštila jeho hlavou o stůl. Čím je starší, tím je otravnější.

"To si myslím.,, řekl táta a znovu se vrátil k večeři.

Já sem sklidila talíře a dala je do myčky. Pak jsem šla zase zpátky nahoru do koupelny. Sprcha, umyvadlo a kartáček s pastou. Taková ta klasika, kterou děláme úplně všichni.

A pak hupky dupky do postele. Pořád jsem byla naštvaná, zklamaná a tak trochu i vystrašená z toho, co se dneska stalo.

Snažila jsem se na to nemyslet a usnout, ale povedlo se mi to asi až za 2 hodiny.

•Payton•

Vždyť sem se ji omlouval, volal jsem ji a psal. Proč mi kurva nemůže odpovědět zpátky?? Kdyby to šlo vykašlu se na ní, ale něco mě k ní pořád táhne. Jako bych ji snad potřeboval.

Mrzí mě to, ale já za to nemůžu. Prostě mi někdy přeskočí. Ne nejsem žádnej narušenej psychopat, kterej si užívá ubližování lidem. Jen sem prostě někdy krutej to je všechno.

Zítra za ni přijdu a omluvím se ji do očí. Třeba mi odpustí.

Ráno sem se vzbudil kolem 8.30 což je krásný čas. Vylezl sem a jelikož ne vždycky snídám, sem se dneska rozhodl, že ve svojí tradici budu i dnes pokračovat.

Chvíli sem jen seděl na posteli a koukal do stropu, jestli tam třeba neuvidím nějakou odpověď na všechny moje otázky...Nic tam nebylo.

Vzal jsem do ruky mobil, abych zkontroloval, jestli mi nepřišla zpráva od Andy..ale nic neposlala.

"Doprdele!,, křikl sem a vůbec si neuvědomoval, že doma nejsem sám.

"Notak mladý pane! Ten slovník si hlídejte!,, okřikla mě máma ze zdola.

Pomalu sem se zvedal a šel se obléknout. Chci za ni přijít co nejdřív to půjde.

Rychle jsem seběhl schody obul si boty a mezi dveřma sem zavolal na mamku.

"Mami jdu za kamarádem, do oběda budu zpátky.,, zakousl jjsem dveře a svižným krokem se rozešel po cestě za Andy.

Po chvíli jsem stál před jejím domem. Na nic sem nečekal a zazvonil sem.

•Andy•

"Andy máš tady nejspíš kamaráda!,,

Kamaráda? Snad to není Payton. Pane bože Prosím, ať je to Chase.

Hodila sem na sebe černou mikinu, abych zakryla tričko a kraťasy na spaní, kterému se dá také říkat pyžamo. A snažila se po dvou schodech sejít dolů.

Otevřela jsem dveře a tam stál Payton. Měla jsem sto chutí ty dveře zabouchnout. Jenže on přidržel dveře tak, abych je nezavřela.

"Co tady chceš?,, prskla jsem na něj a snažila se mít přitom kamenný výraz.

"Chci si promluvit.,,

"No to já zrovna nechci, takže kdyby si byl od té lásky a dal tu pracku pryč z tech dveří, byla bych ti vděčná.,,

"Fajn, promluvíme si a já pak hned odejdu.,,

Ježiši Kriste, teď bych byla radši, kdyby tady stála místo něj i Vanessa, nebo Noen. Proste kdokoliv jinej.

"Dobře.,, řekla jsem s obrovskou nechutí a zavřela jsem dveře. A šli jsme trochu dál od mého domu.

"Tak spusť.,, řekla jsem mu. Jediný co, tak si odposlouchám, co chce říct a pak jdu hned domů.

"Omlouvám se, nechtěl sem tě vyděsit. Prosím odpusť mi to.,,

To je vše? Čekala jsem od něj něco víc, ale co se dá dělat.

"Hm super. Můžu už jít?,,

"Prosím, nutně potřebuju, aby si mi odpustila.,,

"Asi uvědomuješ si ty vůbec kolik sem ti dala šancí? Kolikrát sem ti odpustila a kolikrát si to zase posral? Já nepotřebuju v životě člověka, který mi ubližuje a z kterého mám mít každý den strach!,,

"Andy prosím, já nevím, co to do mě vjelo. Já tě potřebuju. Nemůžu být bez tebe. Záleží mi na tobě.,,

"Cože? Že ti na mně záleží? To ti jako mám věřit?