Why him?

31.

Přišla jsem domů a na mobilu se mi zobrazila zpráva.

Napsal mi Chase. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na druhou, bych byla nejradši, kdyby mi teď nikdo nepsal.

Ch: Ahoj 😊

A: Ahoj

Ch: Jak se máš? Nechceš někdy zajít ven?

A: Jo jde to a určitě někdy zajdeme. Dám ti vědět .

Ch: A nešlo by to zítra ?😇😉

A: No nevím, popravdě jak jsem psala, že ujde, tak jsem trošku lhala.

Ch: A co se stalo? Nechceš si o tom popovídat.?

A: No dnes asi ne, jsem docela naštvaná a unavená, ještě ti napíšu zítra.

Konec konverzace..

Šla jsem se najíst, umít a pak si jen lehla do postele.

Ticho se rozléhalo po celém mém pokoji a nikde po domě nebylo ani hlásky. Koukáním do stropu mnou proběhla myšlenka..

Co takhle přejít na jinou školu?

Možná, že by to nebyl tak špatný nápad, jediný, co mě bude mrzet je Lea.....a trochu i Payton. Ale to musí ukončit.

S Lee se budu pořád vídat a na Paytona prostě musím zapomenout.

Sejdu po schodech dolů za tátou.

Taťka seděl na gauči a díval se na televizi. Přisedla jsem si k němu.

,,Tati..Mohla bych ti něco říct? "

,,No jasně povídej. "

,,Já mám jedno takové přání..."

~Pohled Paytona~
Jak jsem mohl sakra vědět, že to je holka. Myslel jsem si, že mě vyměnila, i když tohle by se jí nepodobalo.

Musím najít způsob jak jí získat zpátky..Možná bych za ni mohl dnes přijít. Že bych si chtěl jen popovídat, že je jediný člověk, kterému se chci svěřovat se svými pocity. Asi jo, i když nemám rád povídání si o svých pocitech.

P:Ahoj Andy, chtěl bych se zeptat,  jestli nemáš zítra čas. Chtěl bych si s tebou promluvit. O pocitech. Protože jsi jediná, se kterou bych chtěl o nich mluvit.

A: něco píše......

A: Zítra ve 14.00 u mého domu. Ale nemysli si, že když půjdeme ven, že je všechno v pořádku...

P: Dobře...

Je mi úplně jasný, že to nebude v pořádku hned, ale jak mi jednou říkala máma.Čas Všechno zpraví...

~Pohled Andy ~

Chvíli jsem koukala na displej, ruce se mi začali třást a já netušila co mám napsat a jestli vůbec napsat mám. Ale když psal, že si chce promluvit o pocitech, asi se s ním něco děje, jelikož si nikdy nechtěl povídat o pocitech.

Dobře., půjdu s nim ven, i když bych nejraději nešla, ale už si to prostě musíme ujasnit. O zítra si prostě rozmyslím, jestli náš vztah bude pokračovat.

Už bylo docela pozdě a i přesto, že bych sebou praštila na postel jsem se chtěla podívat na nějaké jiné střední školy. Nejlépe gymply, jelikož pořád nevím, jaká práce by byla náplní v mém životě.

Jak tak projíždím různé střední školy velmi mě zaujal jeden gympl. Škola je krásná, je ohraničená brankou a nejspíš se velké přestávky tráví venku. Učebny jsou prostorné s moderním vybavením jako je interaktivní tabule, kterou my máme mimochodem obyčejnou zelenou, na kterou se dá psát jen a pouze křídou.

A navíc každý stůl měl dvě zásuvky na počítače. To je snad ta nejlepší střední co jsem kdy viděla.

Už se mi začínali zavírat oči a písmenka se mi rozmazávaly. Takže jsem usoudila, že je čas spinkat.
.
.
.
Ráno..

Vzbudila jsem se, šla se nasnídat, obléknout se a pak jsem jen čekala na oběd. Chvíli jsem nervózně podupávala u stolu, když jsem tátovi říkala o nové škole. Jeho výraz nenaznačující ani radost ani zklamání mé nervozitě jen přidávalo.

,,Hm ta škola vypadá docela dobře. A seš si tedy na 100% jistá, že chceš přestoupit?"

Jeho otázka mě připravila o 100% jistotu, že chci přestoupit.

,,Noo ještě si to promyslím, teď si mě trochu znejistil. Ale ještě dnes přijdu a řeknu, jedtli chci přestoupit."

,,Dobře, tak až si budeš jistá tak přijď." Řekl. Nadšeně jsem se usmála a pokračovala v šunkaflekách.

Po obědě jsem dala nádobí do myčky a pak už jen vyčekávala, až budou 2 hodiny.

Zbývá 10 minut, takže jsem se šla ještě zkontrolovat do zrcadla, jestli mi třeba mezi zuby nevykukuje šunkaflek.

Pořád k němu něco cítím a nechci před ním vypadat hnusně. Spíš mu chci ukázat o co přišel.

Na hodinách se ukázalo 14.00 což byl můj signál. Vyšla jsem ke dveřím, chytla kliku, nadechla se a silou jsem jí zatlačila dolů, čímž se mi otevřely dveře. Jaká to magie.

Payton už stál u branky a jeho oči se zajiskřily radostí,  že jsem opravdu souhlasila s tím, že si promluvíme .

,,Sluší ti to." řekl a nevinně se usmál. Ze vnitř mě to potěšilo.

,,Tak o čem si se mnou chtěl mluvit?"

,,No nepůjdeme se třeba projít k jezeru? Tam bych ti to řekl"

Jen jsem pokrčil a rameny a vyšla směrem k němu. Nejspíš čekal na objetí, o které jsem já však neměla zájem.

,, Víš za to dobu,  co spolu nejsme se ve mně ty pocity tak nějak mísí. V jednu chvíli mě to strašně trápí a nejraději bych zůstal doma sám v pokoji a jindy bych něco rozbil."

Snažila jsem se nepodívat na něj,  i když jsem chtěla zjistit, jestli nepláče.

"Jo taky to se mnou docela hází a nutí mě to dělat poměrně zásadní rozhodnutí.,,

Nemohla jsem odolat a prostě sem se na něj podívala. Oči se mu leskly od slz, ale držel je.

,,Rozhodnutí? " podíval se nechápavě.

"No tak třeba to, že plánuju přestup na jinou školu,,..
.
.
.
.
.
.
.

Jsi na konci 31. Části. Doufám, že se ti líbila a že jsi stejně napjatý/á jako já, jelikož taky ještě nevím,  jak to bude pokračovat  😂😂😅. Asi si půjdu pro radu od kamarádky odbornice. 😉 Určitě víš. Jinak bych byla ráda za tvůj názor, popřípadě 🌟můžeš zanechat aaaaaaaaaa Čau čau♡♡