Soumrak bestie [TVD/TO FF]

11. kapitola - Navždy nepřátelé

Odpuštění je ošemetná věc. Ač bychom měli všichni být šlechetní a ctnostní, ne vždycky to dokážeme. Staré křivdy v nás občas zakoření tak hluboko, že nám tráví mysl i srdce a mohou zakalit jindy dobrý úsudek mnohem víc, než všechna otrávená jablka světa. 

Pohled Josie

Snažit se najít něco smysluplného na všem tom humbuku kolem Kaie bylo prakticky nemožné. Vážně. Od chvíle, kdy se za Hope zabouchly dveře a vyrazila na svou záchrannou misi, se všechno zdálo být až moc šílené na to, aby to byla pravda. No, jenže byla. Vítejte v Mystic Falls.

Máma s náma strávila pár následujících hodin v pokoji. Chvíli brečela, pak nás objímala a nějakou chvíli jí trvalo, než se konečně trochu uklidnila a dalo se s ní rozumně bavit. Veškerá následující konverzace se samozřejmě stočila k Hope a k tomu, co jela ve skutečnosti do New Orleans dělat. Já i ségra jsme mlčely jako hrob. Kdybychom ji prozradily, mohl by se Klaus na její příjezd připravit a já fakt nechtěla dalších několik týdnů poslouchat nářky a denní pátrání po její psychopatické lásce. Ne, děkuju pěkně. Mnohem radši jsem se ségrou v jedné posteli uložila ke spánku a usnula za zvuků našich oblíbených komedií.

"Josie? Myslel jsem, že tu bude Ellie. Slyšel jsem, že je na tom mnohem líp," nakoukl do pokoje při prvním ranním kuropění Aiden. Skoro jsem se divila, že na zázračné vyléčení mé sestřičky přišel s takovým zpožděním; občas bych se klidně vsadila, že jsou na sebe nějak telepaticky napojení.

"Taky byla," zvedla jsem hlavu od knihy, do které jsem byla právě začtená. "Pak ale poslechla volání svých oxytocinem nasáklých vaječníků a odplachtila do duhové pohádkové říše, kde hledá svoje šťastně až do smrti."

"Chceš říct, že šla zase za Mikaelsonem," odtušil okamžitě Aiden a přisedl si vedle mě na postel, na které se hned svalil na záda a dal si ruce za hlavu. "Nechápu to. Bože, to má nějaký Stockholmský syndrom nebo co?"

"Nejspíš má jen slabost pro zlé kluky," ušklíbla jsem se. "Vy slušňáci vždycky prahnete po něčem, co vám v životě očividně dost chybí, protože točit marshmallownem nad ohněm zkrátka není sexy. Ať už se na to díváš z jakýhokoliv úhlu."

"Co tím chceš jako říct?" Nadzvedl hlavu a mírně se zamračil. "Že jsme jako nudný? Že bez někoho, kdo nás tahá z průseru do průseru, zkrátka nedokážeme žít zajímavej život nebo co?"

"Nečerti se, drahoušku," uculila jsem se. "Neschvaluju, že mi Mikaelson klátí sestru, ale na druhou stranu mi šlo o to, aby ho nemusela poslouchat jako loutka, a aby jí nenutil dělat si z lidí švédskej stůl. To už dělat nemůže a jestli sebou Lizzie nechá zametat dál, není oběť, jen je prostě pitomá, a to se stejně vyléčit nedá."

"Josie Saltzmanová, tak jak ji známe, je zpátky. Nejspíš uspořádám uvítací večírek," ušklíbl se.

"Já vím, že jsem ti chyběla," mrkla jsem na něj a škádlivě mu přitom rozcuchala už tak dost rozčepýřené vlasy. "Zajdeme do Grillu? Vážně bych na chvíli ráda vypadla z tohohle blázince."

"Ale jenom pokud budeš platit."

"Jasně, že budu. Beztak ti ještě pořád dlužím," odvětila jsem pobaveně a pomohla mu zvednout se z postele zpátky na nohy. Nedošli jsme ale daleko. Přímo na schodech do domu totiž stála velká skupina lidí, kteří se hádali s takovou vášní, že si našeho příchodu ani nevšimli.

"Snad vážně neuvažujete o tom, že byste ho pustili do domu?!" zamračila se Bonnie, která rozevlátými gesty ukazovala přímo k zuboženému Parkerovi. Ten rozhodně nevypadal, že by za sebou měl úspěšný den; nebo spíš poslední měsíc. Držel se Hope kolem ramen a bradu měl celou umazanou od krve, ale i přes očividnou bolest stál rovně a měřil si Bennettovou chladným pohledem.