Soumrak bestie [TVD/TO FF]

3. kapitola - Ráda tě poznávám

Někdo se celý život pokouší utíkat před vlastní minulostí jenom proto, aby nakonec zjistil, že byla rychlejší a vrátila se jako bumerang. Jiní se k ní otočí čelem a pokouší se bojovat s vlastními démony. A pak jsou tu ti, kteří zkrátka jenom zavřou oči a čekají, co se stane. 

Pohled Lizzie

Celé Mystic Falls se dočista zbláznilo.

Davy lidí, které se v naší rezidenci za posledních pár dní vystřídaly, byly něčím dost neobvyklým, a to i na poměry naší podivné školy. Občas se tu objevovali a mizeli nejrůznější čarodějky a kouzelníci, ale tohle bylo něco úplně jiného.

Máma totiž prakticky okamžitě po úplňku, kdy měla Hope nějaké nečekané komplikace se svým chlupatým já, uvolnila embargo, které uvalila na Klause. Takže už jsme tu neměli jenom sněm pošuků, kteří se pokoušeli pomoct Josie. Tentokrát se k těm šarlatánům přidala ještě většina Mikaelsonových, kteří chtěli přijít na to, co trápí jejich zázračné dítko.

Nechápala jsem to. Proč bylo zatraceně špatné, že se nezměnila v uslintanou vyjící potvoru? Přišlo mi to skoro jako výhoda, ale na moje námitky nikdo nebral zřetel. Skoro jako kdybych neexistovala.

Na druhou stranu bylo daleko jednodušší splynout v davu a bavit se všemi těmi marnými pokusy, o které se většina z nich snažila. Procházela jsem po tělocvičně, ve které se všichni scházeli, a hravou chůzí pendlovala od jednoho k druhému.

Byla tu spousta známých tváří jako třeba Hayley s Elijahem, což bylo pochopitelné. Hned po té divoké noci jsem slyšela, jak Hope telefonuje své mámě a s pláčem ji prosí, ať za ní přijede, že to sama nezvládne. Vlastně mi jí bylo trochu líto, ale to trvalo jenom krátce. Naučila jsem se přicházející pocity potlačovat velice rychle.

Zrovna jsem se probírala přichystaným občerstvením a hledala něco, co by mi pomohlo zkrotit hlad, když jsem ve svém zorném poli zahlédla nejmladšího z Původních. Opřel se hned vedle mě bokem o stůl a trochu důvěrně se ke mně naklonil, přičemž mi položil ruku mezi lopatky.

"Proboha o co ti jde, Mikalesone?" otočila jsem na něj hlavu a nechápavě povytáhla obočí.

"O co by mi mělo jít?" odvětil na oko nezaujatě, ale já si moc dobře všimla, že byl trochu nesvůj.

"Chováš se divně."

"To se ti jen zdá, princezno," ušklíbl se, ale oči mu chvílemi těkaly do skupinky čarodějek, které postávaly opodál.

Otočila jsem tam hlavu taky a přejela všechny zúčastněné očima. Poznávala jsem mezi nimi Ivy i Freyu, které se pokoušely pomoct s prokletím Josie a stejně tak i spoustu dalších. Jenom jedna z nich mi nebyla nijak povědomá. Mladá, přibližně třicetiletá, a mimochodem dost pohledná tmavovláska s pichlavýma modrýma očima, která stála hned vedle Freyi. Hned v pozadí jsem navíc zahlédla kočárek.

Několikrát jsem ji sjela od hlavy k patě pohledem, načež jsem se otočila podezíravě zpátky na Kola. Upíral na mě skoro prosebný pohled. Asi měl znamenat něco jako: Neudělej žádnou blbost. A přesně tím se prozradil.

Nenadálé pochopení mi rozšířilo úsměv na tváři. Hravě jsem na Kola mrkla a chystala se rozejít do kruhu čarodějek.

Chytil mě těsně nad loktem a pevně stiskl. Z tváře mu přitom zmizela veškerá přívětivost, která v ní doteď byla: "Opovaž se, Saltzmanová!"

"Nebo co, Koloušku?" ušklíbla jsem se a ani v nejmenším si to nenechala líbit.

Pod dlaní se mu rozsvítilo oranžové světlo, když jsem z něj začala čerpat jeho síly. Nevydržel to příliš dlouho a rukou nakonec ucukl a pustil mě.

Tou dobou si nás už ovšem tmavovláska všimla a s nejistým úsměvem na rtech se rozešla blíž. Kol vedle mě prakticky zdřevěněl a téměř jsem cítila napětí v celém jeho těle.

"Ráda tě vidím, Kole," promluvila na něj, načež se zdvořile usmála i na mě.

Mikaelson se v první chvíli neměl k odpovědi, takže jsem se slova ujala já. Nikdo mě nemusel ani příliš pobízet. Tohle totiž mohla být parádní psina.

"Ty musíš být Davina," vyhrkla jsem na oko nadšeně a přátelsky jí potřásla rukou. "Jsem Lizzie. Kol mi toho o tobě tolik vyprávěl. Samozřejmě všechno jenom v dobrém, viď, zlato?" obrátila jsem se s širokým úsměvem na Mikaelsona, který na mě chvíli hleděl jako na zjevení.

Věděla jsem, že si to ještě šeredně vypiju, ale na druhou stranu jsem si nedokázala nechat ujít tu zábavu. Kolouškův výraz totiž stál vážně za to. Netušila jsem jestli mě v tu chvíli chtěl spíš okamžitě zabít nebo mě jenom dlouze a bolestně mučit.

"Tomu se mi skoro ani věřit nechce," uculila se pobaveně Davina, aniž by čekala na jeho odpověď.

Nezdála se nijak rozrušená z toho, že jsem pevně sevřela Kolovu ruku v té své. Skoro bych dokonce řekla, že z toho měla až nepochopitelnou radost. Jenom se několikrát starostlivě ohlédla po kočárku, který stál o pár metrů dál.

"Nechceš nám malého ukázat?" usmála jsem se na ni vstřícně. "Miluju miminka! Jsou prostě skvělý!"

"Jasně," odpověděla trochu překvapeně, než se jí po tváři znovu roztáhl úsměv. "To víte, že jo."

Mezitím co Davina vyrazila pro kočárek, jsem pustila Kolovu dlaň ze svojí a předstíraný úsměv mi okamžitě zmizel ze rtů. S úšklebkem jsem se otočila na Mikaelsona, který se právě tvářil doslova jako bůh pomsty.

"Co to mělo znamenat?!" zasyčel a horní ret mu vztekle zacukal.

"Všiml sis? Je jí totálně fuk, kde honíš jakou sukni. Tenhle vlak už ti dávno ujel, drahoušku, tak se sakra vzchop a přestaň se chovat jako puberťák se zlomeným srdíčkem, Mikaelsone. Mimochodem, nemáš vůbec zač," zasalutovala jsem mu, ušklíbla se a bez dalších slov jsem zmizela dřív, než se vůbec stihla Davina vrátit zpět s kočárkem.

Rozhodně jsem neměla v plánu ňuchat se s nějakým ukřičeným miminem a tvářit se u toho jako sluníčko. Jen ať si Mikaelson vypije svou vlastní medicínu až do dna. 

Místo toho jsem vyrazila přímo do svého pokoje. Kam bych taky jinam mohla jít, když venku ostře zářilo slunce a já neměla svůj denní prsten, že? Už jsem ale nečekala, že na své posteli najdu sedět vlastní sestru,  která se mi očividně už nějakou dobu hrabala ve věcech. 

Přimhouřila jsem oči a prudce za sebou práskla dveřmi, aby si konečně všimla mé přítomnosti. Josie okamžitě vyskočila na nohy a upřela na mě provinilý pohled.

"Co tu děláš?" založila jsem nepřátelsky ruce na hrudníku.

"Potřebuju tvoji pomoc, sestřičko."