THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹6🌹

,, Takže André to je moje přítelkyně Lydia. Zlato tohle je André. " Představil nás Kuba.
Bavili jsme se celý večer. Bylo to hezký. Já nemůžu pít kvůli práškům ale kluci si ale sklenku dali. Kuba nemůže tolik a proto skončil u druhé sklenky vína. André to ale rozjel trochu víc. A nakonec jsme se dozvěděli že se s ním rozešla přítelkyně a proto sem přiletěl.

S Kubou jsme si řekli že už by jsme měli jít spát a tak jsme to řekli Andrému. Ten sice nechtěl ale my jsme už řekli. ,, Lýdi já skočím pro kýbl kdyby se mu v noci chtělo zvracet. Počkej na mě, já si tě pak odnesu. Nebo kdyby jsi chtěla zkusit jít tak jo ale prosím pomalu a opatrně."

Kývla jsem a Kuba odešel. Já se pomalu a opatrně postavila, popřála dobrou noc a vydala se směrem do ložnice. ,, Počkej prosím. Já... Asi sám neusnu. Stýská se mi po ni." začal se ke mně přibližovat a chtěl mě políbit.

Já jsem o krok ustoupila ale zakopla jsem a spadla na zem. Slyšela jsem hlasité křupnutí. Dost hlasité. ,, Já tě chtěl jen obejmout. Já vím asi to vypadalo jinak ale máš Kubu a já jsem jeho kamarád. Jsi v pořádku? Omlouvám se." hned ke mě přiskočil André a to už jsem neudržela slzy.
,, Stalo se něco? Slyšel jsem hroznou ránu. Panebože zlato." přiběhl rychle Kuba. Já už brečela naplno a začala mluvit česky.

,, Kubi hrozně to bolí. Víc než to včera na tom ledě. Je to hrozný. Prosím pomoz mi od té bolesti." fňukala jsem mu do ramene.
,, André, na baru v kuchyni mám peněženku a klíče od auta přines mi to prosím." ,, Už jdu." ,, Teď to možná trochu zabolí ale potřebuju tě nějak donést do auta. Potom pojedeme do nemocnice jo? Tam ti pomůžou. Bude to dobré, neboj se." ,, Dobře. Ale budeš celou dobu se mnou? Já nechci být sama." ,, Neboj budu pořád s tebou. Co nejvíc to půjde. Já si tě chci pořádně ohlídat."

,,Tady to je. Mám jet s vámi? A ještě jednou se moc omlouvám."
,, Pojedeme všichni. Sakra. Já pil. Já nemůžu řídit. Podejte mi mobil." začal zase Kuba. André mu podal mobil a Kuba hned někomu telefonoval. A mluvil česky.

,, Ahoj. Já vím kolik je hodin. Jo. Vím že si mi říkal ať tak pozdě nevolám když to není důležité. Jo. Ale tohle je důležité Michale. Odvezeš nás někam?
Do nemocnice. Je tu André a stala se malá nehoda. No... Kačka spadla a asi si tu nohu zlomila na dalším místě. Já i André jsme pili. Jo jsem před dům." telefon dal pryč od ucha a najel zase na angličtinu. ,, Jdeme dolů. Čeká tam Michal. Odveze nás tam. Tak jdeme. André podal bys mě a Lydii mikiny z ložnice? Ven na věšáku dvě Caps." André kývnul a za chvíli se vracel s dvouma mikinama. Kuba oblékl mě i sebe. Nebyla jsem schopná něco udělat protože se mi začali neuvěřitelně klepat ruce. Měla jsem stejnej pocit jako tenkrát. Když jsem letěla v nemocnici a oni mi oznámili že musím na operaci.
Bojím se abych na ni nemusela jít taky. Když byli všichni připraveni tak mě Kuba v náručí odnášel k výtahu. Teď už sedíme v autě. ,, Kubi co když budu muset na operaci. Kdyby byla potřeba, půjčíš mi na letenku do Česka?" ,, Myslíš že tě pustí do Česka po operaci?" ,, Pojedu na operaci do Česka. Nemám peníze abych mohla být operovaná tady." do toho se už vložil André. ,, Hospitalizaci platím já. Já tě vylekal. Kvůli mě jsi spadla. A žádný odmlouvání."  dojeli jsme do nemocnice a Kuba mě rychlosti světla nesl dovnitř.